Tahy myšlenek

Myšlenka pátá

Dneska půjdem rovnou na koncept a zítra vám to dostatečně vynahradím dvěma myšlenkami. Víte... Krásné vycházky rychle unaví!

Koncept V.
Rutendská lučušnice se skryla za kameny, které hraničili říši Rutendy a Arbany. Zhluboka musela vydechnout, protože pak by díky adrenalinu nedokázala vystřelit s pevnou rukou. Rychlým pohledem nakoukla za kameny, aby zhodnotila situaci. Neviděla hraničáře, který ji zhatil poklidnou prohlídku hranic. Srdce ji rozbušilo jako splašený ptáček o klec, když pomyslela na ostří jeho stříbrných šípů. Podívala se znovu za kameny. Viděla ho jak tam stál a černý plášť mu vlál v silném větru. Luk měl napjatý a připravený vystřelit.
Napadl ji nápad. Jenže tu byl malý problém. Ona byla pouhá lučišnice a on byl hraničář. Hraničáři byli vycvičení, aby zareagovali rychle a efektivně s muškou na milimetry přesnou.
Opřela se o studený povrch kamene. Její dech se zklidnil, ale nebude to na dlouho.
„Jdu v míru, nech mě vyjít!“ překřičím vítr foukající ze všech stran. S odpovědí si dal načas.
„Dobrá vyjdi v míru a já tě nechám žít.“ Přestanu dýchat. Ten mužský hlas mi přišel tolik povědomý. Ne - to nemůže být možné. Vždyť mi umřel v náruči...