Passionate Love [CZ] ✔

•32• Těžké období

Od návratu do New Yorku s Pařížského Fashion Weeku utekl necelý měsíc a já už z toho všeho byla na nervy.

Jedinou úlevou byly pro mě chvilky s Justinem, kterých od toho příletu každým dnem ubývalo. Oba dva jsme z toho byli hotoví.

Nejen že jsme každý prožíval doslova peklo v našich prácích, tak i jakmile jsme se někam hnuli, všude za našimi zadky byli novináři, kteří nám nedali chvíli klidu ani v restauracích či v vchodu do našich domů.

V těchto dobách jsme se tedy nemohli dostat jinam, než do práce a z práce zpět domů, kde jsme se zamknuli na tři západy.

Prozatím se to dalo alespoň vydržet. Dnes ale můj pohár trpělivosti přetekl.

Nejen, že jsem se stihla ráno pohádat s Justinem, kvůli fotkám z společného včerejšího koupání v zahradním bazénu, při kterém nás opět někdo vyfotil a poslal na net, ale taky jsem dnes musela stihnout dvě dosti uspěchané focení.

Po druhém focení, třetím kafy a asi tisícím telefonování, byla konečná. Svalila jsem se unaveně na gauči v podkrovním bytě, který zel prázdnotou, protože si Stella zašla s Taylor do kina a Justin měl nějaké zařizování v Kalifornii.

Nahlas jsem si povzdechla a vytáhla telefon. Naprosto automaticky jsem vytočila mě dosti známé číslo.

''Ano?'' Ozvalo se z druhé strany.

''Končím. Beru si minimálně na týden nebo dva volno. Potřebuji vypadnout a je mi jedno, jak důležitá jsou focení v dalším týdnu. Už to nedávám a jestli se co nejdříve nevzpamatuji, tak nejspíš zkolabuji.'' Vyhrkla jsem tak rychle, že jsem se bála, že mi Elise nebude rozumět.

''Dobře... Chceš si o tom promluvit..?'' Zeptala se opatrně a já zaskučela.

Chtělo se mi tak moc ječet. Brečet. Ale dokonce i smát! Bylo to tak absurdní. Byla jsem tak zmagořená, že jsem nedokázala čistě uvažovat.

''Není třeba. Udělej co bude v Tvé moci a opovaž se mi v týdnu zavolat, že se musím vrátit kvůli focení. Pojedu na týden k rodičům.'' Pronesla jsem klidně a aspoň na chvíli v sobě potlačila bombu různých emocí.

''Už teď je to zařízené. Chceš letenku ještě na dnešek?'' Odpověděla mi a já za to byla moc ráda.

''Kdyby to bylo možné.. Byla bych za to moc ráda.'' Povzdechla jsem si a vstala.

''Fájn... Mám to. Teď je půl deváté - letí ti to v půl jedné, což znamená, že by jsi měla být v Budapešti kolem půl deváté ráno. Vyhovuje?'' Zajímala se a já přitakala.

''Dobrá. To bude asi vše.. Jen.. Mám zavolat Barbaře? Nebo to uděláš sama?'' Zajímala se dál a já se pousmála nad její starostlivostí.

''Já jí zavolám. Děkuji za Tvou pomoc. Moc si toho vážím. Dobrou noc.'' Pronesla jsem a vyčkala s vypnutím hovoru na její rozloučení, kterého jsem se ihned dočkala.

Jakmile jsem vypnula náš hovor, vyhledala jsem další můj oblíbený kontakt a napsala rychlou textovku.

Barbara:
Mám toho všeho v NYC pokrk. Jedu na týden domů. Kolem rána mě čekejte. Už se na Vás všechny moc těším. Vaše Barbara xoxo.

SMSka se ihned odeslala, ani jsem nečekala na odpověď a rozklikla další chat.

Barbara:
Kdyby jsi mě hledal, budu na týden v Maďarsku u rodičů. Už to tu nedávám. Zatím pa, Tvá Barbara xoxo.

Zavřela jsem oba chaty, mobil nechala na stolku v obýváku a vydala se do svého pokoje, kde jsem si nestačila ani kloudně uklidit.

Vytáhla jsem příruční kufr, naházela do něj potřebné, trochu už teplejší oblečení a vydala se zpět. Do své kabelky jsem rychle naházela nabíječku, peněženku, klíče, powerbanku a v obýváku se stavila i pro mobil, který jsem ihned odemkla, abych si mohla přečíst dvě příchozí zprávy.