Vyšší level

60. kapitola

Usnula jsem někdy po půlnoci a stejně jako jeho matka to vzdala. Ani jsem netušila, kolik bylo, ale otevřely se dveře od ložnice. Ucítila jsem, jak se posadil na postel a dostával se z oblečení. Alkohol a smrad z cigaretového kouře byl cítit na dva metry až moc.

Obešel postel a já rozsvítila lampičku.

,,Co tady děláš?" vyjel po mně.

,,Pssst." položila jsem si prst před rty.

,,Jaký pssst? Trvám na tom, co jsem ti řekl."

,,Kdybys mi zvedl telefon, tak bys to věděl."

Nia se ani neobtěžovala zaklepáním a rovnou rozrazila dveře dokořán.

,,No konečně jsi doma. Slyšela jsem hlasy."

Mike se na mě nechápavě podíval a vrátil pohled svojí matce.

,,Co tady děláš?"

,,No to je mi přivítání. Když nejdeš k hoře, musí hora za tebou. Co kdybys chodil domů dřív? Tohle dělal můj otec a já to nenáviděla. Pak si našel jinou a my zůstali s mámou sami."

,,No dobrý. Dost. Stačí. Byl jsem s kamarády na skleničce. Jdi si lehnout a ráno pokecáme." zamračil se a posadil se na postel.

,,Tak dobrou noc vám přeju." zavřela za sebou dveře a Mike se vzápětí otočil na mě.

,,Kdy zatraceně přijela?"

,,Chvíli na to, co jsi odešel."

,,Ta mi tady teď chyběla. Jdu si lehnout do obýváku." popadl polštář a mně se udělalo úplně na omdlení.

Vyběhla jsem do koupelny a celá roztřesená opět vydávila něco málo ze svého žaludku. O to hůř mi bylo, když jsem se vrátila do ložnice a byl spolu se svým polštářem pryč. Neusnula jsem a nejhorší na tom všem bylo, že jsem jen tlumila pláč do polštáře.

Okolo šesté hodiny jsem zaslechla kroky. Tušila jsem, že šlo o Mikovu matku. Oblékla jsem se a šla za ní do kuchyně.

,,Dobré ráno." pološeptem jsem jí pozdravila.

,,Jak pro koho." opřela se zachmuřeně o linku a dívala se na mě.

,,Nevyspala jste se dobře?"

Vyndala jsem si vodu z lednice a napila se.

,,Mohla bys mi vysvětlit, co se tady děje?" ukázala na spícího Mika na pohovce.

Musela jsem zhluboka dýchat. Opět mi bylo do pláče. Nádech výdech a opět jsem musela letět na záchod.

Vrátila jsem se do kuchyně s výrazem, jako by se nic nestalo.

,,Celou noc akorát poslouchám, jak pláčeš a zvracíš."

,,Omlouvám se, jestli vás to budilo. Mike šel kvůli tomu taky spát sem."

,,Mám na čele napsáno ,,mistryně skoku na špek" nebo co si o mně myslíš?"

,,Cože?"

Nadechla se a šla vzbudit ne zrovna milým způsobem Mika. Mračil se a mručel.

,,Koukej vstávat. Těšila jsem se na tebe. Spát můžeš večer. Nemůžu za to, že chlastáš s kamarády."

,,No jo." vypotácel se do koupelny.

Klopila jsem oči, když se za mnou Nia vrátila.

,,Tak co se tu děje?"

,,Musím do školy. Mám zkoušku."

,,Co takhle snídaně?"

,,Tu bych asi hned vyhodila."

Vždycky jsem v nervech zvracela. Celou maturitu jsem prozvracela. Ještě k těmhle nervům jsem měla nervy s Mikem. Nedostala jsem do sebe ani vodu. Nadopovala jsem se nějakými prášky na žaludek a udělalo se mi líp.

,,Promluvíme si odpoledne?" podívala se na mě Nia a vzápětí vcházel Mike.

,,Dobře." přikývla jsem.

Mike do sebe zasunul dvě vafle a místo, aby se vybavoval se svojí mámou, hodil na sebe sako a spěchal do práce.

,,Tak se tu mějte." mávla jsem na ně a popadla tašku s učebnicemi.

,,Tak snad jí odvezeš. Podívej se, jak je bledá. Ještě to s ní někde praští."

,,To je dobrý. Zvládnu to."

Nechtěla jsem upřímně, aby mě odvážel. Potřebovala jsem si pročistit hlavu a zopakovat nějakou látku. Měla jsem spoustu času a potřebovala jsem být sama. Když jsem šla okolo toho hřiště, kde jsme tenkrát s Mikem seděli sami a povídali si, úplně se ve mně všechno sevřelo. Nebyla jsem si jistá, jestli ty testy zvládnu. Nikdy jsem nebyla víc v nervech jako teď.

Dorazila jsem do školy a posadila se jinam než obvykle. Neměla jsem sebemenší náladu na vtípky od kluků nebo jakékoliv otázky k Alexovi.

Písemné testy jsem jakž takž dala, ale ústní mě čekaly za dva dny.

,,Fade? Kam letíš?" culil se na mě Cole.

,,Hele není mi dobře, jdu si lehnout. Celou noc jsem se učila a nespala."

,,Můžu se jen na něco zeptat?"

,,Ne. Neptej se na nic. Mám všeho a všech dost. Už mi to stačilo."

,,Co Mike?"

,,Co s ním? Říkala jsem ti, že nebudu odpovídat."

,,Jsi s ním nebo s Alexem?"

Do očí se mi nalily slzy.

,,Nejsem s nikým." odsekla jsem a vrazila do něho ramenem, když jsem okolo něho spěchala pryč.

Vracela jsem se pomalu k Mikovi domů a někde na půl cesty jsem se střetla s jeho matkou.

,,Nio, co tu děláš?"

,,Šla jsem se projít. Jsem ráda, že jsem tě střetla. Jak ti je?"

,,Je to lepší, díky."

,,Potřebuju do lékárny. Mohla bys se mnou?"

,,Ale jistě. Je tady nedaleko v nákupním centru."

Cestou jsem jí pohovořila o škole a o testech. O Mikovi nepadlo zatím ani slovo. Vešla jsem do lékárny společně s Niou a ona tasila peněženku z kabelky.

,,Fade? Ahoj." pozdravil mě otcův známý.

Poznala jsem ho z oslav brášků.

,,Zdravím vás."

,,Jak se máš? Co táta?"

,,Mám teď zkoušky. Táta je v pohodě."

,,Tak držím palce." podíval se na Mikovu matku, která hledala mezi regály. ,,Potřebujete poradit?"

,,Ano hledám těhotenský test. Pořád jen zvrací a mně je jasné, že budu babička." zamrkala na něho a mě polilo horko.

Otcův přítel mě sjel a Nia se na mě culila jako šílená. Já jsem nebyla těhotná a ona právě rozhlásila před tímhle člověkem, že jsem v tom.

,,Tohle není potřeba." pošeptala jsem.

,,Ale je. Mám oči a vidím." zubila se dál.