Vězeňkyně

Večeře

Stáli jsme u nějakých dveří. Za nimi asi byla jídelna. Polkla jsem. Thrisha se na mě podívala a já jsem přikývla. Dveře se otevřely a já se opravdu ocitla v obrovském sálu. Uprostřed byl obrovský stůl, který se prohýbal pod jídlem. V čele seděl Grandmaster a po jeho pravé straně seděl Loki. Byli tam i jiní lidé (bytosti), ale ty jsem neznala. Jakmile jsem vešla, vše umlklo a jejich pohledy se zaměřili na mě. Grandmaster vyletěl ze židle, div že jí nepřevrhl a mířil si to ke mě. Podívala jsem se na Lokiho, který na mě vyjeveně civěl. " Ach Moyo, vážně vám to sluší. Nic krásnějšího jsem v životě neviděl." pronesl. Ti, co seděli u stolu souhlasně zabručeli. Chtě nechtě jsem zrudla. " Děkuji." zašeptala jsem. Grandmaster se usmál a nabídl mi rámě. Přijala jsem ho a on mě dovedl ke stolu. Jaké to překvapení, neměla jsem sedět vedle Lokiho, mého falešného pána, ale vedle Grandmastera. Všimla jsem si, že se Loki zamračil. " Doufám, že ti to nebude vadit, ale chtěl bych tuhle krásnou květinku vedle sebe." řekl Grandmaster a culil se na Lokiho. Ten, který se mračil na svůj talíř se s falešným úsměvem podíval na Grandmastera. " V pořádku." odpověděl.

Měla jsem chuť ho nakopnout. Posadila jsem se tedy vedle Grandmastera a začali jsme s jídlem. Abych si zachovala svou roli čekala jsem, dokud mě Grandmaster nevybídne, abych si také nabrala. " To musíš vždy čekat na svolení svého pána?" zeptal se Grandmaster. " Přeci jen jsem pouhá služebná." odvětila jsem. Zavrtěl hlavou. " Jak jsem řekl, u mě by ses měla lépe." prohlásil. Loki ztuhl. " Co tím myslíte?" zajímalo ho. Grandmaster se zářivě usmál. " Nabídl jsem Moye, že by se mohla stát mou služebnou. Choval bych se k ní úplně jinak, jako ke královně." vysvětlil. Loki zrudl vzteky. " Tím chcete říci, že se k ní chovám nějak hrozně?" zeptal se a snažil se ovládnout svůj vztek. " Tím jsem nechtěl říci nic. Jen bych jí rád získal." řekl klidně. " Ona je ale moje!" na to Loki. Málem jsem se zakuckala. To sem nějaká věc?! " Nechcete se v klidu najíst?" ozvala se nějaká žena. Byla snědá a docela hezká. Bylo vidět, že je to válečnice. " Ticho!" okřikl jí Grandmaster. Také se zadívala do talíře. " Moyo, opravdu nechceš být má poddaná?" zeptal se Grandmaster. Zamrkala jsem a podívala jsem se na něj. Pak jsem se podívala na Lokiho. Ten se na mě mračil. Nevěděla jsem, co mám dělat a tak jsem prostě jen vstala a odešla jsem. Tolik k mé snaze alespoň něco málo sníst.

Bloudila jsem po tom jeho hradu, nebo co to bylo a snažila jsem se najít svůj pokoj. Brzy jsem ho našla. Naštěstí. Nechtěla jsem někde potkat Grandmastera. Zalezla jsem do pokoje a padla jsem na postel. To byl zase den. Přikryla jsem se a začala jsem ječet do polštáře. Můj život byl na nic. Neměla jsem rodinu ani budoucnost. Musela jsem zachránit jednoho boha a pak jeho lid. A měla jsem hlad! Někdo opět zaklepal na dveře. Ani jsem se nenamáhala odpovědět, vešla dovnitř. Bylo mi jasné, že je to Thrisha. " Můj pán se vám omlouvá za své chování a posílá vám něco k večeři." řekla, načež něco dala na stolek a odešla. Vylezla jsem z pod peřiny a šla jsem ke stolku. Rychle jsem se najedla a dostala jsem se z šatů. Po koupeli, která mi trvala docela dlouho, protože jsem nechápala princip jejich vany, jsem se oblékla do něčeho pohodlnějšího. Ve skříni jsem našla šaty, které končili těsně nad koleny a byli z kůže. Ale ne z takové, co se vám lepí na tělo, byli hezky volné. Pod to jsem dokonce našla takové kalhoty, které se k tomu dokonale hodili. Podívala jsem se z okna. Byla hluboká noc. Čas navštívit Lokiho.