Vězeňkyně

Život

Když jsem se vzbudila, opět do mého pokoje po chvíli přišla Ginessa. Pomohla mi obléct se do šatů a odvedla mě na snídani. Loki tam nebyl. Poté jsme pokračovali v učení. Šlo mi to docela dobře. Ani na obědě nebyl. Po něm jsem si na chvíli udělala volno, abych si mohla prohlédnout okolí hradu. Měl překrásné zahrady plné různých rostlin. Také fontány, jezírka a altánky. Stáje byli plné koní. Stál tam i ten, na kterém jsme přijeli. Rozhodla jsem se, že mu budu říkat Panthe.

Později jsme se vrátili k učení. Přišlo mi, že Ginessa už nemá tak jasně modré oči, jako když jsme se potkali. Zdálo se, že blednou. Ale to se mi opravdu jen mohlo zdát. Konečně nastal čas večeře a Loki se konečně objevil. " Zdravím tě má Moyo." řekl. " Dobrý večer můj pane." špitla jsem. Usadila jsem se naproti němu. " Jak ses dnes měla?" zeptal se. Řekla jsem mu, že mě Ginessa učila číst. " Myslím, že bych ti v tom případě měl najít učitele." navrhl. " A potřebuji se naučit obraně a jezdit na koni. A podobné věci." vyhrkla jsem. Upřeně se na mě zadíval. " Ty máš ale požadavků." řekl. Trochu jsem se vystrašeně skrčila. " A to se mi líbí." dodal a usmál se. Oddechla jsem si.

Po večeři mi řekl že se trochu prospí a ráno opět odjede. A takhle to šlo den za dnem. Učitele mi našel, tak jak slíbil. A já jsem se hodně učila a tvrdě jsem trénovala, aby na mě byl pyšný. Jenže kromě večeří jsem ho nevídala. A tak jsem jednou sebrala odvahu. " Loki, mohu se tě na něco zeptat?" chtěla jsem vědět. Zvedl hlavu od svého talíře a mile se usmál. " Ovšem že ano." řekl. Zhluboka jsem se nadechla. " Proč spolu netrávíme více času?" zeptala jsem se. Zamyslel se. " Přeci jsem ti říkal, že hledám planetu, které bychom mohli společně vládnout." řekl. " To nestačí tenhle hrad?" chtěla jsem vědět. " Ne. Chci být králem celého národů." odsekl.

Povzdechla jsem si. " Nechápu to. Musela jsem ti slíbit věrnost. Myslela jsem si, že spolu budeme trávit spoustu času. A že mě vše naučíš." namítla jsem. Vstal, přišel ke mě a vzal mě za bradu. " To víš že budeme spolu. Ale teď zkrátka musím najít nějaké bezpečné místo." řekl. " Tady to není bezpečné?" zeptala jsem se nechápavě. " Není. Každou chvíli může dorazit Thor. Divím se, že tu ještě není. Heimdall přeci vidí vše." zamyslel se. Pak zavrtěl hlavou. " Moc se ti omlouvám. Vím, není to takové, jaké sis to představovala. Ale neboj, napravím to. To ti slibuji." řekl. Povzdechla jsem si. Musela jsem se s tím asi smířit. Pak mi dal pusu na čelo a rozloučil se. Při tom mi proběhl mráz po zádech. Doslova. Byl tak studený. Ale i tak se mi to líbilo.

Asi jsem k němu začala něco cítit. Nechápala jsem to. Nic jsme spolu nedělali a přesto... Asi jsem naivní. Šla jsem do svého pokoje. Najednou mě něco napadlo. Zrcadlo! Potřebuji zrcadlo! Běžela jsem do svého pokoje. Jedno tam bylo. Dívala jsem se na své oči. Naštěstí byli pořád hnědé. Takže na mě svá kouzla nepoužil. Snad. Ginessa mi připravila sprchu. Ponořila jsem se do vany a chvíli jsem relaxovala. Pak jsem dostala pyžamo a šla jsem si lehnout. Opravdu jsem doufala, že se to brzy zlepší.

Ahoj.
Po stopadesáti miliony let jsem něco napsala. Jeeej :D
Omlouvám se, že dlouho nic nebylo.
Ale mám k tomu pádní důvod.
Dělala jsem závěrečky.
A dala jsem je :3 <3
A taky jsem byla líná... :D
Kdyby vás to zajímalo, jsem kuchař-číšník :D :3
Taky se vám omlouvám za kratší kapitolu...
Další díl bude delší ;)
Teď se pokusím napsat kapitolu v dalším příběhu, ale nwm jak to dopadne...
Pokud jste je ještě nečetli a líbí se vám můj styl psaní, tak se mrkněte ;)
Tak jo, končím s kecáním :D
Mám vás ráda :*
Pac a pusu vaše Hiddlestonerka :* :D