Vězeňkyně

Přípravy

Rychle jsem zaplula do své komnaty. Musela jsem se odtamtud dostat! Nemohla jsem ani myslet na to, co všechno by se mohlo stát kdybych s ním byla sama. Běhal mi z toho mráz po zádech a dělalo se mi špatně. Musela jsem se dostat za Lokim a vše mu říci. Na nic jsem nečekala a přemístila jsem se. Myslela jsem při tom na něj a doufala jsem, že se dostanu k němu. Byla jsem tak zoufalá a potřebovala jsem utěšit že mi ani nedošlo, že nemusí být sám. A taky že nebyl. Byla u něj dívka snědé pleti. Hrklo ve mě. Byli u něj v pokoji a seděli u stolu. Nejdřív mě přepadl strach, protože teď věděla co dokážu. Pak se do toho vmísil vztek. Už zase byl s jinou ženou! Sklopila jsem zrak. " Nic jste neviděli." zamumlala jsem a chtěla jsem odejít. " Stůj!" ozvalo se. Nebyl to však Loki kdo mě zastavil, ale ona dívka. S velkou nechutí jsem to udělala. Ale neotočila jsem se. Slyšela jsem jak vstala a šla za mnou. " Co jsi zač?" zeptala se. Stoupla si přede mě a i když jsem se na ní nedívala, bylo mi jasné, že si mě prohlíží.

Vztek ve mě vybuchl. " Do toho ti nic není!" vykřikla jsem a byla jsem opět na odchodu, když v tom si stoupla před dveře. " Na to ani nemysli. A koukej mi odpovědět." řekla s klidným hlasem. Konečně jsem se na ní podívala. " Tobě nemusím odpovídat. Já poslouchám pouze svého nového pána, Grandmastera." odsekla jsem. Zaslechla jsem něčí tlumený smích. " Je s námi a pomůže nám." řekl Loki. Pozvedla jsem obočí. " Proč by to dělala?" zajímalo mě. " Je to Valkyrie. Dřív chránili Asgard, takže je to vlastně její povinnost." vysvětlil. Podívala jsem se na ní. Netvářila se nadšeně, ale když si všimla, že se na ní dívám tak přikývla. " No a tohle je Moya. Má schopnost se přemisťovat a i léčit." pokračoval Loki, tentokrát k Valkyrii. Nepamatovala jsem si, že bych mu řekla že léčím. Nebo ano? To bylo jedno. " Zajímavé. To by se nám mohlo hodit." poznamenala. To mě lehce vyděsilo. Co tím myslela? Loki se zamračil, ale dál to nekomentoval. Pokynul nám, abychom se posadili. " Jak to, že nejsi u svého pána?" zeptal se. Zamrazilo mě. " Já... nemůžu s ním být sama ani minutu! On... naznačil něco v tom smyslu... že se už nemůže udržet..." mumlala jsem.

Loki nejdříve zbledl a poté zrudl. Dokonce se zdálo, že se třásl. Valkyrie se ušklíbla. " Ach ano, jsi jen jeho další hračka. Ale neboj se, až ho omrzíš tak tě nechá být." řekla. V tu chvíli mi bylo na omdlení. Otočila jsem se na Lokiho. " Já už za ním nejdu!" vykřikla jsem. Přišel ke mě a vzal mě za ramena. " Chápu že je ti to nepříjemné. Ale dokud nemáš ten kód tak s ním musíš být." vysvětlil. " 584391" řekla jsem. Zamrkal. " Cože?" ozvala se Valkyrie. " 584391, to je to heslo." zopakovala jsem. Oba dva na mě čučeli s ústy do kořán. " Jak? Tak rychle?" pronesla. Neubránila jsem se úšklebku. " To víš, zapůsobila jsem." řekla jsem jí. Loki se mnou začal třást. " Jak si k tomu přišla?" dožadoval se odpovědi. Protočila jsem očima. " Byli jsme v lodi když po mě chtěl... tamto." vysvětlila jsem. " A on před tebou zadal heslo?" vyptávala se. Neubránila jsem se úšklebku. " Samozřejmě." pronesla jsem jak nejvíc drze jsem dokázala. Povzdychla si. " Dobrá. Teď ale musíme vymyslet plán co dělat. Někdo totiž nehodlá spolupracovat." poznamenal Loki. " Co tím myslíš?" zamračila jsem se. " Vazoun." ozvala se Valkyrie. Pozvedla jsem obočí. " Kdo?" nechápala jsem. " Hulk." řekla. " A předpokládám že ho tu nechceš nechat." dodal Loki. " Ovšem že ne." vyhrkla jsem. " Fajn, takže ho musíme přesvědčit aby šel s námi. Je tvrdohlavý a umanul si že tu bude." vysvětlila. Přikývla jsem a okamžitě jsem se přesunula.

Ahoj jsem tu zase 😁
Takže, vím že dnešní díl je tak trochu nic moc, ale je docela důležitý.
No a jaký máte na vývoj děje názor? Nebo jak si myslíte že to bude pokračovat?
Vaše názory mě zajímají a nebojte se, nekoušu 😏
Jinak vám chci poděkovat za úžasných 31K přečtení. Miluji vás! ❤️
No a jak vám dopadli Vánoce a Silvestr? Pochlubte se 😄
A to je pro dnes vše
Pac a pusu vaše Hiddlestonerka 😘😄