Vězeňkyně

Uniforma

Den šel za dnem a já jsem se neustále učila. Musela jsem se naučit nejen se přemisťovat, ale také používat svou uzdravující schopnost. Ta mi naštěstí šla nejlépe. Stačilo být kolem zraněné osoby a postupně se začala uzdravovat. Pokud jsem to ale chtěla zrychlit, musela jsem nad zraněné místo přiložit ruku a soustředit se. K člověku jsem v duchu vyslala zářivou a hřejivou vlnu čehosi a to je uzdravilo. Zajímavé že? Plus jsem se musela učit o Mitgardu. Číst, psát a počítat, učit se dějiny a podobně. Zkrátka řekněme, že jsem na konci dne byla také na konci mých sil. Každý den jsem vstávali brzy a šla jsem pozdě spát. Připadala jsem si, jako chodící mrtvola. Chtěla jsem zpět na Asgard. A klidně za Lokim. Už jsem se na něj nedokázala zlobit. Více méně. Dokonce mi chyběl. Přeci jen mě zachránil, i když jsem pak opět skončila ve vězení. Jaká to ironie. Plácla jsem sebou na postel. " Celý můj život je jedna velká ironie!" zahuhlala jsem si pro sebe do svého polštáře. Začali mi slzet oči. No vážně, kdo má tak hrozný život jako já? Fajn, byli tu lidé na tom i hůř, i tak jsem si ale připadala jako nejsmolnější bytost ve vesmíru. S popotahováním jsem nakonec usnula.

Budíček mi každý den dělala slečna Hill. Přinesla mi snídani a pak jsme šli trénovat. Jako každý den. Uprostřed tréninku (nově jsem se začala učit se zbraněmi) nás někdo vyrušil. Do tělocvičny energicky vešla nějaká žena a několik dalších lidí. Zastavila se uprostřed tělocvičny a okamžitě na sebe strhla veškerou pozornost. Nebyla jsem totiž jediná, kdo v tělocvičně trénoval. V porovnání s ostatními jsem si však připadala jako pytel brambor. Povzdechla jsem si. Zatleskala. " Takže, která z vás květinek je Moya?" rozkřikla se na celou místnost. Nejistě jsem zvedla ruku. Všimla si mě a doplula ke mě. " Výborně drahoušku, pro dnešek končíš." řekla a už mě jeden z mužů popadl za ruku a táhl mě pryč. Byla tohle nějaká zkouška? Natasha se zmínila, že by mě něco takového mohlo čekat. A protože jsem si nebyla jistá, musela jsem něco udělat. Takže jsem tomu muži zkroutila ruku za záda a podkopla jsem mu nohy. Pak jsem se teleportovala k té ženě a přiložila jsem jí nůž zezadu ke krku. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale nepolevovala jsem v ostražitosti.

Náhle se opět ozval potlesk, tenhle byl ale pomalí. Podívala jsem se jeho směrem. Byl to Furry. " Výborně Moyo, takhle se mi to líbí. Ale tohle je naše módní návrhářka." řekl se smíchem. Okamžitě jsem zrudla a pustila jsem jí. " Já... omlouvám se!" vyhrkla jsem a uklonila jsem se jí. Tvářila se trochu šokovaně. Upravila se, nakonec se ale usmála. " Ne, to je v pořádku. Jsem ráda, že je tu další žena, která se umí postarat nejen o sebe, ale i o svět." řekla. " Tak už běžte." řekl. Tak jsem je tedy poslušně následovala. Ještě jsem se omluvila tomu muži. " V pohodě. Ale máte teda páru." řekl s úsměvem. Byla jsem sice na sebe naštvaná, ale jak jsem mohla vědět, že to není zkouška. Plus, částečně jsem byla ze sebe nadšená. Tohle se mi totiž ještě nikdy nepovedlo. Pak jsme dorazili do nějaké místnosti a hned to začalo. Různě mě měřili, fotili si mě a podobně. Taky mi lichotili a vyzvídali. Musela jsem jim o sobě všechno říct. Jen o mém vztahu s Lokim jsem raději mlčela. " Panebože, ti Asgarďané jsou příšerní. Vždyť si za nic nemohla." postěžovala si ona žena, která se mi později představila jako Mildret.

