Fucking Love (CZ)

4. Díl

*POHLED SOPHIE*

 "To je-to je tvoje-" Lapal po dechu a zmateně na mě upíral jeho krásně modré oči. Ne, Sophie! Byly krásné, ale teď jsou ošklivé, nelíbí se ti! Asi to nemohl vyslovit nebo co.

"Se's zasekl, nebo co, Horan?" Posměšně jsem se uchechtla. Nasucho polkl.

"To je tvole-naše-dítě?" Nechal otevřenou pusu. Já na něho jen nechápavě koukala. Co to mele? Koho myslí?

"Co? Spadl jsi z bambusu, protože tě přetížilo tvé ego?" Pozvedla jsem obočí. Byla jsem na něho opravdu naštvaná.

"Já-eh....já se ptal, jestli to dítě je naše?" Tak to mě dostalo. To je tak naivní? Začala jsem se mu smát. To je fakt magor!

"Co je na tom vtipného, Sophie?!"

"Vůbec nic...si myslíš, že jsem tak blbá a nechala bych se v šestnácti zbouchnout? Neřeš to, s tebou to nemá nic společného, tak se do toho neser a pojď spíš řešit ten program, naivito." Ještě jsem se lehce zasmála a vedla jsem ho do pokooje. Řkla jsem nejdříve Pressley, ať si hraje sama, že musíme řešit něco důležitého. 

"No, takže jde o to, že budou jakoby dvě rodiny. Jsou spřátelené, takže se domluví, že poletí na dovolenou. Děcka si vyberou kam. Letadlo ale stroskotá, oni přežijou a budou se muset dostat k civilizaci, jenže jsou na pustém ostrově, takže mmusí vyrobit vor. Každý den  budou proti sobě soutěžit, protože se samozřejmě chce každá rodina sama dostat co nejdříve domů. Budou tam různý nástrahy a budou za to sbírat body. Za body si pak můžou koupit věci na vor." Zkrátila jsem náš plán.

"Jak se dá sakra na pustým ostrově kupovat věci?"

"Bože můj...na tom nezáleží."

"Ale záleží, jen si to představ, jsi-"

"Halo?? Země volá podrazák Horana, kdo je tu vedoucí programu?"

"Agrh..."

"No, stačí? Můžeš jít."

"Myslel jsem, že na tom trošku mákneme, už je květen."

"To je fakt, tak si něco vymysli doma, protože já to dělat s tebou nebudu."

"Hele, řekni mi skautský zákon číslo čtyři." Vítězně se na mě podíval. A sakra! Naštvaně jsem vydechla aa ze skříně vytáhla všechno, co mám rozdělané. Položila jsem to na stůl a sedla si.

"To hotové už je na klubovně. Dáme dohromady třeba tohle." Vyndala jsem papíry potřebné k jedné hře a ostatní odsunula. 

***

"Promiň, musím do práce, ale můžeme pokračovat jindy." Usmál se. Bože, ty jeho dokonalé bílé zuby! Naštval mě ale s tím slovem práce. 

"Děláš si srandu?! Tohle není žádná práce! Vy si tam jenom zazpíváte, počmáráte plakát nějaký šílený holce, která je z vás úplně mokrá, doma vám uklidí služka, objednáte si pizzu a lehnete si! Tomu říkáš práce?! Měl by jsi pěkně klesnout ego!" Rozčilovala jsem se a máchala rukama. To fakt už přehnal. Práce?! Pff.

"Tak sorry, musím prostě do studia."

"Fajn, doděláme to jindy, čus!" Hned co odešel, zabouchla jsem dveře. Navalily se na mě vzpomínky a pořád jsem měla pocit, že mé city se asi moc nezměnily, ale pouze je zakrývám. Musí si ale uvědomit, jak moc mi ublížil. Opřela jsem se zády o dveře a zavřela oči.

"Sophie, proč jsi na toho pána křičela?" Melodicky se zeptala Press. Otevřela jsem oči a vzdychla si.

"Protože si spolu moc nerozumíme, ale to bude dobré." Odlepila jsem se od dveří a pohladila ji po hlavičce. 

"Mám tě ráda, Sophie." Objala mi nohu. Překvapilo mě, že tak malá už dokáže vyjádřit své city. 

