Vyšší level

70. kapitola

Musela jsem být pár hodin sama. Zašla jsem si někam přes les na malou louku a posadila se do vyšší trávy. Nikdy jsem nedostala kopačky, nikdy jsem se nezamilovala a nikdy jsem nepocítila tu hořkou příchuť kopance od života.

Sama jsem si nedokázala vysvětlit, jak jsem mohla dosáhnout na chlapa jako byl Mike a teď jsem to pochopila. Neměla jsem na něho. Neměla jsem na vilu na Bahamách jako říkal Alex. Možná věk, možná rozdílné charaktery? Nedokázali jsme spolu být pořádně ani dva měsíce. Mohla jsem být vděčná, že jsem s ním mohla aspoň malou chvíli být šťastná a označit ho jako svého prvního.

Všichni blbli s halloweenem až mě to rozčilovalo. Ani jsem si neuvědomila, že je ten pošahaný svátek s ještě pošahanějšími maskami.

Pobíhali po lese a dělali všechny možné zvuky. Neměla jsem náladu na zábavu tohohle typu. V těch bílých šatech jsem si připadala jako nějaká lesní víla. Nasadila jsem si jen upletený věnec z téměř zvadlých bílých kopretin a vydala se za ostatními.

,,Fade, kde jsi byla? Všichni jsme tě hledali." vyděšeně na mě volal Sean.

,,Tak už jste mě našli." odsekla jsem.

,,Báli jsme se."

,,Vážně? Nebylo proč. Nejsem ten typ, co by páchal sebevraždy, jestli myslíš tohle."

,,Mike mi nechtěl nic říct. Takže to dopadlo takhle?" sklonil hlavu níž, aby mi viděl přímo do očí, které už neměly, co brečet.

,,Já to zvládnu." ujišťovala jsem i samu sebe.

,,Pojď na večeři. Nebyla jsi ani na obědě. Proto jsme se o tebe začali bát."

,,Ale prosím tě." vysmála jsem se mu.

Vzal mě okolo ramen a jako hromádku neštěstí vedl k restauraci. Sotva jsem zahlédla v dálce Mika s mým otcem, jak přešlapovali před vchodem. Že bych jim za těch podělaných šest hodin na louce chyběla?

Mike mi šel naproti až se mi tajil dech. Dělal to kvůli tátovi a to já nechtěla. Třásla jsem se jako by mě čekala další ústní zkouška. Nevěnovala jsem pozornosti ničemu jinému než Mikovi, který šel proti mně a nevšimla jsem si z pravé strany, když se vynořil Alex.

,,Fade! Pro Boha, kde jsi byla?" popadl mě do náruče a hladil po vlasech.

Koutkem oka jsem sledovala, jak Mike zabrzdil a vydal se pryč. Sean šel za ním, ale poslal ho do háje a tak se Sean vrátil k nám. Jen na mě mlčky pokrčil rameny a zoufale vzdychl.

,,Chtěla jsem být sama." podívala jsem se na Alexe.

,,Upřímně jsem se bál, kde jsi. Hledali jsme tě."

,,Bál ses jo?" vysmála jsem se mu a popošla dál jako tělo bez duše.

To už jsem si vyslechla řeči od táty.

,,Děláš si legraci? Všichni jsme tě hledali a ty si přijdeš jako nějaká luční víla. Kde jsi zatraceně byla celý den?"

,,Neměla jsem na lidi náladu? Je to špatný?"

,,A co kdybys někomu řekla kam jdeš?"

,,Nikoho to stejně nezajímalo."

,,Jo ten někdo má jméno Mike? Tak toho to zrovna docela zajímalo, protože se pochlubil, že to vzdal. Až se rozhodneš, že nebudeš lézt za dvěma najednou, tak se prý máš ozvat." mračil se na mě oprávněně.

,,Nerozumíš tomu, co se stalo. Omluvila jsem se mu."

,,Někdy omluva nestačí, Fade. Myslím, že Mike měl nervy ze železa."

,,Vlezte mi všichni na záda."

To už se mi klepala brada. Všechno jsem podělala. Copak jsem chtěla tolik? Jen aby mě vzal za ruku a představil mě své ex jako jejo současnou. Copak tohle bylo moc?

,,Fade, pojď na večeři. Kašli na to." vzal mě Alex za ruku a já jako loutka šla.

Připadala jsem si jako stroj, který pracoval jen ze setrvačnosti. Dostala jsem do sebe něco málo a už mě zase neposlouchal žaludek. Bylo mi zle a na zvracení.

,,No tak, to bude dobrý." pohladil mě po ruce.

,,Co po mně chceš?"

,,Cože?" podívala jsem se na něho.

,,Chováš se ke mně takhle, protože mě chceš dostat do postele? Chybím ti ve sbírce?"

,,Všichni takoví nejsou. Těší mě, že si to o mně myslíš." ironicky se pousmál.

Nemohla jsem zvládnout tenhle víkend. Okolo našeho stolu prošel Mike a zrovna jsme se museli střetnout pohledy.

,,Tak fajn, Alexi. Jak si přeješ. Zkusme to spolu ještě jednou, ale pomalu jo?"

,,Větší radost jsi mi nemohla udělat."

,,Aspoň někomu." napila jsem se vody a podívala se na jeho ruku, která hledala tu moji na stole.

Zatnula jsem pěst i čelist a s nádechem se snažila tvářit, že mi to dělá radost. No nevydržela jsem to dlouho a vstala. Nemohla jsem dýchat a ten prostor okolo mě dusil.

Zasunula jsem židli a u stolu s Mikem stála ta blonďatá slepice. Tohle prostě bylo uhozený na hlavu. A to jsem si tenkrát myslela, jak mi Will ublížil, když mě chtěl pod prášky ojet. Tahle bolest byla tisíckrát horší.