*POHLED SOPHIE*
Musela jsem ho o to požádat, Pressley by nedala pokoj. Ptala se, kdo je ten pán a já blbá jí řekla, že zpěvák a už to jelo. Domlouvala jsem se sice s jeho kamarádem, ale ten byl hrozně milej a hodnej. Sice to byla jenom chvilka po telefonu, ale už se mi zdál fajn. Snad to přežiju mezi těmi šílenými holkami. Už teď křičí jak pominuté a to tu mají být kluci až za dvě hodiny.
***
"To bylo úžasný, musíme sem častěji!" Usmívala se pořád Press. BOže...jen to ne. Bylo to jak z hororu, takové uslazené písničky...fuj! ALE! Ti jejich předskokani, to bylo něco! Fakt super styl a a a...všechno! Ti byli úžasní, ne 1D. Jsem ráda, že nás ještě nezašlapaly. Celou dobu jsem jenom znuděně postávala a v duchu nadávala, kdy už to konečně skončí. Právě jdeme do zákulisí. Ukázala jsem naše VIP kartičky a mohla projít. Našla jsem šatnu, kde jsem předpokládala, že budou a zaklepala jsem. Ozvalo se dále a já vešla. Naskytl se mi pohled na polonahé teplouše. Oblečený byl pouze Niall a takový ten hnědovlasý blázen.
"Uh...sorry, přijdeme za chvíli."
"Ne, to je v pohodě, pojďte." Usmál se takový roztomilý, svalnatý kluk, kterého hlas mi připomínal ten z telefonu. Zavřela jsem za námi dveře a pustila ruku Press, která se okamžitě rozběhla za nimaia vyjmenovávala všechny komplimenty, které zná. Opřela jsem se o dveře a sledovala, jak je z nich šílená.
"Líbilo se to i tobě, připadáš mi docela znuděná." Uchechtl se černovlasý narcis.
"Proboha jen to ne! Ale pokud nejste až tak egoističtí a znáte název té skupiny, která byla před vámi, tak to vyklopte, protože to je hudba!" Zahlédla jsem znechucený pohled od Nialla.
"Jo, to jsou 5 Seconds of Summer, jsou to naši předskokani. Můžeš jít za nimi, je to šatna hned vedle nás." Ukázal ten milej na zeď a mě se rozzářily oči.
"Bože můj, vážně můžu?"
"Jasně."
"Díky! Jo a ty, pohlídáš mi prosím Press? Připadáš mi jako jediný, kdo z téhle skupiny neutekl z blázince."
"Neboj. Jo a jsem Liam." Zase se usmál tím úžasným úsměven. Taky jsem se pousmála a vyletěla se dveří. Na těch vedlejších byla cedulka 5SOS, tak jsem zaklepala. Otevřel mi ten černovlasý a já mu zamávala před obličejem cedulkou.
"A-Ahoj, Liam říkal, že sem můžu."
"Jo, samozdřejmě, pojď." Pustil mě dál. Ostatní se váleli po pohovce a dělali něco na mkobilu. Uchvátil mě už od začátku ten trošku kudrnatý, s ďolíčky, který byl za bubny.
"A-Ahoj, já jsem Sophie, moc se mi líbí vaše hudba, to nejsou žádný sladký, pomalý a až nechutný sladotinky, co od nich." Vypadali překvapeně, ale nakonec odhalili ty jejich krásné, bílé zoubky.
"Ahoj, naše jména určitě znáš, jsme moc rádi, že se ti to líbí." Uchechtl se ten s vyčesanými vlasy a piercingem ve rtu.
"Eh..pardon, neznám, já jsem tu jenom kvůli sestřičce, která je s těma teploušema." Protočila jsem oči a kousla se do rtu.
"Aha, já jsem Calum Hood, to je Michael Clifford, Luke Hemmings a Ashton Irwin ukazoval a můj pohled se zastavil nad Ashtonem. Je sladkej. Usmál se a já taky.
"Noa kolik ti je?" Zeptal se.
"Mě devatenáct, vám?"
"Všem kromě Ashtona osmnáct." Oznámil Luke.
"Pojď si sednout, ne?" Usmála jsem se a přisedla si k nim na gauč.
"Suduješ?"
