Fucking Love (CZ)

11. Díl

*POHLED SOPHIE*

Právě teď, jsem potřebovala pořádné, upřímné objetí. Zazvonila jsem a čekala, až mi otevře osoba, která mě dokáže uklidnit. 

"Sophie!" Překvapeně, ale mile vyjíkl.

"Ashtone..." Zabručela jsem, už zabořená v jeho hrudi.

"Soph, co se stalo?"

"Horan." Víc už jsem nemusela říkat, ví, že o něm nechci mluvit. Navíc nevím, co se se mnou děje. Myslela jsem, že miluji Ashe, jenže si už nejsem jistá, hlavně kvůli tomu blonďatému skřetovy. Vtáhnul mě dovnitř, zavřel a odešli jsme na gauč, kde mě uvěznil pod svým tělem. Ne, že by mi to nebylo příjemné, ale uvědomila jsem si, že s Niallem to bylo trochu lepší. Ach jo, proč je vše tak složitého? Mám ho moc ráda, ale byl by lepší jako kamarád? Lidé ale vždy chtějí to, co nemají, a když už to mají, nedokáží si toho vážit. 

"Lásko, co ti zase udělal?" Hlesl a sázel mi polibky na krk.

"Všechno bylo v pohodě, chovali jsme se k sobě lépe, ale pak si chtěl promluvit." Ash se zasekl a pak mi vzhlédl do očí. To, co jsem v nich viděla, jsem ještě nikdy v nich nezahlédla, bála jsem se, co si myslí. 

*POHLED ASHTONA*

"Všechno bylo v pohodě, chovali jsme se k sobě lépe, ale pak si chtěl promluvit." Hlesla a já zastavil vše, co jsem doteď dělal. Díval jsem se jí do očí. Vřelo to ve mě, ale zároveň se bál, co mi řekne.Zajímá mě, co jí asi tak řekl. Nikdy o Niallovy nechtěla z nějakého důvody mluvit, ale tohle mě fakt zajímalo. Jestlí jí ublížil, tak ať si mě nepřeje! Moc ji miluji a nedám na ni dopustit. Už od začátku mi bylo jasné, že je to ta pravá, se kterou bych opravdu chtěl být.

"Šli jsme k nim domů a sedli si na postel. Musela jsem mu slíbit, že ať řekne cokoliv, neuteču. Začal mi vysvětlovat, že jako menší se s Berrym, jedním jeho kámošem na párty vsadil, kdo odpaní nejvíce holek. Kecal nějaké nesmysly o tom, že já byla jediná, kterou fakt miloval, ale přemohla ho sázka a tak to, že jsem bydlela v Londýně a on ještě v Mullingaru. Prostě mě hnusně využil k tomu, aby vyhrát nechutnou sázku a ještě se mi přiznal, že jich bylo stodvanáct, chápeš to?!"Ke konci už trochu křičela a rozplakala se. Trochu to nechápu. Rozbušilo se mi srdce. Jediné, co jsem pochopil bylo, že s ním spala. Spala s ním dneska, nebo kdy?! Z téhle myšlenky se mi udělalo špatně. Vůbec nic nevím.

"Hele, Sofie, řekni mi to v klidu, pomaleji a od začátku." Neutrálně jsem se jí podívall do očí a pak se odtáhl.  Nakonec si taky sedla, ale nemohl jsem se jí dívat do očí, protože sklonila hlavu.

"...omlouvám se, že jsem ti to neřekla..." Odvrátila hlavu na stranu a já taky. Položil jsem si bradu na spojené ruce na mých kolenou. Vstřebal jsem vše, co mi řekla. Od rodiny, po sázku a náhlé objevení Nialla a na to, co jí řekl.Netuším, co jí na to mám říct. Byla tu divná atmosféra. Protřel jsem si obličej a snažil se to, co nejlépe pobrat a vymyslet, co říct.

"Řekni něco, prosím." 

"J-Já, nevím, je...je toho na mě moc. Je mi to líto, ale jsem rád, že jsi mi to řekla." Nuceně jsem se usmál. 

"Můžu?" Ukázala na mě a já přikývl. Přešopala se po gauči, protože jsme do teď seděli každý na jiné straně a schoulila se ke mě do náruče. Trochu křečovitě, ale stejně, jsem jí objetí opětoval.

Ahoj, omlouvám se, že tak pozdě, neměla jsem nápad. :/ I tohle jsem nějak stláskala...prostě se všechno nějak vytratilo... :(( Moc vám ale, děkuji za hvězdičky a komentář. Také moc moc moc za 767 přečtení!! Wow! Děkuji... :3 **Kaččí**