Passionate Love [CZ] ✔

•22• Noc zážitků

Až když zvedl hlavu, zkameněl a mě se do krve vlila naštvanost.

''Bar-. C-co tady děláš?'' Zeptal se vystrašeně.

''Ehm.. No, na to samé bych se mohla zeptat já tebe!'' Vyjekla jsem najednou a on sebou cuknul.

''Já- můžu ti to vysvětlit.'' Zakodrcal a já se zamračila.

''Vysvětlit?! Co bys mi na tom chtěl jako vysvětlovat?! Francu, já si celých těch dvanáct dní, co tento klub navštěvujeme nalhávala, že běháš někde s klukama a já tě jen nemohu dostihnout a pak se dovím tohle? Sakra víš, jak mi teď je?!'' Vyjela jsem po něm a spařila pohledem chlapa, který chtěl vejít na záchody, ale nakonec si to rozmyslel.

''Jo? A víš, jak je mě, když tě tady vidím s tim tvým Justinem?'' Zaútočil pohrdavě.

''Hele mě-.'' Ozval se najednou Justin, ale já ho jedním dotykem zastavila.

''Prosím? Justina jsem potkala právě teď, protože-.'' Nedořekla jsem to, protože jsem si všimla, že mi Franc nevěnuje pozornost a tak jsem se podívala směrem, kterým se koukal on a to bylo místo, kde jsem měla položenou svou ruku.

Justin se díval na svou hruď, stejně tak i Franc a já, kde jsem měla položenou ruku, jako by to bylo něco zcela normálního.

Zmateně jsem se podívala do Justinových očí, které se usmívaly a rychle svou ruku z jeho hrudě sundala.

''Vidíš? A to je to, co si zase celou dobu, při našem vztahu, nalhávám já. Ty, Justina stále miluješ a mě jenom lžeš. Řekl bych, že i při sexu myslíš spíš na něj, než na nás dva.'' Pronesl najednou a než jsem ho jakkoliv stihla zastavit, odešel.

Chtěla jsem jít za ním, ale Justinova ruka mi v tom zabránila.

''Nedělej to. Neběhej za ním. Ublížil ti a ty se mu teď budeš omlouvat za něco, za co nemůžeš?'' Řekl ve spěchu a já se zamračila při pohledu do jeho očí.

''Jak to sakra myslíš? Sakryš.. Kdyby jsi mě nepodvedl, tak tu teď nestojím, nemám chuť se rozeběhnout za svým, teď už nejspíš, bývalím přítelem a taky nemám ani chuť se rozbrečet na místě!'' Vyjela jsem po něm.

Chtěl něco říct, ale já rychle pokračovala.

''Ne. Nic neříkej. To ty, za všechno můžeš. A víte co? Běžte se všichni chlapy bodnout!'' Vypískla jsem a s slzami na tvářích vyběhla ze záchodů a pospíchala ven z klubu.

Pár lidí se za mnou nechápavě otočilo, někde tam uvnitř jsem zaslechla i zvolání mého jména, já však okolí dokonale odignorovala a pospíchala dál.

Ani déšť, který najednou ovládnul celé okolí mi nezabránil v tom, abych vyběhla z klubu a běžela dál do klidnějších ulic tohoto malého městečka poblíž Toronta.

Měla jsem štěstí, že tu lidi byli dostatečně opilí, aby si nevšímali někoho známého, jako jsem já nebo třeba i Justin a tak jsem tu měla dokonalý klid od novinářů.

Po nějaké době se můj běh proměnil na pomalou chůzi. Šla jsem po ulici, celá smáčená a ubrečená.

Obímala jsem si tělo, protože každou další kapkou a každým dalším krokem, mi byla větší a větší zima.

Když už jsem nevěděla kde jsem, sedla jsem si na lavičku a v duchu si nadávala.

Proč já jsem vždycky tak hloupá? Proč jsem na ty záchody vůbec lezla? Bylo by to o mnoho lehčí to nevědět, než se to dozvědět hned takhle. A co tam sakra dělal Justin? Kde se tu vůbec vzal? A proč nepřišel do klubu o den později?