"Jo, pedagogii a psychologii. Vy?"
"Nemáme čas." Přikývla jsem. Občas jsem hodila očko po Ashtonovy, který se na mě občas taky díval. Najednou odešel Calum, že jde za klukama a s ním i Luke.
"Řekni nám něco o sobě."
"Oh..fajn. Takže jmenuji se Sophia Carly Wilson a je mi devatenáct. Bydlím ve vile na kraji Londýna, ale do školy to mám kousek. Bydlím pouze se sestrou a neptejte se prosím proč. Baví mě skauting, vodáctví, hra na klavír a tenis. Mám ráda děti, upřímnost, pravdomluvnost, prostě normální lidi a nesmí být namyšlení. Nesnáším faleš a podrazáctví, to bych vraždila. Třeba takový lidi, jako je Niall." Udělala jsem naštvanou grimasu a pozvedla obočí.
"Teď vy."
"No, já jsem Michael Cliffort, je mi osmnáct, baví mě hra na kytaru, zpěv, rád flirtuju, miluju své vlasy, jsem jedináček a přistěhoval jsem se z Austrálie kvůli nabídce na předskokany, kterou jsme vzali. Nesnáším, když je někdo tvrdohlavý a žárlí. Taky mám hrozně rád Cheeseburgery. Nedokážu být bez počítače a holky beru většinou na procházku po pláži."
"Awww...." Zasmála jsem se.
"Nejsi křtěný?"
"Ne." Semknul oči a hlavu prudce otočil doleva a doprava.
"Oh..nelži, jmenuje se Michael Gordon Clifford, jen se mu to nelíbí." Vytvořil úsměvem ďolíčky Ash a šťouchnul ho do tváře. Mike jen zavrčel a já kývla hlavou na Ashtona.
"Michaele, můžeš minutku?" Přišel dovnitř chlap jako hora a Mike šel s ním. Trochu jsem znervózněla, že jsem s ním sama v jedné místnosti. Je tak sladký.
"No, já jsem celým jménem Ashton Fletcher Irwin a ke skupině jsem se přidala až v roce 2011. Mám rád červenou, miluju bicí, špagety, Justina Biebra, upřímnost a zábavu. Nedokážu se nudit, to jsem pak nepříjemný. Mám rád, když nejsou holky odtažité, prostě miluju fyzický kontakt. Myslím tím třeba objímání, sedění těsně vedle sebe a tak dál. Mám rád malé děti a nesnáším, když si někdo hodně vyskakuje." Usmál se ukázal tím krásné zoubky a dolíčky.
"Jo a kluci říkají, že umím dobře naslouchat."
"Oh, to je super." Musela jsem se usmát. Klidně bych se mu svěřila, ale nemám důvod mu věřit, neznáme se.
"Jo a bydlím hned vedle Nialla. Jednu chvíli jsem si myslel, že jsem gay nebo co, protože mi Ni přišel strašně fajn a on se e mně choval strašně hezky, až po nějaké chvíli sledování, jak se chovají britové mi došlo, že jsou prostě takový a zvykl jsem si. To, že jsem gay jsem tedy zavrhl, když jsem zapadl vlastně mezi ně."
"Niall je parchant, nechápu, co na něm všichni vidí."
"Jak to víš, vždyť-"
"Neřeš, to je na dlouho."
"Já mám zítra času dost, nechceš někam zajít a promluvit si?"
"Já nevím, museli bychom se více znát, abych se ti svěřila." Skousla jsem si ret.
"Fajn, můžeme, dej mi mobil." Vyměnili jsme si čísla a domluvili se na zítra ve dvanáct. Ještě jsme si povídali, než bylo pozdě a oni museli odjet.
Tak, omlouvám se, že tak pozdě. :) No jo, nebyl nápad. Děkuji za votes a komentujte prosím, moc by mě o potěšilo a nakoplo pro další díl :( **Kaččí**
ČTEŠ
Fucking Love (CZ)
FanfictionSophie. Sophie Wilson. To jsem já. Spousta mých vrstevníků, si nedokáže představit to, jaký mám život, ale já si nestěžuji, protože vím, že existují lidé, kteří jsou na tom daleko hůře. V mých šestnácti rodiče odjeli na dovolenou s tím, že se deset...