Vyšší level

55. kapitola

,,Tati?" probrala jsem tím i Mika.

,,Kde jsi? Probíhá tu příprava na tu slavnost. Myslel jsem, že nám pomůžeš."

,,Jo omlouvám se. Přišli jsme pozdě a ještě jsem spala." podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly poledne.

,,Přijedu pro tebe, abys byla doma rychleji. Kde tě mám vyzvednout? U Debby?"

,,Nejsem u Debby." zakousla jsem se do rtu a podívala se na pobaveného Mika.

,,Přespala jsem u Mika." polkla jsem na prázdno, ale Mike to bral jako výzvu.

Skočil ke mně a vyrval mi mobil z ruky.

,,Čau, hodím ji tam a pomůžu vám i já, ano?"

,,V pohodě. Díky." zaslechla jsem a hovor tím byl ukončen.

Ani jsem neodhadla otcův tón hlasu. Byl překvapený, zaskočený nebo mu to bylo jedno?

Vyběhla jsem schody a zjistila, že moje oblečení je pořád úplně mokré. Mike z toho měl srandu, ale já jsem neměla tušení, v čem bych měla domů přijít, aby to nevypadalo tak, jak to vlastně bylo.

,,Tak se zastavíme někde v obchoďáku a něco si koupíš po cestě."

,,A to mám jít do obchodu v tvým tričku a bez spodního prádla?"

,,Měla by sis sem něco přivézt. Nebo klidně i všechno." překvapil mě.

,,To bych měla."

Dopadlo to tak, že zatímco jsem čekala v autě, došel mi koupit nějaké spodní prádlo, protože to moje nešlo vzít na sebe takhle mokré a zbytek jsem musela nějak přežít. Mike byl děsně pobavený, když jsem se soukala do upnutých bílých a mokrých džínů a trička Měla jsem jasno, že okamžitě jako první se půjdu převléct.

Vystoupili jsme před domem, kde bylo poměrně rušno. Poznala jsem v dálce i pár příbuzných od Lauren a můj otec se věnoval rozmístěním altánů na zahradě.

Měla jsem štěstí, že mému příchodu nikdo nevěnoval pozornost a už vůbec ne mého mokrého oblečení, které jsem hned shodila. Mike na mě počkal dole.

Zatíco jsem se připravovala, volala mi Debby, která byla právě na cestě. Šíleně jsem chtěla mít tohle všechno za sebou.

Vyšla jsem z pokoje a narazila na dvojčata s Mikem v kuchyni.

,,Koukej, Miku!" křičeli a honili se dál okolo stolu.

Všichni ostatní byli na zahradě. Přešli jsme tedy za otcem, aby nám rozdal práci a ten si nás všiml, až když jsme ho oslovili.

,,Díky Bohu, už jsi tady." sjel nás ve vteřině a hned zaúkoloval Mika s židlemi a stoly, zatímco já jsem je utírala

,,Jak to, že si to děláte sami?" divila jsem se.

,,To je tak, když si firma na catering a výzdobu zapíše blbý termín."

,,A jak to dopadlo?"

,,Tak že nám sice půjčili výzdobu, ale nemají lidi, co by to udělali, tak nám jen poskytli vybavení." protočil otec očima a uvazoval na židle podsedáky.

,,Nemám zavolat ještě někomu, aby pomohl?" otočil se na tátu Mike.

,,Ne to už zvládneme. Lauren od rána lítá s ostatními po cukrárnách a lahůdkách, aby něco sehnala k jídlu. Neříkal jsi, že s sebou přivedeš ten nový objev?"

,,Jo, snad později." hodil po mně Mike přímo tajemný pohled.

Netrvalo to dlouho a měli jsme hotovo. Došli jsme do kuchyně a jako první mě popadla Laurenina matka Julie. Postarší dáma o holi v závěsu s Laureninou starší sestrou Luisou.