Vyšší level

20. kapitola

Čtvrteční ráno jsem byla unavená, protože jsem ze samého přemýšlení usnula až pozdě v noci. Debby mě nenechala spát a musela jsem jí pár detailů napsat.

Ráno jsem se posadila v kuchyňce, zatímco se mi vařila voda na kafe a položila si nohy na protější židli.

,,Vypadáš unaveně. To musel být divoký večer." probral mě Mikův hluboký hlas.

,,Ne zas tak divoký, jak si myslíš." vyvedla jsem ho z omylu.

,,Hmm, máš pevnou vůli."

,,Pevnou vůli?" pobavil mě.

,,Jo, ale jdeš na to dobře."

,,Mám v tobě oporu, jestli mi ublíží, donutím tě mu rozbít hubu." pousmála jsem se.

,,A to mu bude stačit?"

,,Jo mimo to ho nakopu do rozkroku i sama." vyprskl smíchy.

,,Nejsi zrovna křehká květinka."

,,Jdeš zítra na Mattovu oslavu?"

,,Mám ti dělat oporu až dojde na nejhorší?" usmál se.

,,Ne. Zavolám ti."

,,Hlavně si nevyber nějakou blbou chvíli jako minule."

,,To byl tatík, kdo to vymyslel. Omlouvám se, že jsem ti přerušila vyvrcholení, ale Polly mě nemá ráda ani tak." vstala jsem, abych zalila kafe.

Zvážněl a podíval se na mě.

,,Nevidím důvod, proč by tě neměla mít ráda. Řekla ti něco to ráno po večírku?"

,,I když jsi řekl, že budeš moje opora, tak tohle vědět nemusíš." semkla jsem pevně rty a poplácala ho po zádech.

,,Víš, že mě tímhle vytáčíš? Chci slyšet, co ti řekla."

,,Nechci, abys to s ní řešil. Jsme každá jiná a kamarádky z nás fakt nebudou."

,,Všiml jsem si, ale tohle všechno je prostě zbytečné."

,,Je prostě pěkná holka s vysokým sebevědomím a dává mi to sežrat. Asi se nudí. Tohle holky mezi sebou dělají." pokrčila jsem rameny.

,,Kluci nejsou jiný. Předvádíme káry i holky, ale myslel jsem, že Polly už má jiný zájmy než tohle."

,,Vždyť říkám, abys to neřešil. Ona je v právu."

,,V právu? Nic jsme neprovedli."

,,I tak bych si bránila takovýho playboye jako jsi ty." ušklíbla jsem se.

Mike se začal šíleně smát.

,,Tak tím jsi mě pobavila."

,,Čemu se smějete?" vešel Alex a pozoroval Mika, jak se plácá smíchy do stehen.

,,Směje se tu jenom on." podotkla jsem.

,,No já umřu. Ty jsi fakt třída." popadl hrníček s kávou a odkráčel do svojí kanceláře se závojem zvonivého smíchu.

,,Jak ses vyspala?" popošel ke mně a obdržela jsem pusu.

,,Moc ne. Nemohla jsem usnout."

,,Kvůli mně?" přimhouřil ztemnělé oči.

,,Hmm, možná." culila jsem se a rudla zároveň.

,,Ani se neptej, co já."

,,Řekni mi, že jsi šel do sprchy a tam jsi myslel na mě." zakousla jsem se mu do ušního lalůčky.

,,Nečekal jsem, že mi něco takového řekneš." zaskočeně se usmíval.

,,Ale rozhodně chci slyšet podrobnosti."

Lauren přece říkala, že v tomhle směru mám být odvážnější a fakt to fungovalo. Tenhle je rozhodně na zlobivý holky.

Opět jsem udělala na tabletu inventuru skladu a vešla k Mikovi, abych mu předala data. Něco dotiskl a vzápětí vstal, aby vzal desky a založil do nich právě vytisknuté dokumenty. Nechala jsem ho to udělat a přešla k oknu za jeho stolem, abych si prohlédla výhled z kanceláře.

,,Výška, co?" podíval se mi přes rameno.

Naklonila jsem se blíž a opřela ruku o rám okna. Něco mě začalo lechtat na malíčku. Sotva jsem sjela okem na svůj malíček, málem jsem omdlela. Visel mi na něm odporný sekáč a já začala panikařit.

,,Aaah, do háje, fuj." setřásla jsem ho z ruky přímo na svojí lodičku a to už jsem nezvládla.

Skočila jsem Mikovi do náruče a kopala okolo sebe až mi bota spadla opodál i s pavoukem.

,,Co to bylo?" začal se tlemit a držel mě s pobaveným výrazem.

,,Pavouk? Odporná obrovská osminohá nestvůra." oklepala jsem se a zhnuseně zírala Mikovi přímo do obličeje.

Smál se mi samozřejmě. Hned na to mě položil na stůl a hledal moji lodičku.

,,Nejdřív zkontroluj, že není uvnitř. Já se jí nedotknu."

,,Fade, ten pavouk se tě bál víc než ty jeho."

,,No to už nejde." podívala jsem se Mikovi do hřejivých zelenohnědých očí.

,,Už utekl a ty tu pořád jsi."

,,Protože mám svého hrdinu, co mě zachrání." zamrkala jsem na něho jako bych na něho dělala oči.

,,Princezno, já tě nemůžu chránit před bubákama a pavoukama kdekoliv budeš, od toho budou jiný." položil mi lodičku na stůl, abych si ji překontrolovala, že je pavou v tahu.

,,Bubáků se nebojím. Už jsem velká holka."

,,Jo? To, že máš prsa neznamená, že jsi velká holka." začal se tlemit.

,,Vážně? A já myslela, že jsem si je dneska nechala doma?" odtáhla jsem si blůzu, abych se podívala za výstřih.

Naklonil hlavu na stranu a díval se na mě jen s mírným úsměvem jako by mi chtěl říct, že melu blbosti.

,,Tak to bys měla použít ty svoje pěkný velký modrý oči a pořádně se podívat." posadil se zpět do křesla a odpojil tablet, který mi vzápětí podal.

Ještě pořád jsem mu seděla na stole, když se otevřely dveře a vešla Polly. Ta holka neuměla klepat? Ačkoliv si mohla vybrat i lepší chvíli, třeba když jsem trčela Mikovi v náručí.

,,Ahoj, byla jsem kousek, tak jsem si s tebou chtěla dát kávu." řekla Mikovi a mě sjela nenávistným pohledem.

Právě jsem totiž sesedala z Mikova stolu a stáhla s sebou dvě složky, na kterých jsem seděla. Musela jsem s radostí uznat, že to vypadalo tak, jak to i bylo... že mě tam Mike posadil. S mojí výškou bych se těžko posadila na desky tímhle způsobem.

Nazula jsem si lodičku a srovnala Mikovi desky na stole. Pak jsem popadla tablet, stáhla si ještě sukni níž a nezúčastněně vystřelila z kanclu.

,,Co to mělo znamenat? Kdybych vešla o chvíli dřív našla bych tě, jak jí to děláš na stole?" zakousla jsem se do rtu, když spustila na Mika, sotva jsem zavřela dveře.

Tak jestli mě doteď nesnášela, nevím, co nastane teď. Jenže já z toho měla škodolibou radost.