Fucking Love (CZ)

8. Díl

"Nechci, aby to mezi námi bylo špatný. Možná, že jsi se změnil. Teď se's zachoval hrozně hezky a přála bych si, aby to mezi námi bylo zase dobré. Já to nevím jistě, ale já...já prostě-"

"Hej, v pohodě, jo? Nadzvedl obočí a povzbudivě se usmál. Dodalo mi to odvahu.

"Já k tobě možná pořád cítím to samé, co předtím." Šeptla jsem a zkoumala své bílé, nízké conversky.

"Dobrý, nebreč...." Vtiskl mi pusu do vlasů a přitáhl si mě k sobě. Proč mi nijak pořádně neodpoví? Křečovitě jsem ho taky objala a po nějaké chvíli, co mě hladil po vlasech, jsem se uvolnila. 

"J-Já nevím, co ti na to říct. Víš, za prvé, nevím, jestli tě pořád miluji a za druhé, si nedokážu odpustit to, co jsem udělal a bojím se, že jsem se tím zasekl a nedokážu mít normální vztah. Navíc jsi s Ashtonem, který o tobě básní každou vteřinu. Omlouvám se." Odtáhl se, sklonil se a dal mi pusu na čelo, jak to dělával i dříve a odešel. Prostě odešel, když ho potřebuju. Po tváři mi zase začaly stékat slzy. Jsem si naprosto jistá, že mé city k němu se zase obnovily, i přes to, co mi udělal, a jsou větší, než k Ashtonovy. Ty jsou spíše takové kamarádské. A že o mě pořád básní? Co když se tohle dozví?

*POHLED NIALLA*

"J-Já nevím, co ti na to říct. Víš, za prvé, nevím, jestli tě pořád miluji a za druhé, si nedokážu odpustit to, co jsem udělal a bojím se, že jsem se tím zasekl a nedokážu mít normální vztah. Navíc jsi s Ashtonem, který o tobě básní každou vteřinu. Omlouvám se." Hlesl jsem a musel odejít.  Nezvládnu být s ní. Opravdu jsem se bál, čeho bych byl schopný. Jednou jsem jí málem znásilnil a podruhé jsem ji odkopl. Teď, ještě se vším, co se mnou dělá sláva, nevím, čeho jsem schopný. Vešel jsem do klubovny, kde už bylo šest dětí. Nevěděl jsem kolik jich má být.

"AAhoj, jste v plném počtu?" V půlce věty, mi hlas přeskočil a nezněl jsem, jako vždy. Bylo to takové pisklavé chraplání. Přerývavě jsem se nadechl, když jsem si ji vybavil, jak mi řekla, že mě miluje. Totálně mi vyrazila dech, myslel jsem, že mě nenávidí a miluje Ashtona, ale asi ne.

"Jo, jsme všichni, co budeme dneska dělat?" Energicky se zeptala Annie. Neměl jsem na nic sílu, navíc jsem spoléhal na Soph. 

"No...já-eh...já nevím, počkejte chvilku, prosím." Poškrabal jsem se na zátylku a vypadl od jejich nechápavých pohledů. Vyšel jsem za roh, kde jsme předtím byli se Soph. Seděla na zemi, z očí jí kapaly slzy, ale nevzlykala. Bože, chudák.

"Eh..Sophie, co jste měli dnes v plánu?"

"Naučit děcka kormidlovat, zvládl by jsi to sám, chtěla bych domů." Nevěnovala mi jediný pohled.

"Dobře, zvládnu, chceš odvést?"

"Ne, mám to kousek, ale díky." Pokusila se o úsměv, ale nevyšlo jí to. Povzdechl jsem si a vrátil se dovnitř.

"Dobře, tak...dneska se naučíme kormidlovat, ale musíte omluvit Soph a přežít to se mnou, nebylo jí moc dobře."

"Kde máte lodě?" Zeptal jsem se. Připadám si jako trotl, když jsem vedoucí a ani nevím, kde mají lodě.

"Venku v chatce." Zamála se Amy. Nedivil jsem se jí. Všichni se zvedli a odcházeli k chatce. Odemkl jsem, protože jsem dostal svazek klíčů, jeden od branky, druhý klubovna, třetí záchody, čtvrtý-asi chatka. Odemkl jsem a spatřil jsem docela dost lodí, tak dvacet.

"Jo, tak...budou stačit dvě." Tom se mnou vzal jednu a John a holkama druhou. Odnesli jsme je ven, Amy vzala pádla a vyrazili jsme. Zamkl jsem a odnesli jsme to ke břehu. 

"Tak kdo jde první?" Tleskl jsem si a snažil se nepřemýšlet nad ničím jiným.

