Vězeňkyně

Prohlídka hradu

Ani nevím jak, ale usnula jsem. Ráno mě probudilo něčí zaklepání. A hádejte kdo to byl. Samozřejmě že Thrisha. Ani mě nepozdravila a hned šla roztáhnout žaluzie a otevřela okno. Zavrtala jsem hlavu víc do polštáře a ještě sem si přes sebe přehodila peřinu. " Vstáváme." řekla Thrisha. Zaúpěla jsem. Při představě co mě mělo čekat jsem z té postele opravdu nechtěla. Navíc mi byla zima. Jenže co se dalo dělat? Pro záchranu Thora a Asgarďanů jsem se musela obětovat. Takže jsem vylezla z postele a šla jsem se obléci. Thrish mi pomohla do tmavě modrých šatů. Byli nádherné. Rozčesala mi vlasy a nechala je volně rozpuštěné. Poté mne doprovodila do jídelny. Dveře se otevřely. U stolu už zase všichni seděli. Grandmaster opět vstal a přiběhl za mnou. " Dobré ráno Moyo. Ještě jednou bych se vám chtěl omluvit za mé nevhodné chování u večeře." řekl a uklonil se mi. Opět jsem lehce zrudla. " V pořádku, nic se neděje." vyhrkla jsem. Narovnal se a usmál se. Pak mě vybídl, abych ho následovala. " Napadlo mě, že bych na vaši počest, a samozřejmě na počest vašeho pána, uspořádal večerní zábavu." oznámil nadšeně. Naklonila jsem hlavu na stranu. " Co?" nechápala jsem.

Usmál se. " Víc vám k tomu neřeknu. Jen to, že se máte na co těšit." řekl tajemným hlasem. Nenápadně jsem se podívala na Lokiho. Ten jen pokrčil rameny. Pak jsem se posadila a začali jsme jíst. Loki na Grandmastera kradmo házel nevraživé pohledy. Grandmaster se neustále se svými poddanými na něčem domlouval. Asi zřejmě ohledně večera. Když jsme dojedli, Grandmaster vstal. S Lokim jsme ho napodobyli. " Až do večera máte volno. Můj hrad je vám plně k dispozici, můžete kam jen budete chtít." řekl. Pak se otočil na mě. " Ale tobě nedoporučuji, abys chodila do mého vězení. Pro květinku jako jsi ty je to moc ošklivé místo." zašeptal, načež se hlasitě rozesmál. Polkla jsem a donutila jsem se k chabému úsměvu. Co by mě tam asi čekalo? Mučírna? Grandmaster odešel a s ním i celá jídelna. Až na mě a na Lokiho, samozřejmě. " Co teď?" zeptala jsem se. Loki pokrčil rameny. Zamyslela jsem se. " Asi by bylo fajn se po tomhle "hradě" trochu porozhlédnout." navrhla jsem a při slovu hrad jsem udělala ve vzduchu uvozovky. Přikývl. " Asi by to bylo nejrozumnější." souhlasil. A tak jsme vyšli z jídelny a začali jsme se procházet. Vždy jsme nakoukli do dveří. Obvykle se jednalo o pokoje pro hosty. Za některými však bylo něco jiného: kuchyně, knihovna, pokoj plný obrazů a soch a dokonce místnost, kde viselo čisté prádlo. U rudých trenýrek s velkým, zlatým písmenem G jsem vybuchla smíchy. Loki protočil očima a vytáhl mě ven.

