Vyšší level

61. kapitola

Před lékárnou jsem to nevydržela a ona mi skočila do řeči.

,,Já nejsem..."

,,...já už jsem pochopila moc dobře, jak to mezi sebou máte a tohle Mikovi nedaruju. Když jsem se dnes ráno ptala, proč se k tobě tak chová, tak odpověděl, že si to zasloužíš. Že ty jsi mu řekla o svém těhotenství a on se z toho netěší?"

,,Ne. Takhle to není."

,,On o tom ještě neví?"

,,Nic takového jsem nikdy neřekla, protože já nejsem..."

,,Tak mu to dneska povíš. Měl by to vědět. Uděláš si ten test, ale já mám naprosto jasno." culila se na mě a já kapitulovala.

Doma jsem se konečně trochu najedla a Mike přišel z práce o něco dřív.

,,Ahoj." vešel a odhodil sako na sedačku.

,,Jsem ráda, že na nás konečně budeš mít chvíli."

Mike poodešel k lednici, aby si otevřel pivo a Nia se ke mně naklonila.

,,Už sis dělala ten test?"

,,Ne."

,,Tak utíkej." usmívala se.

,,Je to zbytečný. Vím výsledek." zavrtěla jsem hlavou.

,,Máš pravdu, já taky, ale přeci jen než půjdeš k lékaři, tak by sis ho měla udělat." zašklebila jsem se na ní, ale nestačila odpovědět.

Střetla jsem se s Mikovým pohledem a ještě pořád se očividně zlobil. Polilo mě horko a nervy zahrály opět svoji roly. Musela jsem běžet na záchod. Z večeře mi nezbylo v žaludku nic a ještě ke všemu jsem se rozbrečela z té beznadějné situace. Všechno bylo v háji.

,,Fade, jsi v pohodě?" promluvil do škvíry Mike.

,,Ne. Dej mi pokoj."

,,Neříkala jsem, abys šel za ní?" otevřela dveře a oba na mě zírali, jako bych tam ležela v tratolišti krve.

,,Co ti je?" poklekl ke mně.

,,Ještě se ptej." procedila Nia.

,,Vezmu si prášek a bude to dobrý." postavila jsem se.

,,Už sis dělala ten test?" rozhodila Nia rukama a Mike otočil hlavu na ní.

,,Jaký test?"

,,To nevidíš, že je těhotná? Jsi úplně natvrdlý?" vyvalila jsem na ní oči a než jsem stihla odpovědět, musela jsem si opět kleknout nad mísu.

,,Cože?" nechápal Mike a já vlastně také ne.

Tvrdila jsem mu, že beru prášky. Těhotná jsem samozřejmě nebyla. Tím jsem si byla jistá. Tohle byl jako zlý sen. Posadila jsem se vedle záchodu a brečela. Opřela jsem si čelo o kolena a nechtěla vidět Mikův výraz.

Nia konečně odešla a nechala nás tam samotné, když jsem se na něho podívala. Upřeně mě sledoval, ale už nebyla v jeho pohledu ta zloba jako před chvílí.

,,To je v pohodě, Fade. Zvládneme to spolu." posadil se vedle mě.

,,Co?"

,,Nemusíš se trápit."

,,Ty nemůžeš rozhodně vědět, jak mi je. Za dva dny mám zkoušky a jsem úplně v háji. Nedostanu do sebe ani vodu a ty se ke mně chováš, jako bych se vyspala s celým fotbalovým mužstvem." postavila jsem se naštvaně.

,,Fade, dobře přehnal jsem to. Měla jsi mi to říct dřív. Takhle jsem se to nechtěl dozvědět." postavil se naproti mně.

,,Já vím. Byla to chyba. Ale tvoje máma to špatně pochopila. Myslí si, že jsi na mě naštvaný, protože..."

,,Řekl jsem, že je to v pohodě."

,,Jako, že už se na mě nezlobíš?"

,,Pak si o tom promluvíme. Pojď si vzít něco na ten žaludek."

Sotva jsme vyšli ze dveří, už držela Nia v ruce tu proklatou krabičku. Vzala jsem si ji jen, abych od ní měla pokoj. Bylo mi jasné, jaký bude výsledek, ale ona mi to nevěřila.

Když jsem chtěla vyjít ze záchodu, abych jim ukázala jednu čárku na testu, rozezvonily se vchodové dveře. Vletěl dovnitř můj otec jako vítr.

,,Tati?"

,,To jako vážně? Musím se dozvídat, že budu dědeček od cizích lidí?" mračil se a přešel k Mikovi.

,,Tati!"

,,Varoval jsem tě, abys jí nezbouchnul. Pane Bože!" zamračil se na Mika.

Tohle na mě bylo moc.

,,Mohli byste mě poslouchat?" snažila jsem se o pozornost.

,,Neboj se, Patricku, uklidni se."

,,Tak vy jste Fadin otec? Musím vám ukázat fotky. Mike byl roztomilé miminko, ale měl přes čtyři kila." popadla otce za ruku a táhla ho do kuchyně.

To se celý svět zbláznil?

,,Miku!" popošla jsem k němu.

,,Co?"

,,Já nejsem těhotná, sakra. Mohl by mě tu někdo poslouchat?"

Dlouze si mě prohlédl a pak nejspíš pochopil.

,,Tak jak na to máma přišla?" tázavě naklonil hlavu.

Vlastně jsem z jeho výrazu nepoznala, jestli měl radost nebo byl trochu zklamaný. Tvářil se vážně a pak přepnul zpět do svého naštvaného výrazu a vystřelil do kuchyně.

,,Až příště budeš mít zase nějaké to tušení, mohla by ses laskavě poradit s tou, které se to týká než začneš konat a všude to rozhlašovat?" pustil se do své matky.

,,Miku, nebuď na ni takový. Prostě jsme si jen špatně rozuměli. Já totiž vždycky v nervech před testy zvracím."

,,Mám toho všeho po krk." vystřelil z domu jako blesk a já nestačila říct ani slovo.

Před tím se zdálo, že mi to odpustil a najednou to bylo stejné jako včera.

,,Mohl by mi tu někdo říct, co se tu děje?" nechápal otec.

,,Nejsem těhotná. To je celé."

,,A proč tak řádil?"

Měla jsem všeho taky dost a potřebovala jsem s Mikem mluvit, ale takovým způsobem jsem neměla moc šancí. Jen jsem mávla rukou a zavřela se v ložnici.