Passionate Love [CZ] ✔

•40• Nová Zpráva

Tříštivá bolest hlavy.
Nekonečné sucho v puse.
Žaludek na vodě.
Tyto tři věci to ráno vnímám jako první na sto procent.

Jsem naprosto mimo. Z minulé noci si pamatuji jen matně nějaké ústřižky a to ještě jen do určité části.

Jsem neschopna se jakkoliv hnout. U postele jsem našla skleničku s džusem a dva prášky, jeden na kocovinu a jeden na bolest hlavy.

I když jsem si myslela, že jakýmkoliv pohybem vyvolám ven z mého těla všechno, co jsem včerejší den požila, pomalu jsem se vyhoupla do sedu a zapila prášky.

Zavřela jsem oči a zamračila se.

"Bože, mě je blbě." Zašeptám si pro sebe nahlas, otevřu opět oči a chodidla položím na studenou zem.

Mým tělem projede mráz a naskáče husí kůže. Lehce se oklepu a až teď zjistím, že mám na sobě své dlouhé tričko a spodní prádlo.

Nepamatuji si, že bych se převlékala.

Zamračím se, ale dál to neřeším. Vstanu a přejdu do koupelny. Svého odrazu v koupelně se sama od sebe leknu.

Nečekala jsem, že budu tak zřízená.

Zaskučím a ihned sáhnu po odličovadle a tampónkách. To bude ještě zábava. Pomyslím si a pustím se do práce.

Po nějaké době jsem se sebou hotová a vrátím se zpět do pokoje, abych se převlékla do něčeho teplejšího. Zvolím šedé legíny, vyměním spodní prádlo a tričko si nechám. Přes sebe přehodím můj domácí kardigan a s telefonem v ruce vyjdu z pokoje.

V kuchyni u ostrůvku už sedí Alexis s Stellou a o něčem se potichu baví. Jakmile vejdu, ztichnou a celou si mě prohlédnou.

"Děje se něco?" nechápu, ale pokračují ve své cestě si k nim přisednout.

"Děkuju za to, že jste mě dostaly do postele a postaraly se o mé opilé já." zamrmlám a odemknu svůj telefon, nacož si všimnou příchozí zprávy.

Při čtení oznamovací zprávy od mamky, která mi včera psala, že se dnes staví, v periférním vidění zahlédnu, jak se na sebe holky rozrušeně podívají a přemýšlí, co mi mají odpovědět.

Než se na toto jejich podivuhodné chování stihnu nějak zeptat nebo aspoň zareagovat, ozve se mým bytem hlučný zvonek.

Zamknu mobil, položím ho na ostrůvek a vydám se ke dveřím. S divným pocitem otevřu dveře a nevědomě se pousměji na ženu, která mě vychovala.

"Dobré ráno, zlatíčko." usměje se ihned a já jí úsměv opětuji.

S vydáním ranního pozdravu jí rychle obejmu a ihned poté pozvu dovnitř.

"Jak se má moje nejmladší dcera?" zaculí se a celá jen září energií. Narozdíl ode mě.

"Uhm.. Silvestr.. Byl velice živý a stále jsem jím ještě lehce poznamenaná.." zamluvím to a zasklebim se.

Přičemž se mamka lehce zasměje a zamíří do kuchyně, kde si holky dělají kafe.

Jakmile mou mamku zahlédnou, přijdou jí pozdravit s vřelými úsměvy na tvářích.

"To je skvělé, že vás tu mám všechny. Mám pro vás novinku. Tento rok jsme to nějak nedodrželi, tak jsem se snažila to nějak napravit a povedlo se." začne vesele mamka s šťastně jiskřícíma očima.

Udělala dramatickou pauzu, přičemž jsme všechny tři nastražily naše uši v zpozornění, co nám sdělí.

"Zítra.. Jedeme na hory!" vypískne nadšeně a já zblednu.

Fajn.. Hory.. To bych ještě snesla, ale doufám, že neřekne..

"Jedeme tam ve stejném počtu jako minulé Vánoce," pokračuje dále.

No a přesně tohohle jsem se bála..

".. Akorát plus s námi může jet i Alexis - jestli se jí tedy bude chtít." svou pozornost věnuje drobounké brunetce s úsměvem přes celý její obličej.

"Jistě, budu moc ráda." zaculí se a mamka radostně tleskne.

"Tak fájn.. Tohle jsem sdělila, tak budu muset zase letět. Taťka je na hotelu, abychom zítra mohli vyrazit co nejdříve. Doufám, že ještě znáte cestu na naší chatu?" zeptá se rychle a já se zamyslím.

Naše tiché vyjádření jí plně stačilo.

"Fajn, tak já ti adresu pošlu ještě smskou." poznamená nakonec a pousměje se na holky.

"No nic.. Já tedy jdu. Mějte se hezky a zítra dopoledne se uvidíme." jakmile to dořekne, s každou z nás se obejme.

Před svým odchodem nám stihne ještě zamávat a než zareagujeme, dveře se zaklapnou a ona je pryč.

"No.." začala Stella.

"Co to tedy znamená?" zeptá se zničeho nic Alexis a tím na sebe upře veškerou naší pozornost.

"To znamená, že jdeme balit a potom spát. Zítra bude dlouhý den." odpoví jí za mě Stella a já na ní pohlédnu zničeným pohledem.

Nemusím vyslovit nic, aby pochopila na co myslím. Věnovala mi jemně utěšující pohled a mě nezbývalo nic jiného, než zamířit do svého pokoje si zabalit.

Kratší kapitola, než na kterou jste vždy zvyklí, ale další by už mohla být lepší 😊 jen si nejsem jistá, kdy jí stihnu sesmolit 😕

Každopádně nakonec jsem se rozhodla, že děj začne mířit do finiše 😊❤️

Mějte se krásně a přeji dobré výsledky na pololetním vysvědčení! 😊
Vaše Sweeaty_