Celou tu dobu jsme šli mlčky. Jediná konverzace byla, když jsem určovala směr. Loki pokaždé jen zabručel. " Co ti je?" zajímalo mě. " Nic!" odsekl. " Jo jasně. Něco tě žere, seš celou dobu potichu." řekla jsem. Pokrčil rameny. " Fajn, tak si to nech, jen sem ti chtěla pomoci." vzdala jsem to. Povzdychl si. " Kdyby si neměla za úkol pomoci Asgarďanům a osvobodit Thora, že bys byla radši s Grandmasterem?" zeptal se potichu. Vytřeštila jsem na něj oči. " No ty ses snad zbláznil?!" vyjekla jsem. Odvrátil pohled. " Loki, i kdyby byl Grandmaster poslední žijící tvor v celém vesmíru, rozhodně bych s ním nic neměla." zašeptala jsem, protože jsem se bála, že i stěny tam mají uši. " Proč ne? Vždyť je vládce celé planety." namítl. I tak se na mě pořád nedíval. Protočila jsem očima. " To že někdo něčemu vládne není všechno. Přijde mi, že je moc majetnický. Že musí mít vše co chce." řekla jsem. Pak jsem se otřásla. " Navíc je moc starej." dodala jsem. Nečekala jsem, jestli mi odpoví, nebo bude nějak pokračovat a šla jsem dál. Nehodlala jsem řešit takovéhle hlouposti. Ne v této situaci. Brzy mě dohnal, ale opět mlčel. Alespoň něco. Došli jsme do nějaké chodby. Byla jiná než ostatní a bylo v ní větší chladno. Před námi byli mohutné dveře. Skoro jako nějaká brána, bylo to totiž z nějakého kovu. U toho stáli vojáci. Už jsem se chtěla zeptat, co tam mají, když v tom se brána otevřela. Prostě nás tam pustili. Neváhala jsem ani chvíli a vešla jsem. Zdálo se, že nám Grandmaster docela důvěřoval. Ta brána se zase zavřela. Zjistili jsme, že jsme v hangáru. Všude kolem nás byla spousta vesmírných lodí.

Rozhlédla jsem se. Byli jsme tam sami, i tak jsem nehodlala riskovat, že by nás někdo slyšel a tak jsem jenom na Lokiho zahýbala obočím. Pokrčil rameny a ústy naznačil slovo později. Nebo to byli zloději, ale o tom pochybuji. Proč by o nich mluvil? Opatrně jsem přikývla. Prohlíželi jsme si lodě. Mě osobně se nejvíce líbila jedna štíhlá a dlouhá. Byla tmavě modrá a na bocích měla zlaté pruhy. Určitě musela být dost rychlá. Po prohlídce hangáru jsme šli do jídelny. " Už asi bude oběd." odtušil Loki. Poslušně jsem ho tedy následovala. V jídelně se skutečně podával oběd, ale skoro nikdo tam nebyl. Kromě nás dvou tam byla ještě ta snědá žena z dřívějška. Kývla na Lokiho a ten s úsměvem kývl na ní. Mě si vůbec nevšímala. Ale proč by to také dělala, byla jsem přeci jen obyčejná služka. S Lokim jsme se posadili kus od ní. Alespoň že tak. Loki mě gestem vybídl, abych si také nandala. Přikývla jsem. Musím říci, že svou roli jsem zvládala dokonale. Během oběda jsme mlčeli a poté jsme se přesunuli do knihovny. " Co teď?" zajímalo mě. Pokrčil rameny. " Musíme čekat do večeře. Takže se nějak zabav." řekl. Protočila jsem očima, popadla jsem jednu z knih a šla jsem si číst. To byla ale zábava.

Čau
Jo, žiju.
Ehm, prostě sem si dala kratší pauzu 😅
Nebyl čas, energie, chuť, inspirace...
Nicméně, jsem tu zas.
Trošku nudná kapitola a původně měla být o něčem jiném, ale prostě vás chci chvíli napínat 😄
Jinak, co Vánoce a Silvestr? Jak jste to prožili?
Taky budu ráda za názor na kapitolu a samozřejmě za hvězdičky 😊
Doufám že mě máte ještě pořád rádi, i když na vás takhle prdim. Takže se omlouvám.
Pro dnešek vše.
Pac a pusu vaše Hiddlestonerka 😘😄