Call Me Ella (Překládané do CZ) ✔

33.kapitola - Expiration Date

 Snila jsem o tomto dni tak dlouho a myslela jsem si, že budu tak šťastná až to přijde. Myslela jsem si, že se probudím a budu zpívat a ptáci přijdou, aby mi pomohli se obléknout. Myslela jsem si, že budu zpívat píseň a tancovat cestou do Rhondiny kanceláře jen proto, abych ji dala výpoveď a vytancovala svou cestou ven z tohoto místa. Navždy.

Ale ne, po probuzení nezpívám, po probuzení netančím. Jen chci zmizet. Jen chci, aby s tímhle byl konec. Chci, aby mé vyučování začalo, abych se mohla soustředit na důležité věci a zapomenout na všechno ostatní.

Jsem tak naštvaná, že jsem tady, jsem tak rozzuřená, že jsem tu musela strávit tolik let, snášela Rhondu a její dvě dcery. Vyrovnala se s snobskými hosty. Vyrovnala se s vším tím svinstem, které jsem takhle nechtěla, když jsem ztratila rodiče a když jsem v tomhle místě nepoznávala to, co začal můj otec.

Dnes je ten den, kdy je po všem, ale nejsem šťastná, neulevilo se mi, nejsem nadšená, jak bych měla být. Jsem jen unavená a zlomená, myslím, že je to proto, že jsem dělala spoustu věcí. Protože jsem chtěla vyhrát a vyhrála jsem... Datum konce platnosti mé smlouvy je dnes, vyhrála jsem tuhle bitvu, nenechala jsem Rhondu donutit mě odejít, ale nemám pocit spokojenosti. Cítím se tak prázdná jako obvykle.

Snažím se odmítnout být částí světa a schovávám se pod peřinu, pevně jsem zavřela oči a doufala, že až je otevřu, probudím se a zjistím, že se nic z toho nestalo. Ale samozřejmě tohle mít nemůžu. Moje máma zemřela, můj táta si vzal hroznou ženu, můj otec zemřel a pak jsem zůstala v té strašné ženské vazbě. Od té doby se můj život stal peklem.

Já vím, já vím, vždycky se snažím soustředit na světlé stránky mého života, protože ne všechno je špatné, ale dnes jsem na to příliš unavená. Dělala jsem to po dobu šesti let, ale teď už nemůžu. Vím, že je to poslední den, ale byla jsem silná tak dlouho... Nemohu si dovolit jeden den slabosti? Nemůžu teď mít svou špatnou stránku?

A ne, to není o Niallovi. Je to o důvodech, z kterých jsem tak unavená, další způsob, jak Rhonda zničila můj život. Jsem ráda za všechno, protože šest let je dlouhá doba.

Možná jsem měla odejít dávno. Možná jsem měla utéct. Možná jsem se měla vzdát před šesti lety.

Ale je příliš pozdě na to myslet. Nechtěla jsem se vzdát, vyhrála jsem, ale cena byla opravdu vysoká a dnes... dnes tato cena váží více než kdy jindy.

„Ťuk, ťuk,“ řekl někdo a já se zamračila, když jsem vytáhla hlavu z pod peřiny a podívala se na dveře. „Je tu Ella?“ Zeptal se hlas a já ho hned rozpoznala.

„Přinášíme zboží,“ připojil se další hlas a já se slabě usmála.

„Pojďte dál,“ řekla jsem nahlas a o tři sekundy později Olivia a Charlie vstoupili dovnitř. Ona nesla sklenici , ve které byla doufám káva a Charlie přinesl papírový sáček. „Ahoj,“ pozdravila jsem a sedla si na posteli a čekala až se přidají.

„Jak se máš zlato?“ Zeptala se Liv. „Přišli jsme ti pogratulovat. Dokázala jsi to Ello. Je to tvůj poslední den.“

Usmála jsem se, ale neměla jsem vítězný pocit a nenávidím Rhondu, protože to ona mi nedovoluje ten pocit cítit. Nějak mi ničí i den, na který jsem se těšila nejvíce. Ani nevím, jak to dělá.

„Dokázala jsem to,“ souhlasila jsem, ale můj hlas zněl unaveně a viděla jsem strach v jejich tvářích.

„Za pár hodin budeme odsud. Bude to v pořádku Ello. Budeme v pořádku,“ připoměl mi Charlie a já se usmála, protože jsem věděla, že je to pravda. Vím, že to bude lepší než kdy jindy, ale to neznamená, že nejsem unavená.