Vězeňkyně

Slib věrnosti

Probudil mě hluk z ostatních cel. Promnula jsem si oči a zalezla jsem do naší provizorní koupelny. Když jsem odtamtud vycházela, musela jsem se kouknout do jeho cely. Ležel na posteli a hluk mu očividně nevadil. Opravdu se modlím, aby to co se předchozí noci stalo nebyl můj pouhý sen. Stejně jsem to nechápala. Proč si vybral zrovna mě? Proč mě chce odtud dostat? Jak se ke mě dostal? Pochybuji, že by ho stráže opravdu jen tak pustili. Že by použil kouzla? Existují vůbec? Ach, byla jsem tak moc zmatená. Celý den jen ležel na posteli a skoro vůbec se nehýbal. Někdy jsem si říkala, jestli vůbec ještě žije.

Zabavila jsem se povídáním si s matkou. Ráda jsem poslouchala její vyprávění ze života. Samozřejmně nic neříkala o své kariéře zlodějky. Při jejím vypravováním jsem si vždy představovala, že tam jsem s ní a vše to také prožívám. Milovala jsem to. Někdy k večeru za Lokim přišla návštěva. Byl to vysoký a hodně svalnatý muž. Měl dlouhé, blond vlasy. Jeho oči byli modré, stejně jako Lokiho. Na sobě měl brnění s rudým pláštěm. Vešel do jeho cely. Začali si povídat. Loki jen tak seděl na posteli a ten druhý muž pořád chodil po jeho cele. Vypadal naštvaně.

Po nějaké době konečně odešel. Loki ho celou dobu pozoroval. Poté se podíval na mě a mrknul. Něco ve mě se hnulo. Rychle jsem odvrátila zrak. Po sprše jsem si šla lehnout. Usnula jsem celkem rychle. Nevím jak dlouho jsem spala, ale  najednou mě probudilo něčí odkašlání. Prudce jsem se posadila. Šíleně jsem se totiž lekla. Rozhlížela jsem se a zjistila jsem, že to je Loki. " Dobrý večer Moyo." pozdravil mě. " Dobrý večer Loki." odpověděla jsem. " Jaký to překrásný večer že?" řekl. " Ano. Proč mluvíš tak divně?" zasmála jsem se. " Achjo, celé si mi to pokazila. Chtěl jsem působit elegantně." vysvětlil mi. " To působíš i bez toho. Oproti ostatním vězňům." oznámila jsem mu. Zajiskřilo se mu v očích.

Posadil se vedle mě. " Mám pár otázek." začala jsem. Otočil se na mě. " Ptej se." řekl. " Pořád nechápu, jak ses sem mohl dostat. Poprosil si dozorce? To mi neříkej." zeptala jsem se na první věc která mě zajímala. Usmál se. " Tušil jsem, že se zeptáš. Víš, jsem bůh lsti. Taková je prostě moje síla." vysvětlil mi a mě spadla brada. " Cože? Ty jsi bůh?" vyjekla jsem. Poplašeně se na mě podíval. Pak si přiložil prst k ústům a naznačil mi, abych byla potichu. " Ano, jsem bůh. Co sis myslela že jsem?" zasmál se. " Upřímně, nemám tušení." přiznala jsem. " To mi bylo jasné. Co máš dál na srdci?" zeptal se. " Proč mě chceš odsud dostat?" chtěla jsem vědět. " Přijde mi, že je k tobě život nefér." řekl a pokrčil rameny. " Stejně to nechápu. Ty jsi bůh a já pouhá holka. Dcera zlodějky. Neměl by ses ke mě chovat takhle hezky." namítla jsem. Zamyslel se. " Prostě to nech být." přikázal mi. Raději jsem tedy byla zticha.

" Ještě něco?" zeptal se. " Ano. Co jsi provedl, že tě sem zavřeli?" chtěla jsem vědět. Opět se zamyslel. " Kdybych ti to řekl, už by ses se mnou nebavila. Bála by ses mě. Ale mohu tě ujistit že tobě neublížím." řekl. " Proč mi neublížíš?" vyptávala jsem se. " Protože k tomu nemám důvod. A doufám, že ty mi ho neposkytneš." vysvětlil mi. " Budu se snažit." oznámila jsem mu. " A dál?" zeptal se. " Už nic." řekla jsem. " Dobrá. Teď se tě zeptám já." oznámil mi. Přikývla jsem. " Chceš konečně začít žít? Chtěla by jsi prožít plnohodnotný život plný dobrodružství?" zeptal se. " Ano." odpověděla jsem. " Dobrá. Pro to musíš udělat jen jednu věc." řekl. " Jakou?" chtěla jsem vědět. " Slib mi svou věrnost. Slib mi, že ať už se stane cokoliv, ty budeš vždy po mém boku. Ať už nás osud zavede kamkoliv, do různých situací, ať už se budu muset chovat jakkoliv, budeš vždy při mě stát. Za to tě odsud dostanu a budeš moci žít." řekl. " Dobrá." odpověděla jsem. " Dobrá mi nestačí. Musíš slibovat." přikázal mi. " Dobrá. Já Maya slibuji ti svou věrnost." řekla jsem.

Usmál se. " Výborně. Ještě pár dní tu budeme a pak půjdeme dál." řekl. " A kam? A co budeme dělat?" zeptala jsem se. " Někam do úkrytu. Vzbudujeme svou říši a budeme jí vládnout." oznámil mi. " Společně?" chtěla jsem vědět. Přikývl. " Tudíž budu tvá...?" nadhodila jsem. " To ještě nevím. A teď ti přeji dobrou noc." řekl, zaklepal na mříže a odešel k sobě do cely. Lehla jsem si. V tu chvíli mi došlo, že se mi na dobro změnil život. A také mi došlo, že tím, že jsem mu odpřisáhla svou věrnost, stala jsem se něčím jako jeho otrokyní. Je to v pořádku? Bála jsem se budoucnosti ale také jsem se těšila. Ovšem, v tu chvíli jsem to nehodlala řešit.

Ahojky :)
Konečně tu máme další díl :D
Zdá se mi, že je to trochu zmatené, ale who cares :D
Přísahám, že další díl se už konečně dostanou z vězení :D
Jinak, jak se vám to zatím líbí?
Nějaké dotazy, připomínky či něco podobného? Napište koment a budu ráda i za votes ;)
Pac a pusu vaše Hiddlestonerka :* :D