"Já půjdu." Nadšeně vypískl Tom a já doufal, že se neutopím.

***

Už jsem byl docela na nervy, protože jim to vůbec nešlo a nedokázali to pochopit. Když už konečně někdo trošku chápal, sedl jsem si na háčka a jeli jsme. Byl jsem myšlenkama jinde, tak jsem si nevšiml, že jedeme na kámen. Bož, ne! Rychle jsem se to snažil zachránit, ale prudce jsme najeli bokem a cvakli se. Super! Fakt! Úplně skvělý. Zkontroloval jsem si Annie, chytl pádla s spolu s ní táhl loď ke břehu, kde jsem z ní vylil vodu. Proč to musí být tak těžké?! Byl jsem z toho unavený, ale jim to přišlo vtipné. byl jsem totálně mokrý. Uf, mobil mi naštěstí nevypadl. Ještě, že je voděodolný. 

'POMOC!!!' Napsal jsem Sophie. Ty děcka jsou nezvladatelní a to jsou to rejnoci!

"Hej! Kdo řekl, že máte jet?! Křikl jsem, když jsem viděl, jak odjíždějí Francesca s Monicou. 

"My nemůžeme zastavit, moc to unáší!" Křičely zpět. Tak tohle je fakt něco, neumí ani zastavit loď. Rychlým krokem jsem e dostal do studené vody a ještě je stihl chytit za záď. Dotáhl jsem je zpět ke břehu, kde si vystoupili a já si hlavu opřel o loď a promnul si spánky. Tohle nezvládnu, myslel jsem, že to bude jednodušší. Navíc jsem musel myslet na Soph, jak je možné, že ke mě pořád cítí to samé? Navíc miluje přece Ashe, ne? Jsem z toho docela zmatený. Ani nevím, co k ní cítím já. Je to láska, nebo lítost za to, co jsem udělal?Když si vzpomenu na všechny ty holky, jak jim asi muselo být? Je mi ze sebe špatně a jsem i celkem smutný, že jsem tohle dělal. Můj život stál před 1D za hovno, byl jsem hrozný. Teď si každý myslí, jaké jsem neviňátko.

"Nialle, nechtěl by jsi vylézt, jsi v pohodě?!" Zaslechl jsem medový hlásek. Probudil jsem se z myšlení a zjistil, že je mi kosa jak prase.

"Eh...jo, já jen-"

"Co je? Co se tu stalo?" 

"Kašlu na to, na tohle nemám, nemůžu...prostě nemůžu být v tvojí přítomnosti, chápeš? Nejsi jediná, kdo na tom není zrovna nejlépe." Odsekl jsem. Nechtěl jsem na ni být hnusný. Nemůžu ji ale zase milovat. Celou dobu potlačuju své city, tak to zvládnu i teď. Vylezl jsem z vody a zašel si dovnitř pro věci. Sice měly být až na dnešní konferenci, ale to je jedno.

"Nialle stůj, co je?" Chytla mě za ruku Soph, když jsem odcházel. 

"Hele, já prostě-nemůžeme se o tom bavit jinde a jindy? Není mi to zrovna nějak příjemný." Ušklíbl jsem se.

"Tak mi pomoz a někam půjdeme, jo?"

"Fajn." Odsekl jsem a přesunul se zpět na břeh. Nechápu, jak to udělala, ale ty děcka si zpracovala a společně jsme to nějak uklidili. Sice nedůvěřivě, ale nakonec nasedla Soph ke mně do auta a jeli jsme do Nando's, kde máme s klukama rezervovaný jeden koutek úplně vzadu, kde na nás není vidět. 

"Hele, tak pokud máme být aspoď kamarádi, musíme si vše pěkně ujasnit a říct si úplně všechno od těch čtyř let, co jsme se neviděli, ano?!" Dal jsem důraz zvlášť na každé slovo, aby věděla, že to mylím opravdu vážně. Nejsem i jistý, co udělá, až jí to řeknu, ale aspoň bude mezi námi jasno.

"Jo a ještě ti něco řeknu z dřívější doby." Řekl jsem jen tak mimochodem. 

Ahojky! :)) Doufám, že se vám díl líbil. Vyhovuje délka? Nebo chcete delší/kratší? Sice většinou dělam tak, jak se mi povede, ale nic no. :DD Děkuju vám moc za krásné komentáře a hvězdičky, úplně zářím, když si je čtu. Omlouvám se, že na ně neodpovídám, ale já prostě nemám slov, je to úžasný pocit! :33 <3  Prostě nevím, jak vám mám poděkovat! :O :) :D <3 **Kaččí**