Fucking Love (CZ)

25. Díl

 

*POHLED NIALLA*

"Tak šup, Soph," popoháněl jsem Sophie, která sbíhala ze schodů. Ještě jsem se zkontroloval v zrcadle a už u mě stálo mé sluníčko v červených šatech, černých podpadcích a lehce navlněných vlasech. Musel jsem se na ni usmát.

"Sluší ti to," zašeptal jsem pochvalu do jejího ouška a ruku položil na její pas.

"Tobě taky, zlato," zářivě se na mě usmála a já už jen mrkl. Vyšli jsme před dům, kde už čekal Paul se svým autem. Máme s klukama zakázáno volat si limuzínu, po tom, co se stalo minule.

"Ahoj, Paulie!" Plácl jsem si s ním. Paul je v pohodě, je to náš kamarád, a i když je starší, je skvělej.

"Dobrý den," pozdravila tiše Soph.

"Jen mi tykej, já jsem Paul," přívětivě se usmál a podal si se Sopie ruku.

"Soph." Pousmála se a já jí  věnoval pusu na líčko. je tak roztomilá. Po cestě jsme byli skoro zticha, akorát mi Paul připomněl zítřejší nahrávání a mám dokončit svou novou skladbu. I v tichu mi bylo příjemně, hlavně že se Sophie. Dojeli jsme před restauraci a já pomohl Sophie vystoupit. Paul nás doprovodil až ke stolu a šel si sednout do auta, aby nás mohl sledovat. Už jsem zvyklý, ale Soph koukala trochu divně. 

"On s námi chodí všude, to si zvykneš," mávl jsem rukou a lehce se zasmál. Pořád byla taková skleslá, aby taky ne, že? Docela žárlím, že Ashton už ji měl nejméně dvakrát a já jen předtím, ale to se nepočítá. Přesto to bylo úžasné, miloval jsem ji. A pořád miluju.

"Dobrý den, vítáme vás, tady máte jídelní lístky, doufám, že se vá  bude u nás líbit," vyrušila nás celkem pěkná a mladá servírka. Podala nám na stůl malé knížečky a odešla. Po očku jsem sledoval Soph a vybíral si jídlo. 

"Miláčku?" Promluvil jsem a ona sebou cukla. Její pohled najednou patřil mě a byla značně zmatená.

"Já jenom, jestli si vybereš," uchechtl jsem se, páč do teď koukala nepřítomně jinam. 

"Jojo, promiň, jsem ještě trochu rozhozená." Zakroutila hlavou.

"V pořádku, neomlouvej se, zlatíčko." Jen, co jsem to dořekl, přišla k nám znovu servírka.

"Máte vybráno?" Falešně se usmála a já pokýval. Nadiktoval jsem svou objednávku, a když jsem viděl Sophiin zmatený pohled, objednal jí to samé. 

"Děkuju," usmála se jejím dokonalým, zářícím úsměvem. 

"Nemáš zač, broučku. Jo a jenom jsem ještě chtěl, aby se už nestávalo nic s Ashtonem, byl bych rád, abychom pro to něco udělali,, respektivě ty."

"Co? Co s tím mám dělat? Ujišťuju tě, že už se to nestane, na Pressley si dám pozor a kdyby něco, tak ti zavolám," prokroutila oči, jak nějaký drzý puberťák nad nějakou chujovinou.

"Sofie tohle není zrovna lehká věc, uvědomuješ si vůbec, jak mě to bolí?!" Zvýšil jsem trochu hlas a naklonil se blíže k ní.

"Já vím, ale můžu snad za to?! Prakticky mě znásilil, Nialle! A když už mluvíme o bolesti, taky jsi mi dost ublížil!" Začala také trochu křičet  já zaregistroval, jak se pár lidí otočilo. No, to bude zase něco.

"5ekla jsi, že jsi mi to odpustila!" Křikl jsem a přimhouřil víčka. 

