Passionate Love [CZ] ✔

•35• Návrat?

Nahlas jsem si povzdechla zrovna ve chvíli, kdy mi někdo zaklepal na dveře od pokoje.

Neochotně jsem se tedy posadila, dala se trochu do kupy a vyslovila slovo, které dotyčnému dovolovalo vejít do mého pokoje.

I když jsem se snažila sebevíc, při pohledu na taťku, který se v momentě objevil ve dveřích, jsem se nedokázala ani pousmát.

Situaci nepomáhal ani fakt nepříjemného pocitu v rozkroku, který začínal být dosti nepříjemný a já kvůli tomu byla lehce podrážděná.

"Jak ti je?" Zajímal se taťka, který za sebou okamžitě zavřel dveře.

"Tati já..." Z hluboká jsem se nadechla a opět vydechla.

"Pojď sem ty holčičko moje..'' Vydechne a přitáhne si mě do svého medvědího objetí, ve kterém se mi jak jinak než spustí slzy.

''Asi to teď nechceš probírat, ale já se musím zeptat..'' Začne a trochu se ode mě oddálí, aby mi viděl do obličeje.

''Miluješ Justina?'' Zeptá se a já se zaleknu.

''Bože tati.. Ty už taky?'' Zakňučím zničeně.

Chci si vložit obličej do dlaní, avšak taťkovi velké ruce mi v tom zabrání.

''Neschovávej se před světem Barbaro. K čemu je to věčné kolabování a plýtvání slz, když k tomu klukovi nic necítíš?'' Začne a já si ho se zájmem prohlížím.

''Nebo si to snad nedokážeš přiznat? Či je v tom něco jiného?'' Poslední větu vyhrkne a já se nadechuji k obraně. Ovšem je to opět můj otec, kdo mi překazí plány.

''Barbaro, jsem tvůj otec. Vidím všechno a koukám na tebe kdykoliv si ty myslíš, že se nedívám. Je mi plně jasné, že se s Justinem navzájem využíváte. Pšt.. Teď mě nech domluvit má drahá.'' Opět mě přeruší v mém obhajování a tak to vzdám.

''Pokud je v tom sex, plně to chápu. Moc dobře vím, jak příjemná tato činnost v životě je, ne, teď mě už vůbec nepřerušuj, sám jsem takové-to přátelství zažil na vlastní kůži.

Chci jen, aby jsi věděla, že i když se to ze začátku zdá být výborný nápad - na konci se to otočí. Může se stát cokoliv, nechodíte spolu, takže on kdykoliv může jít za jinou a ty mu v tom nezabráníš." Dopoví svůj monolog a já smutně přikývnu.

V tu chvíli nemám nejmenší tušení, co k Justinovi cítím. Myslela jsem si, že je to jen přátelství. Ale zahrnuje se do znaků přátelství i žárlivost při pomyšlení, že by se miloval či usmíval na jinou?

"Tati já potře-." Nestihla jsem svou větu ani dokončit a taťka mi do ní opět skočil.

"Venku na tebe čeká taxík, máš předplacenou letenku. Jeď za ním, zkus to s ním probrat a utřiď si myšlenky. Takhle by jsi nadále fungovat nemohla. Vždyť ty jsi bez něho úplně někdo jiný." Pronese a já jsem za jeho slova vděčná.

"Děkuju Ti moc tati, ale co mamka?" Vděčně se na něj pousměji.

"O nás si nedělej starosti. Přes noc vystřízlivý a zítra bude sice mrzutá, ale pochopí to. Neboj, o to se postarám." Pousměje se na mě a vlepí mi pusu na čelo.

"Dobře.. Tak, tak já jedu." Usměji se nejlépe jak jen dovedu a taťka přikývne.

Rychle si sbalím nejdůležitější věci na cestu, ještě se přestrojím a pospíchám ven, kde na mě čeká doopravdy taxík.

"Na letiště, prosím." Řeknu ihned při vstupu a zavřu za sebou dveře.

Ještě naposledy se ohlédnu za taťkou, který stojí ve dveřích našeho rodinného domku a pousměji se.

Čeká mě dlouhá cesta přes polovičku zeměkoule plná ustavičného přemýšlení.

