Vyšší level

1. kapitola

,,Fade, máš sbaleno?"

Nikdy jsem si nemyslela, že mě tohle čekalo. Nechat za sebou celý život, všechny přátelé a odstěhovat se do Kalifornie. Už žádné svetry, teplé ponožky a šály.

Možná jsem chtěla utrousit pár slz, ale někde hluboko v sobě jsem to tady nenáviděla. Život tady nebyl tak snadný, jak se možná zdálo. Na jednu stranu mě měli za tatínkovu rozmazlenou holčičku a na druhou jsem byla ta nudná a zatrpklá slečínka, která nikam nechodila a neúčastnila se večírků jako ostatní.

Táta byl možná jediný, co se o mě trochu zajímal. Rodiče byli rozvedení a já zůstala s otcem, protože mě dokázal zaopatřit. Matka se zakopala v nějakém zapadákově, aby pracovala patnáct hodin denně a mně nic jiného ani nezbylo. Co se otec podruhé oženil, přestali se o mě zajímat a já byla spíš ta tišší a neprůbojná holka, co si nechala všechno líbit. Tátova nová žena vlastně špatná nebyla. Nikdy se ke mně nechovala špatně. Hodně se snažila se mnou vycházet hlavně kvůli tátovi.

,,Fade? Slyšíš?" nakoukla Lauren do mého bývalého pokoje, který zel prázdnotou.

Parkety najednou dostaly výraznější dubový nádech, francouzské okno ještě víc dominovalo celému pokoji a jediné, co mě donutilo k povzdechu byly malé dírky na zdech po rámečcích s fotkami.

,,Jo, jsem připravená." polkla jsem a přerušila přísun čerstvého vzduchu z otevřeného okna.

,,Tak už pojď. Patrick na nás čeká i s kluky..." popadla jsem jeden z kufrů. ,,Patricku, pomoz nám s kufry." zakřičela na otce ze schodů.

Pronajaté soukromé letadlo s vlastním pilotem bylo sice fajn, ale já jsem si připadala jako arogantní snob. Lauren to nevadilo. Drahé kožichy a šperky přímo zbožňovala a dvojčata si to ještě neuvědomovala. Bylo jim teprve pět. Timmy a Noah byli moji nevlastní bráškové, ze kterých byl otec totálně odvařený, ale já jsem mu to nezazlívala. Měla jsem je také moc ráda a věnovala jsem jim téměř veškerý volný čas.

Ačkoliv ke mně se Lauren chovala slušně, k těm, co neměli takové štěstí, aby se narodili alespoň do střední vrstvy, to dávala pekelně sežrat.

,,Jak nakládáš ty kufry, mladej? Stály víc než tvoje roční výplata." ušklíbla se a obešla ho.

Otci to přišlo vtipné a mně spíš trapné. Vzala jsem si proto své příruční zavazadlo a podala ho klukovi, co byl jen o pár let starší než já. Hodil po mně naštvaný pohled a vyrval mi malý kufr z rukou, aby ho nacpal mezi ostatní. Praštil víkem od kufru auta a rovněž dal i sílu do zavírání zadních dveří, kde jsme všichni seděli.

,,Timmy, nekopej mi do holeni. Ušpinil jsi mi kalhoty." okřikla ho Lauren a prsty si snažila očistit zaprášený flíček.

,,Jak budu mít veliký pokojíček?" zajímal se Noah a zašklebil se na Timmyho.

,,Neboj se. Budete mít velký pokoj." pohladil ho otec a věnoval mu milý úsměv.

A měl pravdu. Moderní šedobílá kostka s obrovskými okny mi vyrazila dech. Bazén do tvaru písmene L se skákacím můstkem byl jako třešínka na dortu.

Sotva svítalo, když jsme se dopotáceli do domu. Cápek, co nás přivezl pomohl kufry odnést do vzdušné moderní předsíně a s otevřenou pusou pozoroval každý kout domu asi jako já. Světle hnědé kudrliny mu padaly do očí, když se ohýbal a vlastně byl docela hezký. Jenže se na mě za celou dobu ani nepodíval. Nezajímala jsem ho a nejspíš jsem nebyla ani jeho typ, stejně tak jako ostatních kluků. Prostě bych pro ně nebyla přitažlivá ani kdybych spolkla magnet.