Fucking Love (CZ)

10. Díl

*POHLED SOPHIE*

Chvíli se rozmýšlel, asi jestli mi to řekne. Byla jsem zaskočená, jak to mohl udělat?!

"Sophie, já..."

"Mluv!" Křikla jsem dost na hlas.

"S-Sto-dvanáct." V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Cítila jsem, jak mé srdce vynechalo jeden úder a pak se mohlo zbláznit. Dech na tom nebyl lépe. 

"Děláš si srandu?" Zašeptala jsem, ale sama věděla, že si ji nedělá.

"Je mi to líto, Soph, opravdu..." Chtěl mi pohladit záda, ale já ucukla a s pláčem odběhla ven. Byla jsem trochu zmatená, kam mám jít, ale hned jsem zahlédla schody a vydala se po nich. 

"Sophie!" Křičel Niall a běžel za mnou. Rychle jsem běžela a na posledním schodu se málem zabila, ale ustála jsem to a dostala se do kuchyně, kde mě čekalo nemilé překvapení v podobě čtyř tupců, kteří blbě čuměli. Nějak jsem se zastavila z toho šoku, ale toho využil Niall, který mě držel za zápěstí.

"Sophie, promiň, já už jsem se jim omluvil, vím, že to nic nespraví, ale prosím, s tebou jsem to myslel vážně, tobě jsem nelhal!" Ostatní kluci jen šokovaně přihlíželi.

"Myslíš, že ti na to skočím?! Vyměnill jsi mě za blbou sázku! Vždyť si vem, kolik jich bylo?! 112 ti přijde, jako malé číslo?! Jsi jen nechutný prase! Nenávidím tě, debile!" Křičela jsem. Z jeho pohledu se mi dělalo špatně a akorát mě více štval. Už jsem se neudržela a vpálila mu pěknou facku, až to mlasklo. Asi ho to dost bolelo, páč se hned chytl za tvář, ale to mi bylo jedno.

"Styď se, ty vůbec nemáš žádné právo být skaut, vypadni od nás!" Sykla jsem a už konečně vypadla z toho domu. Můj cíl byl jasný. Najít Ashtona. Nakonec jsem se někoho zeptala na cestu a dostala se k němu domů.

*POHLED NIALLA*

"Nialle?!" Opatrně se zeptal Zayn, ale já ho ignoroval a pořád hleděl na dveře, ze kterých právě vyběhla Soph, jako bych naivně čekal, že se vrátí. 

"Nialle co se sakra stalo?"

"Řekl jsem jí něco, co nevěděla." Promnul jsem si čelo a sklonil hlavu.

"Co jsi jí řekl, kdo to vůbec je? Víme to my? Mluv, kámo!" Chrlili na mě.

"Nemůžu vám to říct."

"Ajaj, pan tajemný..." Neodpustil si poznámku Harry. 

"Ale docela kost, hele." Zasmál se pak a já ho jen zavraždil pohledem.

"Naštvali by jste se." 

"Jen mluv."

"Agrh...fajn." Rezignovaně jsem se posadil na jednu z barových židliček, dvě místa od Louise, který položil mobil a zkoumavě se na mě díval, stejně jako ostatní. Asi mě zabijí.

"...No a ona to nevěděla, " dokončil jsem vyprávění stejného příběhu. Všichni na mě vykuleně koukli, bylo mi to nepříjemné.

"112? Tolik jsem neměl ani já, brácho! Hele ale je to fakt hnusný, víš?! Každopádně jsem docela naštvaný, že jsi nám to skoro čtyři roky tajil." Obořil se na mě, ale právem. 

"Tos posral, Niallere! T-Tohle, já prostě- můj bože, jak jsi to dokázal! Kdyby to byly aspoň normální holky, ale všechno byly panny, chápeš?!" Nevěřícně se rozčiloval Liam. Neměl jsem na to, podívat se jim do tváře. Měl jsem skloněnou hlavu a díval se na zem.