Po několika hodinách bylo konečně vše hotové. " Vyzkoušej si to." pobídla mě. Nějak jsem se do toho nasoukala a pak jsem se na sebe podívala do zrcadla. " Ach, to je úžasné." vydechla. Všichni kolem souhlasně přikyvovali. " Je to opravdu úžasné. Děkuji." zašeptala jsem. Zase tleskla. " Fajn, pojď se ukázat ostatním." požádala mě. Takže jsme šli zase zpět. A musím přiznat, každý koho jsme potkali se okamžitě zastavil. " Dokonce se za tebou otáčejí." zašeptal mi do ucha Simon, ten jak jsem ho málem zmrzačila. Opět jsem zrudla. Zastavili jsme se před jídelnou. " Nechala jsem je svolat. Jsou tu všichni členové Avengers a všichni agenti. Jen ještě budu mít menší proslov. Ty tu zatím počkej a až řeknu něco jako že představuju vám novou Moyu tak vyjdeš." dala mi instrukce a spolu s ostatními vešla. Okamžitě si získala pozornost a začala vyprávět. Všem převyprávěla můj příběh. A že jsem úžasný člověk, že naslouchám a i když o tomto světě nic moc nevím, snažím se poradit a pomoci. Tím narážela na rozhovor se mnou a s Clare, jednou z nich, která měla potíže s rodinou. Řekla jsem jí, ať si rodiny váží a snaží se jim odpustit, protože by taky žádnou nemusela mít. Tak jako já.

A pak přišla řada na mě. " Takže vám představuji novou verzi Moyi." řekla. A já jsem vešla. Všichni se na mě zadívali. Byla jsem středem pozornosti. Opět. Byla jsem celá nesvá. Ale pak Tony zahvízdal a začal tleskat. Postupně se přidávali všichni, až tleskala celá jídelna. " Wau!" křičel někdo. " Kočka!" zařval Tony. Rozesmál mě. Takovou reakci jsem tedy nečekala. " Vždyť je to jen oblečení." řekla jsem. " To není pravda. Jakmile máš uniformu, oficiálně se z tebe stává člen Avengers." řekla Natasha. Byla jsem za to ráda. " A až půjdeš na první misi, bude to pro tebe takový křest." ozval se Clint. Trochu jsem se toho dne bála, ale v tu chvíli jsem prostě byla nadšená. Přišlo mi totiž, jako by byli moje rodina. Jedna velká rodina, co chrání svět.

Ahoj.
Takže, na obrázku můžete vidět její uniformu. Odmyslete si tu holku, to u její ruky a ty brýle :D
Jinak, rozhodla jsem se, že budu trochu skákat v čase. Aktuálně jsme v období řekla bych po Avengers a v Thor: dark world.
No a jelikož je tohle fanfikce a já můžu co chci (muhahaha), tak budu prostě skákat v čase.
Jak a kam vám neřeknu, přeci vám nezkazím překvapení :D
Jinak vám chci už taky konečně poděkovat.
Přihlásím se na wattpad a tam mám klidně i 40 upozornění :D
Samozřejmě, nejen kvůli Vězeňkyni, ale hlavně kvůli ní :D
Jinak, dnešním dnem mám 4,79k přečtení :O
Lidi, jak já vás miluji <3
Jste má inspirace! Díky vám vím, že v psaní asi nejsem až tak hrozná :D
A že mám snad i na to, abych vydala knihu, po čemž toužím už několik let :D
Takže vám chci prostě říct, že vám strašně moc a moc děkuji za podporu a že vás MILUJU <3
To je asi prozatím vše :D
Pac a pusu vaše Hiddlestonerka :* :D