Passionate Love [CZ] ✔

•36• Konec

Prohlíží si mě. Ví, že jsem mu něco chtěla a přijela něco říct. Ale mám na to kuráž?

"Nech to být." Řeknu nakonec a znovu si na něj lehnu.

"Ne Barbaro. To tedy nenechám. Nejsem blbej a poznám, že se něco děje. Stále nad něčím přemýšlíš, dost vaháš a vlastně.. Přijela jsi dříve. Něco se muselo stát. A já chci vědět co." Stojí si za svým a zvedne se do sedu.

Vezme mé ruce do těch svých a bedlivě pozoruje mé oči. Nesnáším tuhle jeho terapii, vždycky to na mě zabere a já vše vyklopím..

"Pohádala jsem se s mámou." Povzdechnu si nakonec a on se na mě nechápavě podívá.

"Proč?" Zajímá se dále a já si povzdechnu.

"Justine.. Máma si myslí, že mezi námi něco je. A tak do mě celou tu dobu, co jsem byla doma hučela, kdy do toho praštíme a vezmeme se." Vysvětlím mu rychle situaci a radši se podívám jinam.

Teď to vypukne. Určitě se na mě i mou mámu naštve a vyhodí mě. Pomyslím si a snažím se zahnat slzy.

Jenže on udělal přesně pravý opak.

Jednou rukou se dotkl mé tváře a nasměroval můj obličej tak, abych se mu podívala do očí.

"Barbaro, já.. Já k tobě ale n-." Nestihl svou větu dokončit, protože jsem ji dokončila za něj.

"Nic ke mě necítíš? No tak to jsme dva." Odpovím tiše a on se lehce pousměje.

"V tom nechápu, jaký je problém.." Pronese jen tak a já se uchechtnu.

Chvíli jsem ticho. Snažím se si to všechno promítnout v hlavě. Přemýšlím, převracím.. A poté mi to dojde.

"Nechápeš jaký je problém?" Začnu ironicky a vylezu z postele s obvázanou dekou kolem svého těla.

"Tak já ti to povím. Každý si myslí, že k sobě něco cítíme a máme mezi sebou jiný vztah, než jen přátelství. Jenže takhle to není Justine. My spolu jenom spíme. A to je nejspíše špatně, protože.." Najednou se v mém monologu zastavím.

"Protože?" Zeptá se a já i tak na to nijak nezareaguji. Jen hledím do prázdna a přemýšlím.

"Protože co, Barbaro?" Promluví o něco hlasitěji a zamíří ke mě. Chytne mě za ramena a tím upoutá mou pozornost.

"Justine já.. Celou dobu jsem si myslela, že je to zcela nezávazné, ale-." Nestihnu to dokončit, protože mi skočí do řeči.

"Vždyť ale je." Řekne jen tak a mě v očích zaštípají slzy.

"Ne, Justine. To tedy není. Možná si myslím, že k tobě nic necítím.. Ale když si v tuto chvíli představím, jak zítra budeš přesně v této místnosti s jinou.. Jak na ni budeš koukat, dotýkat se jí a milovat se s ní, jako bych to byla já.. Nedovedu si to představit a doslova z toho šílím." Dám si ruce na hlavu a úplně zapomenu na to, že jsem si jimi držela deku, která zakrývala mé zcela obnažené tělo.

Deka spadne na zem a Justin se ihned podívá na můj odhalený hrudník, který se kvůli mému vnitřnímu nepříjemnému pocitu zvedá o mnoho rychleji než normálně.

"Celou tu dobu, co jsem bez tebe, na tebe nedokážu přestat myslet. Nedokážu přestat myslet na všechno, co je s tebou spjaté a jakmile si vzpomenu na naše milostné chvilky, mám chuť je s tebou ihned zopakovat. Justine, já... Já nevím, co to znamená, ale takhle.. Takhle to pokračovat dále už nemůže.." Ani si nevzpomínám, kdy jsem v tomto svém monolog začala brečet, ale bylo to tak.

A zatímco já tam stála, zcela obnažená, s uplakaným obličejem ve vlastních rukou, on stál přímo přede mnou a neudělal nic.

"Tak aspoň něco řekni." Fňuknu a pohlédnu mu do očí.

"Řekni něco!" Vyjeknu možná až přehnaně nahlas, ale i tak to s ním nehne.

Pouze tu přede mnou stojí, stejně obnažený jako já a s lítostivým pohledem na mne hledí.

Odvrátím od něj pohled a radši se sehnu pro deku, kterou se zakryji. Naposledy mu dám možnost a když ani tu nevyužije, polknu všechny příchozí slzy, posbírám všechno své oblečení a zamknu se v koupelně.

Jakmile se za mnou zamnou dveře, opřu se o ně a nevím co dál. Co jsem to právě řekla? A udělala?

Nic z toho jsem nechápala a Justin nejspíš také ne. Byla jsem z toho najednou neskutečně unavená a tak jsem zamířila do sprchy a jednoduše vše nechala smýt.

Po pár minutách jsem vyšla ven, usušila se a oblékla. Pohlédla jsem na sebe do zrcadla.

Kam až jsem to spadla? Abych muži vyznávala lásku, místo toho, abych to všechno slyšela od něj?

Zavrtěla jsem nad sebou hlavou. Takhle to dál nejde. Řekla jsem si a s touto větou v mysli opustila koupelnu.

Poohlédla jsem se kolem sebe po osamocené ložnici, vzala si své věci, zavolala taxíka na vedlejší ulici a nepřemýšlela nad tím, kde Justin je.

Možná to tak bude lepší. Aspoň nebudou s mým odchodem problémy. Pomyslela jsem a v rychlosti seběhla schody.

Už-už jsem se chystala vyjít z vchodových dveří, když se odněkud, z nějaké místnosti vynořil Justin a chytil mě za paži.

"Nenechám tě odejít Barbaro. Pojďme si o tom v klidu promluvit." Pronesl tak klidně.

"Není o čem mluvit Justine." Odpovím tiše a naposledy mu pohlédnu do očí.

Lehce se pousměji, jednou rukou se jemně dotknu jeho tváře a než bych nad tím dokázala nějak logicky zauvažovat, přitáhnu si ho k sobě pro poslední dlouhý a vášnivý polibek.

Ten ho vykolejil natolik, že jsem měla dost času na to se vypařit dříve, než se stihl nějak vůbec rozkoukat.  

Vím, že to ode mě bylo dost hnusné, ale v tu chvíli to byla mnohem lepší věc, než kdybych tam zůstala.