Fucking Love (CZ)

13. Díl

*POHLED NIALLA*

"Nialle..já...protože tě miluji." Sklonila hlavu, ale i přesto bylo vidět, jak tiše pláče. Bylo mi jí hrozně líto, já jí tak příšerně ublížím a ona mě stále miluje?! Problém je v tom, že já si svými city nejsem jistý. Jediné, co vím je to, že ji mám rád a nehodlám se s ní hádat.

"Promiň..." Přitáhl jsem si ji k sobě a peně objal. Po chvíli mi objetí opětovala.

"Neplač...to bude v pohodě." Hladil jsem jí záda, opravdu netuším, co v takových situacích dělat...Najednou jsem uslyšel cvaknutí dveří, tak jsem se podíval. Stál tam Calum a...Ashton. Ajaj. Zastavili se a oba překvapeně otevřeli pusu. No, na Ashovy bylo vidět, že je docela naštvaný. Soph poznala, že se něco děje, tak se ode mně odlepila.

"Oh...Ashtone..to-to...já-my jsme nic-"

"Ne, ne, mě nic neříkej, jen-no vyřešíme to potom, fakt se mi chce na záchod." Sklesle vydechl a mířili oba do zadních dveří. 

"Eh...asi bychom měli jít."

"J-Jo. A nic mu neříkej, prosím..." Jen jsem pokroutil hlavou a odešli jsme. Na chdbách zase nikdo nebyl, někdo zase vystupuje. Vrátili jsme se do šatny a všichni najednou zmlkli a divně na nás koukali.

"Eh..tohle je trapné, ale nic si o tom prosím nemyslete." Řekl jsem, protože jsem z nás dvou ten trochu sebevědomější za každých okolností, nemohl jsem ji v tom nechat. Nevím ani, jak se k ní mám chovat. Už dvakrát mi po tom všem vyznala lásku a já? Jen ji obejmul a odešel, co to jsem za kluka? Musí se cítit hrozně. Posadili jsme se na židle kolem a nezapojovali se do konverzace mezi kluky. Každý jsme se utápěl ve vlastních myšlenkách.

"Sofie?!" Vylekal mě hlas, který patřil docela podrážděnému Ashtonovy ve  dveřích. A sakra, je to tu.

"Hele, brácho...nic se nedě-"

"Ty už nemáš žádné právo mi říkat brácho, jasný?! Ublížil jsi jí a to moc, měl by ses stydět! Vůbec nechápu, jak jsi to dokázal...navíc 112?! Nezdá se ti to jako moc?! Ji jen hnusný prase, nic víc! Už se na mě vůbec ani nekoukej a Soph...ty pojď se mnou!" Sophie se neochotně zvedla, vystrašeně se na mě podívala, ale následovala Ashtona. Všechny pohledy teď trčely na mě a já si jen povzdechl. Má pravdu, podělal jsem to. 

*POHLED SOPHIE*

 "Nebuď na mě naštvaný, prosím, nic se nestalo, jen se nechceme pořád hádat..."

"Hele, Sofie, je mi to jedno, ale-jen mě mrzí, že ještě před pár dny jsi u mě plakala, jaký je to magor, jak ti zlomil srdce a tak dále a pak se s ním objímáš? Není to klišé? Ne...prostě to nechápu. Chtěl jsem říct, že mě to mrzí a nepřijde mi to zrovna vhodný, ale vlastně dělej si co chceš...můžeme si každý dělat, co uznáme za vhodné, takže..." zakroutil hlavou a odcházel. Opravdu je mu to líto...ničí mě na něj takhle dívat...vypadá tak....prostě mu na mě záleží a já ho jen tahám za nos. 

"Ashtone...počkej, prosím, pochop to..."

"Ne, Soph, tohle nikdy nepochopím, on oprcal 112 holek včetně tebe pro nějakou blbou sázku, pak se po letech vrátí a ty mu skočíš kolem krku, uvědomuješ si vůbec, co děláš, kurva?!!" Otočil se nevěřícně na mě koukal. Vlastně má pravdu, co to dělám? Je to jen sebestřední magor, který mi zlomil srdce, ale je tu problém, že já ho pořád miluji.

