Fucking Love (CZ)

20. Díl

*POHLED SOPHIE*

Nechtěla jsem ho tam  s ní nechat, ne po tom, co mi Pressley řekla, co dělali, ale Niall to popřel. Nevím, komu mám věřit, ale jsem si jistá, že Niall jí nic neudělá. A navíc, nejdu ke kamarádce, jdu ke kamarádovy, ale to Niall neví a ani to nezjistí. Přemýšlela jsem na semaforu o  tom, kdy asi budu schopná se s ním vyspat. Ano, chci, ale stále je tu to, co mi udělal. Otočila jsem hlavu doleva, abych viděla, zda můžu jet, ale jaksi jsem to neměla dělat. V autě vedle seděl ten, kterého bych opravdu nerada viděla, ale musela jsem. Proč? Proč musí jet Ashton zrovna v tu samou dobu, co já?! Taky se na mě díval, s tváří naprosto bez emocí. Probudilo mě z tranzu troubení, tak jsem se rozjela svům směrem a dívala se pouze dopředu, abych neviděla, jestli náhodou nejede stejně. Za chviličku jsem stála před Michaelovo domem, tedy domem jeho rodičů. Zazvonila jsem a po pár okamžicích se ocitla v jeho náruči.  

"Ahoj, zlato..." mluví se mnou jako bych byla jeho přítelkyně, a to já s ním taky, ale čistě z přátelské lásky.

"Čau, miláčku, jak ses měl?"

"Bez tebe mi bylo smutno..." odtáhl se a přehrnul spodní set přes ten horní. Jen jsem se zasmála a on mě pustil dovnitř. Vyzula jsem si své vansky a odcházela s ním v patách nahoru do jeho pokoje. 

"Potřebuju doučit matiku, nebo mi ten nmagor nenechá projít k matuře..." prokroutila jsem oči a zamrazilo mě při vzpomínce, jak mě osahával a dal mi facku.

"No jo, tak se na to koukneme, mimochodem jak to jde s Niallem?" 

"Jo, super," usmála jsem se a vytáhla z tašky věci na matematiku.

"T-To je fajn," vydechl. Dneska je nějaký nervózní.

"Já vím. Ale víš co? Málem jsme se spolu vyspali, kdybys mi tuhle nezavolal a pak jsem nemusela pro Pressley. Trochu se bojím, víš?" Vzhlédla jsem k němu a posadila se se všemi věcmi na postel.

"Ty se bojíš, ze zase zdrhne, viď?" Starostlivě se na mě podíval a odhnul mi z obličeje pár pramínků vlasů.

"Hmm...jenže tahle situace nastane určitě zase brzy a já nevím, co mám dělat..." Sklopila jsem oči a povzdechla si.

"Řekni mi to, Soph. Musí to pochopit, ne? A chceš s ním vůbec spát?"

"Jo," hlesla jsem a upřela své oči do těch jeho krásně modrých. Celkově je docela hezký.

"Eh...tak mu to prostě řekni a pokud na tebe bude tlačit, tak ho pošli k vodě, jo?"

"Jasný, děkuju, Miku..." Objala jsem ho a pak jsme se dostali k učení. Trochu jsem to pochopila, protože Mike je talent na matiku, a přesto chce dělat s dětma. Ještě dlouho jsme si povídali, pak se učili a nakonec jsme skončili v jedné posteli. No co, už od začátku střední jsme nejlepší kamarádi a tohle děláme pořád. Kdyby to věděl Niall, zblázní se, je totiž nekutečně žárliný.

"Víš, musím ti něco říct," začal dramaticky Mike a já se přetočila čelem k němu. 

"Co je?" Usmála jsem se a on si olízl rty.

"Víš, já mám takové podezdření, že....že jsem-že jsem teplej," sklopil oči a já šokem otevřela pusu. 

"Eh...to je...jenom podezdření, třeba to tak vůbec není, jak jsi na to přišel?" 

"Náš třídní je neskutečnej sexouš. A navíc, ty mě třeba vůbec nepřitahuješ a představa, že bch měl s nějakou holkou sex, to je...nechutný!" Zašklebil se a já zalapala po dechu.

"Oh....to je, nevím co říct, vadí ti to?"

