Tahy myšlenek

Kapitola třicátá

Tak je to kapitola třicátá a já mám chuť si ladatak jednu ubalit 😂🤦

No řekněte sami, když se podíváte na naposledy zveřejněnou kapitolu a pak si připomenete slova těsně po zvěřejnění:

„Musím zase pozítří zveřejnit další "myšlenku", jen to trochu...“ a bla, bla bla - další výmluvy, proč to neudělat. Propána! Vždyť uběhl celý měsíc!

To samý platí pro Miriam. Mám prd a to jsem slíbila dvě kapitoly na neděli. Hádejte, co se mi teď prohnalo hlavou. Bingo. Je to:

Zejtra určitě.

A tak začíná jeden velký koloběh, plný nejrůznějších výmluv všeho druhu. Začínám být na ně vážně expert. Lenost není radno podceňovat. No a když jsme se tu takhle sešli (doufám, že přežiji do konce kapitoly - neboť ukamenování jen tak někdo nepřežije) tak vám dám aby to bylo fér dva úryvky. Berte to něco jako advenťák, kterých je tu koukám dost na to, abych z těch advenťáků ledatak přibrala pár kilo mozkové kapacitě...
No a když ne jako advenťák, tak to považujte za dar na usmířenou 😂 i když mám takovýho tucha, že asi nepřežiju. No a když to teď píšu o několik týdnu později tak na advenťák zapomeňte Vánoce už jsem prošvihla 😂😂😂

Nu což.
Prostě si to užijte!

Koncept XXX. (1/2)

Obrovský meč se s ohlušujícím třeskem střetl s čarodějovou holí. Sprška jisker osvítila potemnělý svět zbarvený do barvy krve a násilí. Když na sebe protivníci pohlédli, bylo okamžitě jasné, že ani jeden z nich nechce prohrát. Vmžiku od sebe odskočili ryjící při dopadu do země hluboké rýhy...

„A maminko?“ zeptá se malý klučina držící velkou obrázkovou knihu.

„Povídej, zlatíčko.“

„Proč ten čaroděj a rytíř na sebe útočili?“ pevným stiskem sevřel knížku. Moc si přál být čarodějem, ale proč tak čarodějové nenáviděli rytíře? Vždyť jeho kamarád chtěl být vždycky rytířem, jako on chtěl být vždycky mág - pak to ale znamenalo, že jednou proti sobě budou bojovat a to on nechtěl. Měl ho moc rád.

„Legenda praví, že kdysi dávno existovalo pět rytířů, jeden král a čaroděj. Všichni byli velmi mocní a silní - to proto, že je svazovalo pouto přátelství. Jednoho dne však vznikl spor mezi čarodějem a rytířem kulatého stolu. Nic už nebylo jako dřív. Čím dál častěji docházelo k šarvátkám, dokud nepožádali krále o povolení souboje na život a na smrt-“

Hubený čaroděj vyslal proti mohutnému rytířovi smrtící kouzlo. To však neškodně sklouzlo rytířovi po štítu a s výbuchem prachu se uzemnilo v zemi. Odhalil tak tísícovku mrtvých mužů i žen. Leželi v nepřirozených úhlech s vytřeštěnýma do prázdna. Následovala série výpadů při kterých rytíř nedal čaroději čas vypustit magii z hole, či runové kruhy z ruky. Když do sebe opět zaklesli oba těžce oddechovali.

„Jsi mi odporný,“ odplivl si rytíř.

„Též bych řekl, ale kdysi tomu bylo jinak,“ s těmi slovy čaroděj vypustil silové pole, které odhodilo rytíře na hromadu lidských těl. Ten se zhnuseně ušklíbl.

„Jsi odporně laskavý, nikdy bys mě nemohl nenávidět, na to tě znám, až moc dobře,“ zvedl se ze mě.

S neuvěřitelnou rychlostí vyběhl na čaroděje. Ten ani na sekundu nezaváhal. Pouštěl po něm jedno zaklínadlo po druhém dokud se s další sprškou jisker nestkali jejich zbraně...

„- jenže čaroděj byl příliš laskavý na to, aby bez zaváhání zabil,“ pohladila smutně chlapce matka.

„Takže ho rytíř zabil?“ vytřeštil oči chlapec.