Vězeňkyně

Jak to viděl Loki

Loki (před tím, než Moya zmizela)

Thor stál před její celou. A mnou cloumal vztek. Najednou promluvila její matka. Orodovala za ní. Na jednu stranu mi jí bylo líto. Na druhou si to ale zasloužila. I když jsem nechápal otcovo rozhodnutí. Proč musí pykat za něco, co neudělala? Najednou Thora ozářilo podivné světlo. Vycházelo zřejmě z její cely, ale nebyl jsem si jistý. Thor tam stál s pusou otevřenou do kořán. " Co se děje?" vykřikl jsem. On ale nic neříkal. " Sakra Thore!" zaječel jsem. Jakoby se probral z transu přiběhl k cele blíž. To už jsem ho neviděl. " Co se stalo?" vyštěknul. " Teď je na lepším místě." zaslechl jsem její matku. A pak jsem zaslechl jak něco spadlo na zem. Bylo to tělo!

Propadal jsem panice. " Co se děje? Thore, jestli mi okamžitě neodpovíš, přísahám, že ti ublížím!" vyhrožoval jsem. Pomalu se ke mě otočil. " Je mrtvá." prohlásil. Zatemnilo se mi před očima. Moya... ona je mrtvá? Ne, to není pravda! " Lžeš!" vykřikl jsem. " Ne, Moya není mrtvá. Ale její matka." upřesnil. Uklidnil jsem se a odkašlal jsem si. " Ach tak. A co Moya?" zeptal jsem se klidně. " No, ta zmizela." řekl. Vytřeštil jsem oči. " Cože?" zeptal jsem se. " Nevím, nedokážu to vysvětlit. Prostě zmizela s tím světlem." vysvětlil. Koukal jsem na něj nechápavě. Jen pokrčil rameny. Pak se otočil a byl na odchodu. " Kam jdeš?" chtěl jsem vědět. " Musím jí najít." řekl.

Rozhodl jsem se. " Chci ti pomoci." řekl jsem rázně. " Jsi ve vězení." namítl. " Noa? Musíš jí najít a já jsem jediný, který jí poznal." řekl jsem. " Myslím si, že o tebe právě teď nestojí." prohlásil. " Co ty víš?" odsekl jsem. " No, viděl jsem to, jak byla naštvaná." zamumlal. " Nebýt tebe, nic by se nestalo!" zavrčel jsem. " Ano. To jsem viděl. A proto naštvaně utekla z hradu? Proto nám prozradila, kde se skrýváš?" zeptal se. Píchlo mě u srdce. Odvrátil jsem se od něj. " No vidíš. Teď tu prostě počkej. Já jí najdu." řekl a odešel. Svezl jsem se po stěně a hlavu jsem schoval do dlaní. Bylo mi mizerně. Kde jsi?