"Co, že jsem gay? Já ani nevímm, ani nevím, jak to říct rodičům, vždy, když slyší o nějakém homosexuálovy, začnou se bavit, jak je to strašné, že jsou to vlastně zrůdy a tak dál, chápeš?"

"Ahh...zlato, pojď sem..." přitáhla jsem se k němu a objala ho. Měla jsem smíšené pocity, na jednu stranu mi ho bylo líto, musí to pro něj být těžké, ale na druhou, je to možná dobře, když nás Niall uvidí spolu, můžu mu to  v pohodě vysvětlit, nebo...prostě je to super, mít kamaráda gaye.

"Díky, že jsi tu, nevadí ti to a bude to jako dřív?"

"Ještě lepší, neboj. A teď se vyspi, zítra něco podnikneme, jo?"

"Zítra jdeme do školy, koťě."

"No tak potom můžeš jít k nám, ne?"

"Tak fajn, dobrou," popřál mi a věnovall pusu na tvář. Teď se už ani trochu necítím provinile, vůči Niallovy, je to trochu uvolněnější. 

***

"Tak se uvidíme v pondělí, jo?"

"Jasnný, zlatí a děkuju..." Objali jsme se s Mikem, protože je po škole a rodiče mu dají zaracha na týden za to. Dojela jsem tedy domů sama a po cestě nakoupila pár věcí. Už se těším na Press, vlastně i na Nialla, ale docela se bojím, jestli jí něco neudělal. Odemkla jsem a zula se. Přešla jsem do obýváku, kde nikdo nebyl, ani jsem nic neslyšela, tak jsem šla odnést věci do kuchyně, kde mě překvapil Niall. Seděl opřený na židli,, založené ruce na hrudi a ve tváři takový ten výraz, když naštvaně tlačí jazykem do dolního patra. Před sebou měl zaklapnutý laptop. Zarazilo mě to, ale přesto jsem vyndala nákup a uklidila to. Dnes s ním asi moc pokec nebude...

"Ahoj...slato se něco?" Opatrně jsem sse zeptala a sedla si naproti němu.

"Nazdar, ty se ještě ptáš?!" Znechuceně se zašklebil a já se začala bát.

"Nialle, já nevím, o čem to tu mluvíš," zakroutila jsem hlavou a on se zatvářil tím stylem, jestli jsem opravdu tak blbá.

"Takže kamarádka, viď? Myslel jsem, že jsme se domluvili, že minulost už nebudeme rozebírat, tak proč se mi to snažíš oplatit?!"

"Nialle, co to říkáš?"

"Takže ty nevíš, doprdele?! To jsem si fakt nemyslel, doufám, že pro to máš rozmné vysvětlení! Psal mi Ashton, že se diví, že jsme se rozešli a ty jsi si našla novýho týpka a poslal mi tohle posraný video!" Šoupl ke mně mobil s videem, které bylo ze včera večer, jak jsme se objímali a říkali zlato, miláčku a tak. Docela by mě zajímalo, jestli měl Ash stejnou cestu, nebo mě špehoval. 

"NIalle, to je můj kámoš..." prokroutila jsem oči a mobil mu poslala zpět. 

"Kamarád, aha....jasný, hned jsem klidnější, když mi moje holka řekne, že se jde učit ke kamarádce a přitom jde domů ke klukovy, kterého hned u vchodu obejme a zasype sladkejma řečičkama a ještě u něj přespí a pak mi klidně řekneš, že je to jen kamarád..." ironicky se pousmál a pak přimhouřil oči. 

"Je to gay, Nialle," vydechla jsem a on se zasekl. 

"Oh...aha, tak to sorry, ale stejně by bylo fajn, kdyby jste s těma slaďárnama přestali, a teď musím jít, máme zkoušku, vrátím se kolem devátý večer, čus..." Zvedl se, vzal si laptop a mobil, obešel stůl a jen tak odešel. A jako ani pusu mi dát nemohl? 

"Ahoj," šeptla jsem už pro sebe, a pak šla zkontrolovat Pressley. Naštěstí byla v pohodě ve svém pokojíčku a stavěla si komín z kostek. Naštěstí si nijak nestěžovala.

Ahojky... :D doufám moc, že se dílek aspoň trochu líbil. Druhé kulatiny!!! :DD No, děkuji vám moc za přečtení, hvězdičky a především za komentář, který mě strašně potěšíl, děkuji :3 <3 **Kaččí**