"I já tebe, zlatíčko." Usmála jsem se a z lednice vytáhla dva jogurty, které jsem otevřela a vysadila Pressley na linku. Vzala do ručičky jogurt, stejně jako já a začaly jsme jíst. Chvilku jem musela přemýšlet nad tím, že pětiletá holčička umí daleko lépe projevovat své city, než já. Nemůžu mu říct, že ho mám pořád ráda. Nejde to. Akorát by se mi vysmál do obličeje. Navíc to, co mi udělal, je neomluvitelné. Z jedné strany ho mám docela ráda a z druhé ho k smrti nenávidím. 

*POHLED NIALLA*

Jak na mě vyjela, celkem mě to zaskočilo, ale má pravdu. Sakra proč má vždycky pravdu?! Už předtím, když jsme spolu byli, měla pravdu ona. Vykopla mě z baráku a já byl chvíli v šoku. Nakonec jsem nastoupil a odjel do studia. Cestu jsem moc nevnímal, ale přemýšlel nad tím, co k ní cítím, protože jsem se s ní cítil tak...zvláštně, prostě výjimečně. Jako s nikým jiným. Při tom dělání programu jsme se sice i smáli, ale stejně ta atmosféra byla pořád taková hustá. Chtěl bych nějak napravit to, co jsem jí udělal. Zaparkoval jsem a hned, co jsem vystoupil se mě ujali dva chlápci a pomohli mi prodrat se tím davem. 

"Čau brácho..." 

"Čus." Odsekl jsem. Chtěli mě obejmout, celkem dlouho jsme se všichni neviděli, ale já ucukl, neměl jsem na to náladu. Odešel jsem si sednout už na své místo. Nepřítomně jsem hleděl dopředu a přemýšlel nad tím, co bych měl dělat, aby mi to aspoň odpustila a nemuseli bychom na sebe takhle štěkat. 

"Ták, kluci, začínáme!" Kluci se posadili a už zněly tóny You and I. Tu písničku mám rád a vždycky jí zpívám procítěněji než některé jiné, ale dneska měla význam. Dneska se mi celkem hodila. Zpíval jsem a zase si ji vybavil. Její dokonalé oči, úsměv, postavu....všechno. Když jsme zpívali už asi pátou píseň-Midnight Memories, zazvonil mi telefon a to přerušilo zkoušku. Nechali nám malou přestávku. Bohužel, než jsem to stačil zvednout, dotyčný to típl. Odešel jsem stranou a zavolal na to číslo.

"Halo?" 

"Eh..to jsem já, Sophie." Řekla odměřeně.

"Co chceš?!" Byl jsem na ni hnusný. Když může ona být hnusná na mě, můžu já na ni taky.

"Je mi to trapný, ale Pressley by chtěla...nemůžeš mi dát k telefonu jiného z té vaší kapely?"

"Agrh...fajn, dam ti Liama."

"Děkuju moc." Předal jsem telefon Liamovy, který byl zezačátku zmatený, ale pak v klidu něco zařizoval. Co jenom mohla chtít?!Když mi zpět podal telefon, tázavě jsem se na něho podíval.

"Chtěla dva VIP lístky na zítřejší koncert."  Spadla mi brada. Ona chtěla lístky na náš koncert?! Jako fakt?

"Cože? Ona? A co jsi jí řekl?"

"Že jí je přivezeš." Mykl rameny a odešel si zpět sednout. Já byl v šoku a vůbec se nehýbal. Jak je možné, že zrovna Sofie chce VIP lístky na náš koncert?! Zatřesl jsem hlavou a vydal se zpět. 

"Počkej, jak já tam zajedu?!" Vyjíkl jsem, co mě zrovna napadlo při Through the dark. Clarc se zase neštval, že to takhle přerušuji, ale bylo mi to jedno.

"No prostě je půjdeš sehnat a pak jí je přivezeš domů, co je to za problém, je to tvoje kamarádka."

"No to teda ne!"

Ahoj. Omlouvám se, že tak pozdě, ale jsem teď pořád někde pryč. Děkuju za hvzdičky, komenty a 141 přečtení! :3 Děkuju moc, jsem za to moc ráda, že někdo čte a můžu pokračovat dále. Obzvláště vždy potěší komentáře! :33 <3 **Kaččí**