"Ale nezapomněla! Nikdy ti to nezapomenu!" Křikla naposledy a odešla od stolu. Chvíli jsem byl naprosto v šoku, ale hned jsem se vzpamatoval a vystřelil ze židle jako namydlený blesk. Její slova mě dost ranila, ale zase na druhou stranu to chápu. 

"Sophie počkej," vydechl jsem a za ruku si ji k sobě přitáhl. 

"Pust mě!" 

"Ne, pššt, promiň, omlouvám se, chápu tě, už se v tom nebudeme šťourat, hm?" 

"Ne, Nialle, tohle jsi přehnal, moc dobře víš, jak to je a kdo komu více ublížil, tak toho laskavě nech a nehraj si na ubožáka!" Křikla po mě, vytrhla svou ruku a hlasitými kroky odešla z restaurace, když všichni mlčeli a své pohledy přesunuli na mě. Po chvíli jsem si uvědomil, že mám otevřenou pusu šokem, tak jsem ji zavřel a vyšel ven. Odcházela. Ona opravdu odcházela. Odcházela po temné uličce,, osvícené pouze jednou pouliční lampu, za doprovodu klapání podpatků. Měl jsem takovou chuť za ní běžet, ale nešlo to. Byl jsem jako přikovaný, nemohl jsem se ani pohnout. Za chvíli už jsem ji neviděl a všechny moje naděje, že se vrátí vyprchaly. Musel jsem se vrátit a zaplatit, ale pak už jsem byl volný a mohl odejít a pročistit si hlavu. Přesto, že už byla celkem zima, jsem zůstal venku. Došel jsem až do cikánského parku, který byl nejblíže. Bohužel, jinak se to nedalo. Nenávidím  cikány, přiserou se sem a ještě nadávají. Měli zůstat v tý jejich zaostalý Indii, či co to tam je za prdele světa, kde nemají ani silnice snad. Procházel jsem se, zatím docela v klidu a přemýšlel, jestli mi Soph dokáže odpustit i tohle. A jestli já dokážu překousnout to, že dvakrát spala s Ashtonem, a to ještě k tomu jednou, když jsme byli spolu. A to si říká skaut. Haha. Najednou jsem nebyl zoufalý, ale naštvaný. jak mohla? Já přece nemůžu být pořád ten špatný! Rozhodl jsem se jít za ní. Určitě šla domů, stejně by umrzla. Vracel jsem se a ignoroval pokřiky a výhružky těch zatracenců. Popoběhl jsem si přes silnici a pak už v klidu šel po cestách mě tak známého Londýna. Kdysi jsem se tu procházel hodně často a mám pocit, jako bych stoupl na každou kostičku ve všech chodnících, přešel všechny přechody, navštívil všechny obchody a fastfoody, kavárny i kadeřnictví, viděl zář každé lampy a semaforu, svezl se všemi taxíky, ale nenarazil jsem nikdy na ni. Na tu dívku, která mé srdce několikrát vzala a vlastnila ho. A já to její také. Jednou jsem ho dokonce rozdrtil, ale ona ho dokázala slepit a byla tak silná na pomstu, že to udělala. Už jenom tím, že jsem na ni narazil  a ona mě nenáviděla. A ještě k tomu Ashton. Ten proklatý zmetek. A pak jsem udělal něco, čeho jsem hned poté litoval.

Zdravím všechny a posílám oceány omluv, vážnhě promiňte, jsem nějak moc zaneprázdněná :/ A když už, tak není chuť, nebo nápady :/ Přemýšlím, že asi povídku ukončím. Po pár kapitolách. Stejně to moc lidí nečte, mě už taky moc nebaví, nemám nápady, ani na to čas, přidávám po tak velkých pauzách atd. :/ Tak mi prosím napište, jaký máte na to názor (Terezíne, zdrž se sprostýách komentýřů :P :*  ) Mám vá ráda :)) **Kaččí**