Vyšší level

59. kapitola

Musela jsem si dobře rozmyslet, co Mikovi říct. Viděl mě v takové dost ošemetné situaci a o vysvětlení očividně neměl zájem. Divila jsem se, že neřekl nic ani Alexovi. Zrovna ten, by si zasloužil pěstí.

Přespala jsem u Debby, které jsem všechno popravdě vysvětlila, ale neměla pro mě žádnou pomoc. Chápala moji situaci, ale Mika neznala a nemohla vědět, co se mu honilo hlavou. To já taky netušila a bála jsem se toho nejhoršího.

Odemkla jsem vchodové dveře a s nádechem vešla do kuchyně, odkud šly hlasy Mika a Stevena. Sotva mě uviděli ve dveřích, Steven se zdekoval.

,,Miku, omlouvám se. Alex mě na sebe násilím stáhl a pak to vypadalo takhle."

,,Ani se nenamáhej. Nemám zájem."

,,Vyhrožoval mi a já nevěděla, co mám dělat."

,,Jít s ním do postele. Vyřešila jsi to skvěle. Víš co, fakt tohle nemám zapotřebí." hodlal odejít a mně už se do očí valily slzy.

,,Miku, prosím nech mě to vysvětlit. Nic se nestalo. Chci ti to říct od začátku."

,,Nech si laskavě ty kecy. Nejsem idiot. Vím, že to s ním táhneš dál, takže si sbal věci padej k němu."

,,Miku, takhle to není. Ty jsi to nepochopil."

,,Co jsem nepochopil? Že se s ním vodíš po škole za ručičku, olizuješ se nebo že tě osahává na mejdanu, kde jsi vlastně ani neměla být?" podíval se mi do očí a já věděla, že tohle mi neuvěří.

Byla jsem naprosto zoufalá. Mike mě neposlouchal a já ani netušila, kde bych měla začít. V jeho kůži bych si taky nevěřila.

Když už mi otevřel dveře, abych vypadla, objevil se v nich můj otec.

,,Co se tady děje? Pohádali jste se?" jako by mu to snad dělalo radost.

Díval se na mě, jak si utírám slzy a do ruda naštvaného Mika.

,,Co ty tady?" spustil Mike a snažil se zachovat klid.

,,Jel jsem okolo, tak jsem se u vás chtěl zastavit, jak válčíte a koukám, že jsem měl pravdu."

Střetly jsme se s Mikem pohledy a mně už bylo úplně jedno, jestli se něco provalí před otcem. Bylo to sice trapné, ale mnohem víc byla ta naše hra s Alexem. Vydírání mu šlo bravurně. Měla jsem chuť ho nakopat do zadku.

,,Ne. Všechno je v pohodě. Jdeš na kafe?" očividně se přemáhal, aby vypadal naprosto v pohodě.

,,No jasně, že jdu. Už jsem se lekl, že ti rovnou vezmu kufry." tlemil se otec a vlastně nebyl daleko od pravdy.

Bylo mi stále do pláče, ale musela jsem se silně ovládat. Bylo to, jako když se vám chce kýchnout.

,,Napadlo mě, co kdybychom si příští týden zajeli do kempu. Řekněte ostatním a uděláme si výlet. Domluvil jsem se s pár přáteli. Tedy, jestli se do té doby udobříte." začal opět rýpat do živého.

Možná to otci dělalo dobře, že jsme se pohádali, ale naopak Mika to nakopávalo, aby dělal, jako že je všechno v pohodě.

Jakmile se otec po dvou hodinách vzdálil, marně jsem si myslela, že Mike hodí Alexe za hlavu.

,,Přesně jsem věděl, že to takhle dopadne. Já idiot jsem do toho neměl jít. Pak se mi tvůj táta vysmívá a přitom není chyba na mojí straně." vykulil na mě oči a zahodil vzteky kšiltovku na zem vedle mě.

,,Miku, přísahám, že jsem neudělala nic špatného. Alex vyhrožoval, že jestli nebudu do soboty dělat jeho holku, že se postará, abys přišel o práci."

,,A ty jsi mu to věřila?" začal se smát.

,,Proč bych neměla? Jeho otec je majitel a on tam má přístup."

,,A tak ses s ním cicmala radši, než abys mi něco řekla."

,,Jo, protože vím, jak bys reagoval. Nechtěla jsem, aby to tak dopadlo."

,,Takže ten ubožák si chtěl jen zachovat svoje ego." tlemil se dál.

