Passionate Love [CZ] ✔

•18• Táborák

Když je bazén omrzel, byl už čas na večeři.

Já s Alexis zašla do kuchyně, zatímco kluci se zbytkem holek zůstali venku a připravovali oheň.

Vzhledem k tomu, že jsme nezajeli cestou na nákupy, bylo štěští, že jsem na to myslela aspoň já a vzala jeden chleba a balení buřtů.

''Zítra budeme muset na nákupy.'' Pronesla Alexis, která krájela chleba, zatímco já, nařezávala buřty.

''No to teda.'' Uchechtla jsem se.

''Barbaro? Odkud vlastně jsi? Vypadáš jako Američanka, ale máš jiný přízvuk.'' Zajímala se a já se pousmála.

''Jsem z Maďarska, ale mám tu občanství. Tady jsem spíše jen kvůli lepší práci.'' Odpověděla jsem a ona přikývla.

''A rodina? Tu máš tam?'' Zajímala se dále.

''Jo. Tedy.. Rodiče jsou v Maďarsku a sestra s její rodinou je ve Švýcarech.'' Pousmála jsem se na ní.

''A co ty?'' Začala jsem.

''Jako odkud pocházím?'' Zeptala se hloupě a já s úsměvem přikývla.

''Narodila jsem se v Santa Monice v Kalifornii, ale ve čtrnácti jsem odjela s mamkou do Tokya, kde jsem vyrůstala. Když jsem pak byla dospělá, vrátila jsem se do USA, přesněji do NYC, za prací.'' Odpověděla mi nakonec a já se podivila.

''Do New Yorku? Jak je možné, že jsem Tě tam nikdy neviděla?'' Udivila jsem se a přestala krájet.

''To bude asi tím, že bydlím dál od města v takovém.. Trochu prostornějším baráčku.'' zašklebila se, ale pokračovala.

''A do New Yorku jezdím málo kdy. Většinou jenom na ty pohovory a tak, ale fotím spíše někde jinde.'' Přiznala a já přikývla.

''A rodina?'' Při slově rodina, sebou trochu trhla, což mě podivilo.

''No.. Mám tři sestry a jednoho bratra. Otce neznám a mamka.. Ta.. Zemřela na rakovinu.'' Přiznala těžce a já zalitovala, že jsem se zeptala.

''Oh..'' Vydechla jsem posmutněle.

''Pojď sem.'' Řekla jsem a přivinula si jí do náruče.

''Holky? Žijete? Oheň je už ho-. O pardon.'' Zastavil se Cameron při vchodu do kuchyně.

''Came vem ten nakrájený chleba ven. My tam hned přijdem.'' Pronesla jsem k němu a Alexis mu věnovala chabý úsměv.

Zmateně přikývl, vzal chleba a odešel.

Pousmála jsem se na Alexis, která byla opět fit.

''Přede mnou se nemusíš tvářit vesele. Já vím, jaké to je, když cítíš smutek a ještě k tomu se musíš usmívat na ostatní, aby na tobě nic nepoznali.

Nevím proč, ale i když Tě znám sotva den, přijdeš mi jako fajn holka a jistě i kamarádka. Takže.. Doufám, že budem kamarádky?'' Nabídla jsem jí a lehce se pousmála.

''Budem.'' Souhlasila a také mi věnovala úsměv.

''Fajn a teď to všechno musíme vzít a odnést ven. Nebo sem ostatní přijdou a sežerou nás za živa.'' Uchechtla jsem se a ona se usmála.

Vzala jsem tedy misku s buřtami a Alexis hořčice a kečup. Společně jsme vyšly ven, kde to všude už bylo osvětlené a od všech stran se odrážel různý smích.

''No konečně zlato. Co ti tak dlouho trvalo?'' Objevil se přede mnou Franc a než jsem mu stačila odpovědět či ho napomenout, že smrdí alkoholem, zmizel, i s buřty.