Vězeňkyně

Sakaar

Přemístili jsme se. Když jsem si přivykla na světlo, málem jsem vyjekla. Ta planeta snad byla z odpadků! " A tohle je jako co?" zajímalo mě. Loki se ušklíbl. " Pěkná co?" zeptal se sarkasticky. Protočila jsem očima. Pak se ke mě otočil a popadl mě za ramena. " Poslyš, já a vládce této planety jsme přátelé. Ovšem, kdyby sis tam jen tak napochodovala, vzal by tě jako zajatce a musela by jsi bojovat v aréně na život a na smrt. Proto jsem mu řekl, že jsi má služebná." řekl. Vytřeštila jsem na něj oči. " Já že mám být tvoje služka?!" vyjekla jsem. Loki pokrčil rameny. " Jinak to nejde." řekl. Povzdychla jsem si. Bylo mi jasný že by to jinak šlo, jen se mu nechtělo. " Fajn." zavrčela jsem. Spokojeně se usmál. Pak mi podal pytel. " A to je jako co?" zeptala jsem se. " Tvoje oblečení." oznámil mi. Zamrkala jsem. " A kde se mám obléct?" zajímalo mě. Pokrčil rameny. " Třeba támhle za tou hromadou." řekl a ukázal na jednu obrovskou kupu odpadků. " No ty ses snad zbláznil?!" zařvala jsem. " Klid, budu hlídat." ujistil mě. Měla jsem chuť ho zabít. Jenže nic mi prostě nezbývalo. A tak sem tam zalezla.

Obléct se do toho mi celkem trvalo. " Páni, pokud tohle nosí vaše služky, tak se mají fakt dobře." houkla sem na něj. To oblečení bylo totiž z velmi příjemné látky. Ta látka měla dvě barvy, zlatou a zelenou. Asi, abych mu byla podobná. K tomu jsem měla černé boty. Pak sem konečně vylezla od té hromady a šla jsem za ním. Když si mě všiml, lehce sebou škubl. " Co je?" zeptala jsem se ho. Důkladně si mě prohlížel. " Nic, co by mělo být?" zajímalo ho. Protočila jsem očima a zavrtěla jsem hlavou. " Jdeme?" ptala jsem se. Přikývl. Šel první a já sem poslušně šla za ním. " S nikým se nebav a nic nedělej. Drž se blízko mě. Jasné?" poroučel mi. " Ano, pane." řekla jsem. Otočil se s pozdviženým obočím. " No co, neměla bych tě takhle oslovovat?" zajímalo mě. " Jo, jasně, bylo by to fajn." řekl trochu zmateně. Ušklíbla jsem se. Zbytek cesty jsme mlčeli. Poté jsme došli k obří budově. Ani popsat jí nemohu, jak strašně divná byla. Jako by byla stvořená z odpadků. Opravdu podivné. U vchodu samozřejmě stáli strážní. Vypadali taktéž divně. Nebyli lidem podobní a měli na sobě podivné oblečení. " Ohlašte svému pánovi, že jeho host opět dorazil." přikázal jim.

Brzy nás pustili dovnitř. Šli jsme různými chodbami a já se už po chvíli ztrácela. Nakonec jsme vešli do nějaké místnosti. " Tak jsem tady, Grandmastre." vykřikl Loki, čímž na sebe strhl veškerou pozornost. V místnosti bylo několik lidí. Nebo tedy bytostí. " Ach, vítek zpět Loki." ozval se jeden muž. Byl starý, ale zase ne moc. Měl šedé vlasy a na bradě modrý pruh. Na sobě měl podivné oblečení z několika barevných látek. " Tak kdepak jí máš?" zeptal se. Loki poodstoupil, tudíž jsem se za ním už nemohla skrývat. Grandmaster vykulil oči. " Už se nedivím, proč si po ní tolik toužil." vydechl. Přišel blíž a prohlížel si mě. " Jak se jmenuješ?" zajímalo ho. " To je..." začal Loki, Grandmaster však sykl. " Ptal jsem se jí, ne tebe." zavrčel výhrůžně. " Moya." řekla jsem. Grandmaster ke mě přišel. " Úžasné jméno pro tak krásnou osobu." vydechl. Pak tleskl. " Pojď, najdeme ti nějaký pokoj." rozhodl. Vyděšeně jsem se podívala na Lokiho. Ten se na mě ale nedíval. " Neboj se, svého pána brzy zase potkáš." ujistil mě. A tak mi nezbylo nic jiného, než poslušně cupitat za Grandmasterem.

* opravdu netuším, jak se to jeho blbý jméno skloňuje takže sry *