***

Když přiletím do lidmi přeplněného velkoměsta, okamžitě si zavolám bez pochyb taxíka a nadiktuji vedlejší ulici té, ve které se nachází dům Justina.

Rada se totiž chvíli projdu a utřídím si myšlenky, než mu vlezu do domu a vše vysvětlím.

Celková jízda taxíkem trvá nakonec jen půl hodiny a to jen z nějakého záhadného štěstí, protože na hlavní silnici z města, nevedla žádná zácpa.

Poděkuji taxikáři ihned, jakmile zastaví a vložím mu do natažené ruky sumu, kterou si vyžádal za svezení.

Hned poté vylezu z taxíku a chvíli počkám, než odjede. Teprve potom se rozhodnu vykročit vstříc vylidněným ulicím.

Zastavím se až u brány, která rozděluje okolní svět s soukromým pozemkem známé osobnosti, která si nežádá nic jiného, než soukromí a zazvoním na zvonek nad poštovní schránkou.

Párkrát to pípne a poté se ozve známý hlas toho, na kterého tolik poslední dobou myslím.

"Kdo je?" Zeptá se a já se pousměji.

"Musím se představovat? Nebo mě pozveš rovnou dále?" Ozvu se laškovně a zaslechnu, tak se lehce zasměje.

"Barbara! No jasně, že tě pozvu okamžitě dále. Jen pojď." Ozve se jeho radostný hlas a mikrofon ohluchne.

Ihned se ale ozve lehký bzukot, který naznačuje odemčení braňky a já se vydám dále.

Sleduji okolí kolem a snažím se objevit něco, co se tu změnilo. Marně, vše tu vypadá zcela normálně a stejně, jako když jsem tu byla naposledy.

Než se jakkoliv stihnu dotknout dveří, sami se otevřou a v nich stojí Justin. Okamžitě mám chuť se pousmát, ale než se tak stane, jsem vtažena do domu a ihned opřena o vchodové dveře.

"Tolik jsi mi chyběla." Zavzdychá při polibcích na mém krku, ze kterých doslova šílím.

"Tebe, ach.., ani nezajímá p-proč jsem přijela?" Snažím se nahodit téma k tomu, proč jsem vlastně tady, ale hned poté mi stejně dojde, že mi na tom nezáleží.

Vždyť jsem přijela za ním. S potřebou, žádostí, kterou dokáže vyplnit jen on. Takže i kdyby měl teď v plánu cokoliv.. Jsem jen jeho.

"Probereme to později, ano?" Odpoví mi udýchaně, odlepí se od mého krku a pohlédne mi hluboko do očí.

"Nepřestávej zlato.. Jsem jen a pouze Tvoje." Vzdychnu na oplátku a ucítím jeho silnou erekci mezi mýma nohama.

Začínám si pomalu myslet, že se to stane přímo u jeho vchodových dveří, když mě zrovna vezme do náruče a já se pousměji.

Kolikrát mě už takhle nesl jako princeznu pro nejdokonalejší věc na světě?

Jakmile jsme došli do jeho ložnice, naprosto jsem zapomněla na to, kvůli čemu tu vlastně jsem.

Tak dlouho mi chyběl. Tak dlouho mi chybělo jeho tělo.

Těch několik minut pro mě bylo jako vysvobození, jako procitnutí do úplně jiného světa.

Ležení na Justinově hrudi a být v tu chvíli i laskána ve vlasech, je nejlepší činnost, kterou po milování s ním dělám.

Lehce pozvednu hlavu a pohledu do zamýšleného obličeje Justina. Pusměji se a políbím ho na jeden z jeho břišáků.

"Copak se děje?" Zajímám se a on si s povzdechem dá ruku pod hlavu.

"Proč jsi přijela?" Zeptá se mě najednou a já ztuhnu.

Posadím se a prohrábnu si vlasy. Mám mu to říct, nebo ne? Zamyslím se a lehce ho opět sjedu pohledem.

Prohlíží si mě. Ví, že jsem mu něco chtěla a přijela něco říct. Ale mám na to kuráž?

Další kapitola je po dlouhé době tu! 😊
Jak se líbí?
A co všechno myslíte, že Barbara Justinovi řekne? 😁