"Tobě se asi něco stalo, nebo co...stále to nechápeš, Sophie?!" Hlesl a vrátil se ke mně. měla jsem hlavu opřenou o zeď a koukala se do země. Nemůžu ale za své city. Já mu ale nechci ublížit!

"Sophie, co se děje?" Zvedl mi bradu dvěma prsty a já mu svýma zaslzenýma očima koukala do  těch jeho lítostných a trochu zmatených.

"N-Nic, jen jsem z toho všeho zmatená." Spustily se mi slzy úplně a padla mu do náruče. Neskutečně mě uklidňuje, když mě objímá. Omotal kolem mě ruce a sině mě k sobě přimáčkl. Bylo mi to příjemné, ale Nialla nikdo nenahradí. 

"Miluju tě, Sophie a neboj se, pomůžu ti." Zmumlal mi do ramene a já nevěděla, co dělat. Nemůžu mu říct, že ho miluju, lhala bych mu a pak ho to zranilo ještě víc, to mu nemůžu udělat...radši jsem byla zticha a jen vdechla jeho vůni.

***

"Slečna Williams po hodině ke mně do kabinetu!" Probudil mě křik mého jména a já se zmateně rozhlédla po třídě. Zahlédla jsem pana učitele, toho punkera, jak má vrásku na čele, nazlobený výraz a stojí, přičemž se rukama opíral o svůj stůl. Měl stejně protáhlou bradu, jako když se zlobí Niall. Skoro všechny pohledy přistály na mě, až na ty za mnou, ty jsem neviděla.

"A-Ano." Vykoktala jsem a zase si lehla na lavici. Předtím jsem bezsmyslně koukala před sebe a přemýšlela, jak to ukončit s Ashtonem, i když poslední dobou jsem si vsugerovala, že ho miluji a mám ho čím dál raději. Celkem by mě zajímalo, co chce ten učitel. Po hodině jsem si sklidila věci a pomalu se došourala ke kabinetu pana profesora. Zaklepala jsem a ani nečekala, až odpoví, prostě jsem vstoupila.

"Ááá...Williamsová!"

"Dobrý den, pane profesore, co potřebujete?" Falešně jsem se usmála a on se opřel  o svou židli u stolku a provokativně skousl tužku svými dokonalými zuby. Najednou se rychle zvedl a už byl u mě. Začala jsem se docela bát, prtože měl neutrální výraz a hleděl mi upřeně do očí. Zalapala jsem po dechu, když jsem ucítila jeho ruce na mých bocích. 

"C-Co to-"

"Pšš...Sophie, slova nejsou na místě, poddej se tomu," zašeptal mi do ucha a zatlačil na mě, že jsem byla nalepená na dveřích. Jednou rukou opustil můj bok a pak jsem slyšela dvě cvaknutí. A sakra, je tak chytrý, že zamkl. A je to v pytli. Měla jsem slzy v očích. CO budu dělat?!  Chtěla jsem křičet, ale zasekl se mi hlas v hrdle a nemohla jsem pomalu ani dýchat. Jeho rty se mi přisály na krk a začaly sát mou kůži. Cítila jsem se hrozně...docela to bolelo, ale silnější byl pocit, že podvádím Ashtona a to ještě nedobrovolně. Stála jsem jak přikovaná, zatím, co on se mě dotýkal a sál mou kůži na krku.

"Sss...au!" Už to nešlo vydržet, pálilo to a bolelo. Odtrhl tedy své rty od mého krku a přesunul se na mé rty. Bože....co mám dělat! Pomoct! Nemohla jsem se ale ani pohnout...

Ahoj. Po dlouhé době nový díl. Omlouvám se. :) No snad se líbil! :)) A jaký byl váš první školní den? Můj docela v pohodě, ale chci zpět prázdninyyy!!!!!! :3 :D Hvězddičky a koment potěší!! :3 :) <3  **Kaččí**