Fucking Love (CZ)

9. Díl

*POHLED SOPHIE*

Pane bože, on se fak nezměnil. Strašně rychle mění nálady a chování, to je to, co na něm strašně nesnáším. Nechápu, co to do něho vjelo,kdyžsi najednou chce prmluvit a být kamarád. A nebo spíše, co to vjelo do mě?

"Dobře, slib mi, že když ti všechno řeknu, řekneš mi taky úplně vše?"

"Samozřejmě." jeho profesionální poker face mě docela znervózňoval.

"No, takže, po tom, co jsi mě tak nechutně odkopl, jsem se z toho docela dlouho vyhrabávala a nepomohlo mi ani to, že jsi začal být slavný a...prostě si začali všichni myslet, jaký jsi nevinný andílek a ty se taky tak pořád tváříš a kvůli tomu tě nenávidím ještě více. Mamka porodila mou sestřičku Pressley a po roce oni-" Draly se mi na povrch slz, ale nemůžu před ním přeci brečet. Semkla jsem rty a podařilo se mi je zahnat. Niall položil svou ruku na mou a soucitně se na mě podíval. Ucukla jsem.

"Oni řekli, že jedou na dovolenou a že se za pár dní vrátí, dali mi instrukce, jak se o ni starat a...ale už se nevrátili, napsali mi dopis, že si potřebují odpočinout a tak dále, prostě, žee všechno zařídíli a budou mi posílat peníze na účet a mám se o ní dobře starat. Oni už se nevrátí." Cítila jsem, jak mi ukápla slza. Nebyla poslední. Nechtěla jsem ho vidět, jak se tváří, prostě nic. Dívala jsem se na stranu. Proč to udělali?! Jak to vůbec dokázali, opustit šestnáctiletou dceru ještě k tomu s tím, aby se postarala o roční dítě?! Niall se zvednul, pořád nepouštějíc mou ruku a jemě mě za ni zatahal. Podíval jsem se na něj a on ývl hlavou ke vchodu. Pochopila jsem a pomalu se zvedla.

"Hej, Soph, dobrý, neplač. Půjdeme k nám domů, tam to bude lepší, co? Jen...venku je dost fanynek a novinářů, tak se prosím klidně schovej ke mě, jo?" Slyšela jsem ho šeptem. Servírka k nám ani nestihla dojít, takže jsme nic neplatili. Pootevřel svou mikinu a já schovala obličej do jeho hrudi. Jednou rukou mě držel za zády u sebe a druhou držel tu mou. Vyšli jsme ven a já opravdu uslyšela hrozný křik a blesky foťáků. Bylo to nepříjemné, pořád se na nás tlačili a Niall mě rychle táhl pryč. Konečně jsme nasedli do auta. Niall se ani nepoutal a rychle vyjel. Jezdí, jak to říct slušně...jako prase. Měla jsem dost času, dnes má Pressley hlídání od naší sousedky, paní Smithové, která ji má moc ráda a je jí jedno, jak dlouho s ní bude. Zastavili jsme před krásnou, obří vilou.

"Páni." Vyšlo ze mě, když jsme se dostali dovnitř a ocitli se v prostorné chodbě, ze které byl vidět kousík obýváku a obří kuchyně. Niall mě chytl za ruku a táhl beze slova dovnitř. Slyšela jsem hlasy z obýváku, ale nestihla jsem ani rozeznat, co říkají, protože jsme šli opravdu rychle a už byli na schodech. Divila jsem se, co blázní. Ale on byl vždycky takovej divnej. Prošli jsme obří chodbou až dozadu, kde byl nejspíš Niallův pokoj. Byl velký, jednu stěnu měl zelenou, na níž byli upevněny kytary, jak basové, tak normální, v rohu byl bílý, oválný kvtináč s kytkou, pak bílá zeď s televizí a pak spoustou fotek, na proti které byla obří manželská postel, na které se válel notebook od Applu, nějaké odpadky a špinavá miska od jídla. Na zemi se válely nějaké boty, oblečení a pár odpadků. No jo, chlap. Pod fotkami byla nízká, podlouhlá skříňka, ve které byly umístěny spousty ocenění. Další zeď byla oranžová, na které měl nějaké grafity černou barvou. Pod ní byl velký psací, rohový stůl. Úplně vlevo byl umístěný počítač, pak nějaké papíry, tužky, maličké kulaté akvárko s oranžovou rybkou, další papíry, tablet a další papíry. Jezdící židle nebyla normálně u stolu, ale až skoro u postele. Vedle něho stála obří skříň. Vedle postele stál z každé strany noční stolík. Na jednom byl bordel, druhý byl úplně čistý. Zprava stála další skříň, Stěna byla šedá a uprostřed nad postelí visela irsská vlajka.  

"Sorry za ten bordel, znáš mě." Uchechtl se a posadil se na postel. Počítač položil na zem, misku na stolek, oblečení hodil někam úplně pryč, prostě přidělal další bordel. Zmohla jsem se na pohé 'hmmm' a odešla si sednout na kolečkovou židli. Byla hrozně pohodlná. Odjela jsem trochu dál od postele, kde seděl Niall a pozoroval mě. Měl takový divný pohled. 

