Vězeňkyně

Potřebujeme plán

Zmizela jsem ve svém pokoji. Jak můžou?! Jsou to taková zvířata, bestie! Jak můžou přihlížet násilí? Jak je to může bavit?! Chtělo se mi zvracet. A málem se tak stalo. Naštěstí jsem to rozdýchala. Lehla jsem si na postel a snažila jsem se myslet na něco jiného. Ale cožpak to šlo? Náhle někdo zaklepal. Neměla jsem náladu na nějaké návštěvy, ale ani jsem nestihla něco říct a ten někdo vešel. Posadila jsem se, abych na dotyčnou osobu viděla, popřípadě abych mohla lépe komunikovat. Samozřejmě že to byl Loki. " Co se děje? Proč si tak utekla?" zeptal se. Protočila jsem očima. Tohle vážně dělám docela často, společně s povzdechy, kroucením hlavy a podobně. Zajímavé. " Proč? Hádej!" vykřikla jsem rozhořčeně. Mlčel. " Usnadním ti práci. Nechtěla jsem vidět, jak ho Hulk zabije." řekla jsem. Loki se rozesmál. Byl to však chladný smích. " Klid, je to bůh. Toho jen tak něco nezabije." prohlásil. " Však víš co tím myslím." zamumlala jsem. " Moyo, přeháníš." řekl s klidem. Probodla jsem ho pohledem. " Chtěla bych tě vidět na mém místě." zasyčela jsem naštvaně. Zamračil se. " Co tím myslíš?" chtěl vědět.

Opět jsem si povzdechla a promnula jsem si kořen nosu. " Za poslední dobu se mi život několikrát docela drasticky změnil. Jsem z toho vyčerpaná fyzicky i psychicky." odpověděla jsem. Pak jsem se uchechtla. " Ale nečekám že někdo jako ty to pochopí." dodala jsem tiše. Nic neříkal. A tak jsem na něj pohlédla. Jeho výraz byl neutrální, ale jeho oči byli smutné. " Ovšem, jsi jen další bytost která mě považuje za necitlivé monstrum. Novinka, já to monstrum jsem, pokud ti to ještě nedošlo." řekl. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jedna má polovina s ním souhlasila. Byl monstrum, který napáchal hodně zlého. Avšak další má polovina s ním soucítila. Měl to v životě jistě těžké. Žít ve stínu svého bratra není jednoduché. Povzdychla jsem si. " Na tom teď nesejde. Musíme prostě jen vymyslet, jak se odsud dostat." zamumlala jsem. Konečně Loki projevil nějakou emoci. Ušklíbl se. " Měla ses přeci Grandmasterovi vetřít do přízně." připomněl mi. Pak si lehl na mou postel. " Vetřeš se mu do přízně, získáš všechny potřebné informace ohledně vesmírných lodí a pak utečeme. A toho blbce vezmeme sebou." vysvětlil svůj plán. Stálá jsem naproti své posteli a dívala jsem se na něj. " Opravdu je nutné mu takhle říkat?" zajímalo mě. Přikývl.

Nicméně tu byla další věc. " Musím ho vidět." vyhrkla jsem. Loki se okamžitě prudce posadil. " Ať tě to ani nenapadne!" vykřikl. Podívala jsem se na něj jako na blázna. " Vždyť tě někdo uslyší!" sykla jsem. To mu ale bylo jedno. V mžiku byl u mě. Popadl mě za ruce, které mi dal nahoru a druhou rukou mě chytl za tváře. " Říkám že nikam nepůjdeš, je ti to jasné?!" zavrčel. Pomalu jsem přikývla. Děsil mě. Chvíli si mě ještě prohlížel a nakonec mě pustil. Promnula jsem si tváře. " Zítra za ním zajdu." prohlásil. Přikývla jsem. Alespoň něco. Posadila jsem se na postel. " Takže plán je že já vymámím vše potřebné od Grandmastera a pak společně s Thorem uletíme." zopakovala jsem. Přikývl. " Ale kam poletíme? A co Hulk?" zajímalo mě. Loki se nepatrně zachvěl. Co se mezi nimi stalo? Stál přede mnou a já jsem ho zkoumala pohledem. " Nevím kam poletíme, ale bude to daleko odsud. A Hulka sebou rozhodně nebereme." prohlásil. Má zvědavost ještě nabyla na intenzitě. " Co se mezi vámi stalo?" zajímalo mě. " Nic." odsekl okamžitě. Protočila jsem očima. " Jo jasně, to ti neprojde. Vidím že se něco stalo a já to chci vědět." řekla jsem neúprosně. Loki se otočil a byl zřejmě na odchodu. " Ty jsi ta poslední, které bych něco říkal." zamumlal. Ještě než odešel, něco jsem zkusila. " Vážně? Vážně jsem ta poslední? Já? Tvá údajná královna?" vykřikla jsem dramaticky. Loki se otočil a ledově se rozesmál. " Jak tak koukám, jsi má královna jen když se ti to hodí." řekl a odešel. Tolik z mého pokusu z něj něco dostat.

Sundala jsem si šaty a oblékla jsem se do něčeho, v čem by se dalo spát. Poté jsem si lehla do postele. Co teď? Trčela jsem na nějaké zpropadené planetě a nevěděla jsem, co mám dělat. Jo, takhle jsem si svou svobodu přesně plánovala. Povzdychla jsem si. Proč já? Zavrtěla jsem hlavou nad chmurnými myšlenkami a raději jsem zase jednou začala přemýšlet o Zemi. Co se tam asi děje? A co všichni dělají? Co Natasha, Tony a Steve? Plus všichni ostatní samozřejmě. To mě přivedlo k myšlence, že by mě zajímalo, jak se sem Hulk dostal. Musela jsem si s ním promluvit. Nicméně, nejdůležitější pro mě bylo vymyslet plán, jak se vetřít Grandmasterovi do přízně. Posledně to přeci jen nevyšlo. Měla jsem chuť napochodovat k němu do pokoje a vymlátit to z něj, ale to by nebylo ono. Takže tu byl plán B. Rozhodla jsem se, že další den tu najdu nejvíc rajcovní šaty a budu se chovat asi tak, jako ta Lokiho služebná z toho hradu. Už ani nevím jak se jmenovala. Budu si hrát na nějakou lacinou holku, ale snad to bude stát za to. Nakonec jsem usnula s pocitem obří nervozity.

Ahoj
Takže dnešní díl chci věnovat Elikaastn3 a chci jen říct: já říkala že to tak rychlí nebude 😅

Nicméně, dneska trochu nudný díl, ale muselo to být. Takhle to cítím a takhle to je.
Jaký máte názor? Nebojte se napsat😊
A taky hvězdička potěší, však to znáte.
Okamžitě začínám s další kapitolou, ale prostě to nebude tak rychlí.
Snad vás ale potěší fakt, že je už po End Game a já konečně vím, jak se posouvat dál😊
(Což mi připomíná, pokud chce někdo o End Game pokecat, napište mi 😊😏)
Nicméně, to je pro dnešek vše
Pac a pusu vaše Hiddlestonerka 😘😄