Tahy myšlenek

Kapitola dvacátá sedmá

Lidičky... Tak už to brzo budou čtyři roky, co jsem se poprvé přihlásila na Wattpad a zažila jeho vzestupy i pády pod palbou fanfikcí na Justina Biebra, až po jeho nekonečnou řadu aktualizací, který dokážou doslova oslepit.

🎉🎉🎉

No a co teď? Já osobně doufám, že na Wattu přežiju další čtyři roky, protože jsem díky němu zažila svoje vlastní vzestupy a bohužel i pády.

Nikdy jsem však nevěřila, že budu mít víc jak 40K. Nebo že budu mít víc jak 700 sledovatelů. Netušila jsem, jak si tuhle komunitu zamiluji přes všechny ty chyby. Netušila jsem nic. Doufám, že je to zákonné, protože asi Wattpad požádám o větu... (Ruku samozřejmě nemá... Nebo jste ji snad někdy viděli?)

Měla bych mít něco speciálního k tomu to dni, ale nemám. Stačí mi vědomí, že tu mám lidi co mi věří. Tak to má být. Můj nejlepší dárek, bude ten, který již mám. Jste jím Vy. Tak si užijte netradiční trojtý koncept a dejte si za mě nějaký cukr XD

Koncept XXVII. (1/3)
Do ticha hledím, hledím,
Tiše naslouchám svému trápení.
Už dál nevidím, nevidím,
Jen cítím své silné vábení.

Trápím se sama, sama,
Dokud ti to neřeknu.
Navždy to budou jen slova napsaná, napsaná,
Dokud konečně k pravdě nevzhlédnu.

Ref.:
Proč tvoje duše mi nepatří?
Proč tvoje srdce pro mě nebuší?
Proč tvoje oči mě nevidí?
Jsem jako průhledné sklo,
Přes které se denně díváš.

Navždy roztříštěná zůstanu, zůstanu,
Protože pravda tak bolí.
Pokud do rukou srdce nevezmu, nevezmu,
Duše se zbytečně trápí.

Až ti to povím, povím,
Můžu se nadechnout,
Sobě si dovolím, dovolím,
Pravdu vydechnout.

Ref.:
Proč tvoje duše mi nepatří?
Proč tvoje srdce pro mě nebuší?
Proč tvoje oči mě nevidí?
Jsem jako průhledné sklo,
Přes které se denně díváš.

Koncept XXVII. (2/3)
Má drahá lady Devon,
Nezvedáš mi telefon.
Proto tobě píši báseň,
O tom jak jsem velký blázen.
Odvrátila se tvá milá duše,
Když, miluji tě, odvětil jsem suše.
Teď už vím, jak hloupý jsem byl,
Udělám vše, abych to napravil.

Říkám tiše do nejtemnější temnoty,
Jak ztratil jsem nejvzácnější klenoty.
Lásku a budoucnost,
Milou tvoji přítomnost.
Teď už vím jak velký blázen jsem byl,
Udělám všechno, abych to napravil.

Krása není všechno,
Bylo mi tehdy řečeno.
Teď už jsem to pochopil,
Nejraději bych se zaškrtil.
Teď už vím jak velký blázen jsem byl,
Udělám všechno, abych to napravil...

Koncept XXVII. (3/3)
Když nálada prázdná je,
A nevíš kudy dál,
Deprese tě sužuje,
Zařvi na celý sál.

Já už nemůžu,
Drž mě víc,
Do světa se můj,
Hlas rozletí.

Já už nemůžu,
Drž mě víc,
Bez křídel se můj,
Hlas stane obětí.

Už dál nevidím,
Na své vzdálené cíle,
Čas nevrátím,
Nemůžu pro ně dýchat dále.

Tam kde kdysi radost byla,
Už je jen ponurá prázdnota,
Vzpomínka ta jediná zbyla,
Jako v písní osamělá nota.

Já už nemůžu,
Drž mě víc,
Do světa se můj,
Hlas rozletí.

Já už nemůžu,
Drž mě víc,
Bez křídel se můj,
Hlas stane obětí.

Tak tohle je moje poezie.
Čí básnické střevo se tetelí a které zténá?
A která vás zaujala nejvíc?
😆