Fucking Love (CZ)

15. Díl

*POHLED NIALLA*

Nenapadlo mě nic lepšího, než ji políbit. Prostě jsem její bradu zvedli dvěma prsty a své rty pomalu položil na ty její. Bylo to dokonalé...po čtyřech letech zase cítit ty její úžasné, měkké, plné rty, které pasovaly do těch mých. Tolik mi to chybělo. Jemně jsem se o ně otíral, no nakonec začala spolupracovat a zamotala svou ruku do mých vlasů. Úplně přesně tak, jak to bylo předtím. V mém břiše propukl ohňostroj, ani nevím z jakého důvodu. Nemiluji ji  přeci ne? A nebo? Líbali jsme se tak něžně, procítěně…postě nádhera. Po nějaké chvíli se odtáhla a zase sklopila pohled. Musel jsem zase zvednout obličej, aby se mi musela dívat do očí. Měla je pořád plné slz. Ještě jednou jsem se sklonil a otřel se jí o rty, ale zase se odtáhl. Za to jsem si ji vzal do objetí. Co by mi udělalo, kdybych se s ní pokusil o vztah? Nic.

"Miluji tě, Sophie." Zašeptal jsem jí do vlasů a ona ztuhla.

"Opravdu?" Popotáhla, ale zajiskřilo jí v očích.

"Ano, opravdu."

"Ale já se ho bojím, co když mi něco udělá?"

"Ashton? Ten ti nic neudělá, neboj..." usmál jsem se, i když vím, že to ani zdaleka není pravda. Tohle musíme ještě vymyslet, nebo spíše já. Ash je to samé, co já. naštvu se, nebo mě něco moc bolí a neznám se. Jedna z mých špatných vlastností. Musím ji ale nějak uklidnit. 

"Nialle...že už nikdy nic podobného neuděláš?" Zašeptala mi do hrudě. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co myslí. Oh, ano, mám dost dlouhé vedení.

"Neboj...nikdy. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí. Odpustíš mi?" Odtáhl jsem ji od sebe a hleděl jí do očí. 

"Ale nezapomenu." Utrousila a snažila se neplakat. Tolik mě bolelo, co řekla, ale nedivím se. Vypadala tak zranitelně...proč jem jí tak ublížíl? Kvůli blbé sázce, kterou jsem stejně prohrál! Přitáhl jsem si ji zase k sobě na hruď a pevně ji obejmul. Vdechoval jsem meruňkovou vůni jejího šamponu a užíval si její přítomnost. Jsem do ní ale opravdu zamilovaný?

" Nialle, jak mu to mám říct?" Odtáhla se a napustila si vodu. Sledoval jsem, jak pije a přemýšlel nad odpovědí. 

"Se ptáš mě? Ty jsi jeho holka," ušklíbl jsem se a snažil se tak tomu vyhnout. 

"Mi pomáháš." Prokroutila oči a znovu se napila. 

"Hele, já fakt nevím, udělej si to jak chceš, ale musíš s tím na rovinu. A mě z toho vynech." Jednoduše jsem odpověděl jsem a zvedl hovor od Liama.

"Ano?"

"Nialle, kluci skončili dříve, tak přijeď hned na zkoušku, jo?" Bylo vidět, že spěchá a něco dělá.

"No...právě jsem měl jiné plány..." 

"Sorry, kámo, já taky, prostě přijeď, čus." položil to a já schoval mobil do kapsy." 

"Myslím, že by jsi si to měla rozmyslet hodně rychle, kluci právě skončili, takže Ash je za chvíli na cestě k tobě." Přišel jsem k ní, dal rychlou pusu a odcházel z domu.

"Počkej, jak jako? On přece neví, že nejsem ve škole!" Křičela za mnou a já byl donucený se otočit.

"Pokud mu to někdo neřekne:" Mrkl jsem jedním okem a poklepal si na kapsu, kde mám telefon.

"Niale...prosím!"

