Fucking Love (CZ)

14. Díl

*POHLED SOPHIE*

Stála jsem jak přikovaná. Až když mě celou osahával a líbal na rty a krk, došlo mi, že tohle není přeci normální, je to můj učitel a já jeho studentka! Sebrala jsem všechno sílu i odvahu a zapřela se do jeho ramen. Zmateně se podíval, ale své ruce ze mě nesundal, tak jsem je setřásla. Rychle jsem odemkla, ale on byl rychlejší a přitáhl mě zpět k sobě. Přitiskl své rty na mé, jenže já už se začala bránit a nějak se mi povedlo opustit jeho kabinet a pak i celou školu. Zbývaly mi sice ještě tři hodiny, ale na to fakt nemám sílu a náladu. Osahával mě můj třídní! Vždyť mě můžou vyhodit a jeho zavřít! Proč to udělal? Co to do něho vjelo? Ne, že by se mi nelíbil, ale je to jen podle toho, že mi potetovaní kluci přijdou sexy, nic víc. Už jsem to nevydržela a nechala jsem slzy, aby se kutálely po mých tvářích a pak až na zem. Nasedla jsem do auta a rychle odtamtud odjela. Přijela jsem domů, najedla se a unaveně padla  do postele. Ještě jsem si stihla nastavit budíka, abych vyzvedla Pres, ale pak jsem se odevzdala spánku. Měla jsem mu něco udělat!

***

Ráno jsem do školy nešla, pouze jsem odvezla Press do školky a  dojela nakoupit.Chtěla jsem být s Ashtonem, ale oni nahrávají, takže smůla. Vrátila jsem se tedy domů a dělala něco k programu na tábor, už končíme, vypadá to dobře. Niall taaky něco vymyslel, ale neměl moc času, takže je to jen pár her. Vylekal mě zvuk našeho zvonku a já se docela bála, kdo to bude. Škoda, že nemáme kukátko. Pomalu jsem otevřela dveře a spatřila ho. Co ten tu chce?

"Ahoj, Sophie."

"Č-Čau, co je?" Vysoukala jsem ze sebe a sledovala, jak roztáhl rty do toho krásného úsměvu. 

"Přišel jsem na pokec, kluci jsou pryč a já se nudím." Usmál se ještě víc. Je krásnější, než kdy předtím. Ach jo, proč jenom musím být do něj zabouchlá?

"Jak víš, že nejsem ve škole?" Snažila jsem se to prodlužovat, ani nevím proč.

"Viděl jsem tě v Tescu a pak m to napdlo."

"Ach jo...tak pojď dál." Vzdychla jsem si a odešla do kuchyně, udělat si něco k jídlu.

"Chceš něco k jídlu nebo pití?" Znuděně jsem trochu zakřičela, vlastně ani nevím, kde je. Věnovala jsem se svému sendviči a najednou jsem ucítila jeho ruce na mých bocích. Lekla jsem se a otočilla se na něho. Připomněla mi to včerejší událost v kabinetu, i když u něj jsem si jistá, že mi nic neudělá. Snad.

"Zlato, oba dva moc dobře víme, že jsi ráda, že jsem přišel, takže si na nic nebudeme hrát, ano?" Zašeptal tak sexy způsobem, že se mi podlamovala kolena a motýlci v mém bříšku se mohli zbláznit. Proč nikdy tohle necítím s Ashtonem? Bylo by pak všechno snažší. Ztěžka jsem polkla. Má pravdu, jsem ráda. Nevím, co mu na to odpovědět, je to trošku trarprné.

"Hele...musíš se s Ashtonem rozejít, dokud je čas." Upřel své modré studánky do těch mých a já na okamžik přestala dýchat a údery mého srdce byly daleko rychlejší.

"P-Proč? 

"Protože ho nemiluješ, Sofie a navíc on je do tebe fakt blázen, je tebou celý zaslepený, chápeš? Nemůžeš si s ním takhle hrát! Ten kluk má taky city, není to tvá hračka. Jak si to jako dál představuješ?" Po jeho slovech se mi nahrnuly slzy do očí. Pravda někdy až moc bolí.

"Ale já mám taky city, vzpomeň si, co jsi ty udělal mě a dalším stojedenácti holkám, taky mají city. Nemáš mě co poučovat, sám jsi si s námi hrál. A to o dost více, než teď já, takže mi tady neříkej co mám dělat a co ne, jasný?!" 

"Sophie, to je minulost, změnil jsem se, ale ty moc dobře víš, že mám pravdu, znám tě sakra!" Na to jsem se už zase rozbrečela a chtěla utéct, ale on mě k sobě přitáhl a uvěznil mě u sebe na hrudi.

"Nialle ne...nech mě, prosím!" 

"Soph poslouchej mě, vím, že tě to bolí, máš to těžké, ale všechno jde nějak vyřešit, ne? To jsi říkala sama, když jsme byli před tím spolu, tak se uklidni a vyřeš to..." 

"Nialle, tak mi pomoz..." Vzlykala jsem upevněná v jeho objetí. 

"Dobře, zlatí...to zvládneme, jo?"

"Mluvíš jako předtím."

"Promiň, mě se to líbí."

"No jo..." povolila jsem svaly a vdechovala jeho vůni. Po slušné chvíli se odtáhl a dal mi procítěnou pusu na čelo, tak jak to dělával dříve.

"Sophie, prosím, rozejdi se s ním, ano? Je to první krok. Čím dříve, tím lépe. Pak taky zařídíme to, že ti pomůžu s tímhle," ukázal prstem okolo. 

"Nemus-"

"Ššš...ale jo, peníze potřebujete, jasný?" Musela jsem přikývnout, rodiče, pokud se je dá tak pořád nazývat, posílají méně, než dříve.

"No, a pak se uvidí." Ledabyle pokrčil ramena. Někdy mě ta jeho přehnaně optimistická povaha štve. 

"Ale já tě miluju, to se nevyřeší." Zašeptala jsem skoro neslyšitelně. To, co se stalo potom, bych nečekala.

Ahoj, omlouvám se, že tak pozdě, neměla jsem nápady... :/ Snad se líbí, co myslíte, že se stalo?! Jo a mocíky děkuji za hvězdičky a především za koentář,  moc ti děkuji, to on mě donutil něco napsat.. :) :<3 A taky moc děkuji za už 1353 přečtení! :O :3 **Kaččí**