*POHLED NIALLA*

Zkoumav jsem si ji prohlížel a nevěděl, co říct. nechtěl jsem, aby kluci věděli, že jsme tu. Vyrazila mi dech, jak jim to mohli rodiče udělat? Ví o tom pravdu Pressley? Kdo jí hlídá? Co Sophiina škola? měl jsem spousty otázek, ale vyslovit jsem je nemohl.

"Víš, Sophie, já nevím, co na to říct, prostě to...to jako nechápu. Jen prostě, kdybys potřebovala jakkoliv pomoct, můžu ti všechno zařídit. Pojď si posím sednout sem, musím ti něco říct i já a takhle je to divný." Poklepal jsem na postel a ona se neochotně zvedla.

"Nic nepotřebujeme. Jestli ale Press něco řekneš, nedožiješ se rána, je ti to jasný?!"

"Neboj. Ale můžeš kdykoliv říct, ano?"

"Jasně, ale už mluv."

"No, takže...netuším, jak ti to říct, ale slib mi, že se nenaštveš, nebo cokoliv jiného a i když ti řeknu cokoliv, zůstaneš tady v klidu? Nehodlám klukům nic vysvětlovat a navíc, prostě chci, aby to mezi námi bylo za dobré, přeci jen, musíme toho dělat dost společně, slibuješ?"

"Ach...dobře, slibuju."

"Čestný skautský?" Musel jsem se takhle pojistit, protože to pro ni nebude asi nějak extra příjemné.

"Ano." Dvakrát jsem se zhluboka nadechl a vydechl, pořádně se posadil naproti ní a chytl jsem její ruce. 

"Takže. V patnácti jsme se s Berrym vsadili. Víš, kdo to je?"

"Jo, tentvůj nej kámoš na párty, byl o ročník výš?"

"Ano, to je on. Prostě jsme se začali bavit na konci osmý, když si ke mně přisednul do lavice, bylo to, když vy, sedmáci jste jeli na nějaký pobyt, nevím, jestli si to pamatuješ. Stali se z nás rychle dobří kamarádi a vsadili jsme se o to, kdo odpaní nejvíce holek do sedmnácti." Bylo mi hrozně, když jsem to říkal a musel sledovat, jak byla v šoku a oči se jí plnily slzamy. Byla v šoku a ry se jí třásly.

"Ty jsi byla jediná, kterou jsem opravdu měl hrozně rád, v tu dobu to bylo takové to školácké miluju tě, to každý z nás ví, ale měl jsem tě hrozně rád. Ostatní holky jsem pouze oblboval těmi sladkými řečmi a pak je odkopl, napsal si jejich jméno a šel jsem dál. Ty jsi jediná, ke které jsem mluvil vážně a nelhal jsem ti o svých citech, ale Berry mě tlačil dopředu a nakonec mě přemohla sázka, navíc, jsi se přestěhovala do Londýna a oba jsme přeci věděli, že by to nešlo. Chtěli jsme to zkusit, ale touha po té sázce mě pohltila a já to udělal.. Jsem debil, vím to a je mi to moc líto, ale chtěl bych to napravit, prosím, Sophie." Naléhal jsem a čekal, že něco řekne. Po tvářích jí tekly slzy a zčervenaly jí tváře. Díval jsem se pouze do jejích očí, kteé byly plné smutku, prázdnoty a taky vzteku. Byla hodně naštvaná a já ani nestčil nic popstřehnout a na tváři mi přistála její ruka, až se mi otočila hlava na stranu. Už to udělala jednou, u klubovny, ale tohle byylo silnější, fakt to bolelo. CHtěla se mi vysmeknout, ale já ji silně chytil za ruku.

"Co ještě chceš, proč mi to říkáš, jsi hnusnej hajzl! Jenom si mě využil pro sázku." Chtěla znít silně a naštvaně, ale vůbec se jí to nedařilo, její hlas byl slabý, zlomený a zoufalý. Bodalo mě u srdce každé její slovo.

"Ne, to ne, nevyužil jsem tě, měl jsem tě vždycky rád, mám a budu, chápeš to, já tě nevyužil, tebe, jako jedinou ne, uvědomuješ si to, s tebou jsem to myslel vážně, jasný?!" Kladl jsem důraz na vše, co říkám. Trochu se uvolnila.

"Kolik?"

"Co kolik?" Nechápal jsem.

"Kolik bylo těch holek, no tak, kolik?!" Už začínala skoro křičet. Nejsem si jistý, jestli jí to řeknu. Mám jí to říct, nebo si něco vymyslet. Ale ona na mě pozná, když lžu, poznají to na mě všichni. 

Ahoj, omlouvám se, že je tu díl až teď, ale byla jsem u taťky. :) Snad se líbí a je to pochopitelný! :DDDD Děkuju za hvězdičky a komentáře, strašně mě vždy potěší!! :3 <3

BTW. V komntářích je odkazna písničku, kde píší lidé to, co pro ně znamená Irsko a je tam i Niall. Tak písnička je hrozně hezká a on tak cute, ještě k tomu, co tam napsal!! :3 :DD Fakt, pako. :'D **Kaččí**