"Tak jak dlouho to hodláš skrývat? Jak dlouho mu budeš lhát do očí?! Jak dlouho s ním hodláš být a pak mu zlomit srdce ještě víc?! Co z toho máš? Kam až tohle povede?!" Zase se ve mně probudil cholerik. Ano, přesně to, jsem já. Už mě to fakt nebaví. Zase měla slzy v očích a určitě přemýšlela. Nikdy nic neudělá, když má před sebou problém, vždy o tom jen přemýšlí. To mě ale unavuje. Zase jsem tu ten já, kdo jedná. Vytáhl jsem zase mobil a vytočil jeho číslo. Soph na mě jen prosebně koukala, ale já už nechci dál hrát tuhle hru, chci ji jen pro sebe! 

"Co je, Nialle?" Ozval se, a když jsem slyšel motor, došlo mi, že už jede.

"Ahoj, Ashi, víš, že je Sophie doma? Dneska není ve škole a má čas, takže by byla ráda, kdyby jsi za ní přijel..." 

"A proč mi to neřekla ona?" 

"No...právě je na záchodě a já už padám na zkoušku."

"P-Počkej, ty jsi u ní doma?" Bylo slyšet jasné překvapení, ale i zlost v jeho hlase.

"Jo, dělali jsme něco na tábor, tak pa a stav se u ní." Uchechtl jsem se a zase zandal telefon. 

"Děkuju, fakt," ironicky se usmála a prokroutila očima. 

"Nemáš zač, aspoň se to vyřeší. Do dvou jsem tady, jo?" 

"Dobře," hlesla. Políbil jsem ji na čelo a vyrazil ke svému autu.

***

Když jsem znovu zaparkoval u nich u domu, neviděl jsem jiné auto, než Sophiino, takže jsem měl radost, že už je to snad jak má být. Zazvonil jsem a otevřela ami ta malá holčička. Sakra, jak jen se jmenuje?

"D-Dobrý den." Zezdola na mě ustrašeně koukala. 

"Ahoj. Neboj se, jdu za Sophie, kde je?"

"Za tou vás nepuštím, vy jste na ni minule kžičel a to se nedlá," vzdvihla ukazovák a já se uchechtl. Nemám rád malé děti a nikkdy se s nimi dohadovat nebudu, takže jsem udělal krok vpřed, trochu ji odstrčil a prošel dovnitř. Slyšel jsem zabouchnutí dveří a následné tahání za ruku.

"Néé! Ona chtěla bbýt šama, ani já š ní nemám mluvit. Ale můžete si se mnou kleslit!" Nadšeně zatleskala.

"Ne, jen mi řekni, kde je." Zasyčel jsem. Opravdu na ni nemám nervy. 

"V-V obýváku," zakoktala se a pustila mou ruku. Přešel jsem tedy do obýváku, ze kterého vycházely tlumené vzlyky. Sakra! Neudělal jí nic, že ne! Rychle jsem došel na gauč a přisedl si. Seděla s nohama pokrčenýma, hlavu na kolenech. 

"Sohie...co se stalo, ublížil ti? Udělal ti něco?" Opravdu jsem měl docela strach. Jestli na ni sáhnul, kámoš nekámoš, dostal by. Zakroutila hlavou a dál plakala.

"Tak co se sakra stalo, pokud mi to neřekneš, nemůžu ti pomoct!" Naléhal jsem. Chvilku mlčela, ale pak promluvila. A to neměla dělat, protože to, co vyslovila mě porazilo.

Ahoj :) Tak to tu máme, co myslíte, že se stalo? Vadí vám někdy Niallovo chování? Děkuji moc za 1000+ přečtení, stašně si toho vážím a ani nevíte, jakou mám radost, děkuji moc! Také za hvězdičky a komentáře! Potěší hrozně a nakopne! ;) A doufám, že se vám líbil Triler, kdo ho viděl :) Mohli by jste se tedy rozepsat, co se vám třeba nelíbí, ale i tohle je krásné a jsem za to hrozně ráda, děkuji! :3 **Kaččí**