„Luci. Ta nejúžasnější holka pod sluncem." Ema se na podium otočí směrem k rakvi. „Luci, mám tě ráda, moc mi chybíš. Vždy jsi mi se vším pomohla, byla jsi pro mě oporou." Ema si setře slzy a rozpláče se.
„Mám tě hrozně ráda, to kvůli mně jsi pryč. Kdybych si dávala pozor a neunesli mě, nemusela bys tam jít, nebyla bys v komatu, nebyla bys teď mrtvá." To slovo mrtvá nikdy neřekla. Ema se narovná.
„Teď bys řekla, ať se chovám jako dáma a nebulim, ale v tuhle chvíli bys brečela i ty. Nenechám tě odejít pryč, nenechám. Nedovolím ti to, nedovolím ti abys nám všem, tak moc ublížila, prosím."
„Máme tě rádi, vím že se nemůžeš vrátit, ale zůstaneš s námi." Položí si svou ruku na srdce.
„A..." Zavzlyká a rozbrečí se ještě víc.
„Vždy jsi byla hrozně skvělá a dokonalá. Byla jsi svá, nikdo tě neurazil, takže moje snaha byla zbytečná." Zasměje se smíchem plným bolesti.
„Mám tě ráda." Řekne a položí svou ruku na dřevěnou rakev. „Mám tě ráda." Zavzlyká. Poté se otočí k nám všem a sedne si vedle mě.
„Teď pronese svá poslední slova Martinus."
Zvednu se a napochoduji na podium.
„Kde bych začal...nebudu se s tebou loučit, to už jsem přece jenom udělal, ale něco ti ukážu." Podívám se na strop a skleněnou střechou začnu zkoumat mraky.
Vezmu ovladač do své ruky a pustím na tabuli video.
„Marcusi?! Kde jsi? Martinusi nenatáčej mě." Zasměje se Luci a zakryje kameru rukou.
„To je smutnej film. Odlož ten mobil." Nakáže mi. Slzy se valí po jejím obličeji. Ema vedle ní, jí drží pevně za ruku.
„Kam půjdeme teď?" Zeptá se Luci a otočí se na Emu, která tohle video natáčela a chytne jí za ruku.
„Já z toho spadnu." Řekne a pokusí se rozjet na pennyboardu.
„Luci?" Zasměje se Ema a rozmázne Luci po obličeji zmrzlinu.
„K sakru." Zakleje Luci a hned se začne chechtat, když tohle gesto zopakuje.
„Ty potvoro." Vypískne Ema a poté se obě rozesmějí. Ten její smích.
Ema
To, že se cítím zlomeně je slabý slovo. Cítím se hrozně. Její smích, úsměv a blbnutí mi tak chybí.
„Emo." Teď moje pozornost zase padne na tabuli.
Tohle si pamatuji. Dám si ruku před pusu a rozvzlykám se.
„Milá Emo." Rozesměje se Luci. Klekne si přede mě a já se rozesměju.
„To nemyslíš vážně."
„Kušuj." Mávne nad tím rukou a zvedne svojí ruku s černou krabičkou. „Mám na tebe otázku." Usměje se. Blázen.
„Lucino, nedělej z toho takové drama." Zakroutím nad ní hlavou.
„Budeš moje nejlepší kamarádka-chci říct ségra s jinými rodiči do konce života?"
„Tvoje vždycky." Zasměju se a obejmu jí. Otevřu krabičku a v ní uvidím nádherný prstýnek. „Děkuju."
„Není vůbec zač." Prohlížím si prstýnek a zkoumám každou barvu, která se ukrývá v drahokamech v něm. Je tam žlutý, fialový, modrý, zelený a červený. Je to nádherné.