"Chudáci holky." Šeptl Louis. Čekal jsem, že něco řekne i Zayn, ale neslyšel jsem ani pípnutí. 

"Víš, co bych si přál, Nialle?" Ozval se po chvíli. Pokroutil jsem bez jediného pohledu na ně hlavou a čekal, co z něj vyleze.

"Abychom to mohli rozhlásit na nějakém velkém místě, třeba až budeme ve Wembley, co by na to asi řekly fanynky, co? A takyy  byy bylo docela fajn, aby jsi z toho měl tak špatný pocit, až tě za to budou nenávidět.

"To je docela krutý, ne?" Ohradil jsem se. To nemyslí vážně, ne?

"A to nebylo krutý, co jsi jim udělal?"

"Bylo."

"Tak vidíš. Docela jsi mě zklamal. No teď se s vámi o tom nebudu bavit, jsem pozvaný na jednu párty, do dvou jsem tu, čus." Rychle vyvalil a pak jsem slyšel jen jemné bouchnutí dveří. 

"Nialle, koukni se na nás. Docela bych o tom rád mluvil." Navrhl Louis a já pomalu zvedl hlavu. Všichni  tři měli odlišný výraz. Harry byl pobavený, Liam naštvaný a Louis byl takový...sklamaný? Docela to bolelo, je takhle vidět, už kvůli tomu, že vím, proč takhle vypadají.

"Promiňte, kluci, ale já vám to nechtěl říkat, protože jsem se bál, jestli mě třeba nezavrhnete, nebo tak něco. Já se jim všem omluvil a...už jsem to nechtěl vytahovat."

"A té Sophie jsi se taky omluvil?"

"Ne, ta se to dozvěděla až před chvílí," hlesl jsem.

"Nialle, Nialle...to bych do tebe neřekl!" Smál se Harry, ale nikomu z nás do smíchu nebylo. Občas mě ty jeho poznámky štvou.

"No, co teď?" Spráskl ruce Li.

"Budeme dělat jakože nic?" Ozval se tiše Lou a tím si od Liama vysloužil nepěkný pohled.

"Já bych to neřešil, nic to není. Ano, choval se hnusně, ale to už je dávno. Dyť je to prkotina, každý z nás má taky nějaké tajemstvíčko, které jsme si neřekli, tak není co řešit. Půjdeme to zapít?" Nadzvedl jsem obočí a tupě na něho zíral, jako ostatní.

"Jo, já jdu." Vzdechl Louis a já přemýšlel, jestli do toho půjdu.

"Dobře, tak jo. A ještě jednou se omlouvám."

"Máš za co." Neodpustil si Liam a Harry se zase jenom uchechtl. Zajímá mě, co je to jeho tajemstvíčko.

"Ach jo, tak já tam s vámi půjdu a jako vždy vás hodím domů. Půjde i El, Louisi?"

"Jasně! Zavolám jí. Tak za dvě hoďky budeme všichni tady, zatím vymyslete, kam půjdeme." Usmál se a já si oddychl, že se zase chová normálně. 

"Jdu taky pro Sophie, vy si dělejte, co chcete." Nepříjemně přimhouřil oči a taky odešel. Takového ho neznám, ale má důvod být naštvaný.

"Harry..." podezíravě jsem protáhl poslední písmenko jeho jména a on pokynul hlavou, abych pokračoval.

"Řekni mi to své tajemství."

"Fajn, ale slib mi, že se do kluci dozví až jindy a ode mně! Ty pak budeš dělat, jako že jsi to nevěděl." Souhlasil po chvíli a s kamennou, ale stále pobavenou tváří se přiblížil ke mně, jak jen mu linka mezi námi dovolovala.

Ahoj. :) Tak, co myslíte, že má Harry za tajemství? Zachovali se kluci správně? Jak se teď bude chovat k Niallovy Soph a Niall k ní? Jinak děkuju za hvězdičky, potěší. A prosím komentujte, chtěla bych vědět, co se vám líbí a co ne. :/ :)) **Kaččí**