Tahy myšlenek

Myšlenka druhá

Zase se zdá, že příběhy ke mě budou promlouvat i z nejmenších detailů. Pohled na nádhernou vitráž v katedrále sv. Víta, ve mě probouzí úctu k dobře vykonané práci tehdejšího malíře. Ačkoliv kvůli té rychlostí s jakou jsme "prošli" celou katedrálu, jsem Vám nestačila tu nádheru vyfotit.

Nevadí, pojďme radši spolu přejít k druhé myšlence! Po důkladném uvažování jsem došla ke svému imaginárnímu uměleckému dílu a řekla si, kam se poděla tentokrát má milovaná kamarádka Múza? Pak mě napadla důležitá otázka, jež se zabývá mnoho lidí.

Co je to vlastně Múza?

Došlo mi, že to je vlastně všechno kolem mě. Každá maličkost, či detail skrytý ve velikosti, minulost i budoucnost, věty, nebo rozsáhlé odstavce a i my lidé - to všechno tvoří mozaiku inspirace, neboli Múza...

Koncept II.
Tamara procházela prázdnou školou. Tyhle stěny kdy si bývali jejím vězením a dnes se zbytkem roku ještě budou.
Poslední rok...
Zastavím se u místa, kde se chodba rozdělovala do dvou směrů. Bylo to tak dávno a přitom to bylo před půl rokem. Tady stála s nožem v ruce a mířila si na srdce.
Musela se pousmát nad vzpomínkou na něho. Byl jediným člověkem, který jí zabránil střetu ostrého hrotu s hrudníkem. Stále v nočních můrách viděla ty strunulé obličeje, když se natáhla, aby bodla. Přejela si po zápěstí, které bylo den poté události celé zarudlé a od modřin.
Cítím jak se hojí ta trhlina v duši, když zaslechnu jeho hlas na druhé straně chodby... A tak se rozběhnu za ním...