,,Miku, promiň."

,,Než něco vymyslím, tak se odstěhuj do vedlejšího pokoje. Nemůžu tě poslat zpátky domů, ale tohle vám dvěma neprojde."

Praskly mi nervy.

,,Nic jsem s ním neměla! Uvědom si, co jsi dělal ty? Podváděl jsi všechny holky, co jsi kdy měl a já jsem jen nedobrovolně seděla Alexovi na klíně. Jdi se vycpat!" zařvala jsem na něho a běžela nahoru do ložnice, abych si pobalila věci a odstěhovala se do vedlejší ložnice.

Kdybych měla kam, tak bych snad odešla.

,,Jak jsi to myslela?" vletěl za mnou.

,,Jak jsem to řekla. Nic špatného jsem neudělala. Volně přeloženo, kdyby si ti sedla Polly na klín, tak bych z toho sice byla naštvaná, ale nedávala bych ti hned kopačky." vzteky jsem házela oblečení do tašky.

,,Ne. Tohle není stejný. Ty ses s ním celý týden vodila za ručičku ve škole a já jsem všem pro smích." práskl dveřmi a zaslechla jsem i ty vchodové dveře.

Odešel pryč a já skončila na posteli s očima plných slz. Neuplynulo ani půl hodiny a vchodové dveře někdo okupoval. Doufala jsem jen, že to nebude zase táta. Neměla jsem na něho náladu.

Seběhla jsem schody a za dveřmi postávala zhruba padesátiletá dáma s blond mikádem a milým úsměvem, který jí zdobila malá mezera mezi předními zuby.

,,Ahoj, hledám Mika."

,,Před chvílí odešel."

,,Nevadí." opřela se o dveře a s úsměvem se tak trochu nacpala dovnitř.

Podle podobnosti očí jsem ji tipovala na jeho matku. Ihned utíkala do kuchyně, aby si vzala sklenici s vodou a napila se.

,,Mám mu zavolat?"

,,Není třeba. Mám na něho taky telefon. Dáme si zatím něco dobrého. Přivezla jsem něco na zub." začala z tašky vytahovat nějaké misky a lahve.

,,Jo, já jsem Fade." podala jsem jí ruku a ona mě hned objala.

,,Já jsem Nia. No a jak jste spolu dlouho?"

Co jsem jí měla vyprávět, že jsem se k němu nastěhovala minulý týden a jsme spolu tak nějak oficiálně dva týdny?

,,Poznali jsme se před pár měsíci, ale než jsme se dali úplně dohromady tak to chvíli trvalo." semkla jsem rty do mírného úsměvu.

,,Jsi taková mladičká."

,,Jo." špitla jsem smutně.

,,Dáme si zatím domácí jablečné víno? Až ochutnáš zamiluješ si to." zamrkala na mě a začala hledat skleničky na víno.

Byla jsem pekelně nervózní. Měla jsem před zkouškami a ještě ke všemu byl Mike někde pryč a já ani netušila, kdy se vrátí ani kam šel. Nechtěla jsem si ani v myšlenkách připustit, že bychom se měli rozejít. Do toho všeho jsem se bála otce, až přijde na to, že jsme s Mikem nejspíš skončili a co Alex?

Usrkla jsem na jazyk doušek jablečného vína a musela jsem uznat, že bylo výborné, ale moji nervozitu to rozhodně neléčilo. Ani třetí sklenička. Necítila jsem se opile, ale po tom, jak jsem za celé odpoledne snědla první sousto, se mi udělalo zle. Sotva jsem to stihla na záchod. Vyvrhla jsem celý obsah žaludku do mísy a vrátila se za Niou.

,,Omlouvám se, ale nejsem zvyklá večer jíst tak těžká jídla."

,,V pořádku." tak podivně mě sjela.

Hodiny ukazovaly asi jedenáctou hodinu, když jsem zvedla telefon a zkusila Mikovi zavolat. Samozřejmě mi to nevzal ani po pátém zavolání. Nedivila jsem se mu, ale když už jsem volala po tolikáté, mohl by si myslet, že se něco stalo.

Jeho matka tam hodlala být přes noc a já neměla páru, kam se nastěhuju, když ji nastěhuju do pokoje, kam jsem si hodila tašku s věcmi, abych Mikovi nepřekážela v ložnici. Nedalo se nic dělat. Ještě, než se rozhodla dát si koupel, vyklidila jsem onen pokoj a vrátila věci do ložnice k Mikovi.