Není třeba mít u sebe ZLOSIN, život poskládal překážky na trasu sám. Bez dohledu farmaceutické společnosti se sirota vydala vstříc novým zkouškám - snaze vést spořádaný život, nebát se riskovat v hazardu firem, nebo se konečně poddat tomu, čemu osta...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nákupy netrvaly moc dlouho. Brzy se Thomasova otrávenost přesunula i na jeho povinností zaslepeného společníka, který z nechutě jít do dalšího obchodu popadl první teplé holínky, které mu pasovaly, a poprosil přítele, aby ho odvezl z této budovy ztracených nakupujících pryč. Thomas netušil, jestli by mu v tu chvíli neměl vděčností líbat ruku, dokud by ho nepraštil, nebo jásat přes celé centrum.
Protože neměli poblíž auto, Newt navrhl taxi, aby se s ním Thomas nemusel tahat až na druhou stranu města. Thomas nejprve vytrvale odmítal, věřil, že když zvládal stát na bruslích několik hodin bez toho, aby se posadil, tak zvládne i tuto výpravu. Ale po prvních třech kilometrech usoudil, že městská hromadní doprava nebyl tak špatný nápad.
Do autobusu dostal vozík bez pomoci. Kupodivu se nikdo nezvedl, aby mu pomohl, ale to přešel s mávnutím rukou. Jen blonďák brblal, že by se namáhat neměl, že je to jeho volno a měl by si ho užít. Nebylo to poprvé, co ho Thomas neposlouchal - a, paradoxně, pevně doufal, že to nebylo ani naposledy.
Připoutal vozík na stanovené místo a postavil se po jeho boku, aby mohl hlídat, kdyby se náhodou rozhodl projet na druhou stranu autobusu. Newt chvíli syčel, ale jakmile si všiml, že se na ně kouká spousta lidí, samým studem skryl obličej až po nos pod šálu.
Thomas si toho všiml docela brzy. Čekala je ještě dlouhá cesta - musel za ni dát všechny drobné, které u sebe měl, aby koupil jízdenky pro oba -, nemohl proto riskovat, že by mu bylo nějak nepohodlno. Když zastavili na další zastávce, sehnul se k němu a podebral ho pod koleny. Bylo to jen přátelské gesto, ale on se cítil jako hrdina, který zachraňuje spanilou duši ze chřtánů příšery.
„Nemusel jsi -"
Newt ani nestačil dokončit, co měl na jazyku, protože jakmile ho Thomas posadil na sedadlo vedle sebe, spojil jejich rty v krátkém polibku, jenž byl dostatečně dlouhý na to, aby blonďák ztratil chuť mluvit.
Chtěl to udělat už od rána, ale odvaha se mu těžko hledala. Sám se podivil nad tím, že se tolik nebál před lidmi jako jen před ním samým. Možná je chtěl donutit odvrátit zrak, tento důvod byl však tak hluboko v podvědomí, že než si ho stačil vybavit, byla to jen další z tisíců výmluv.
„To nic. Starám se o tebe, ne?" vyslovil po chvíli, kdy už bezpečně věděl, že překvapení a červeň lící Newtovi nedovolí promluvit.
Ale ani jeho mlčení netrvalo věčně.
„Chceš mi to vrátit?"
„Chci, abys věděl, že i když jsem ignorantní idiot, péči zvládnu. Aspoň ten jeden den, pak asi večery. Ale budu se snažit ZLOSIN skloubit s tebou. Ale samozřejmě... máš přednost," odvětil s pozoruhodným klidem na to, že mu srdce bilo jako zběsilé.
„Jo, a proto mě přenecháš prostituce. Geniální, Tommy, geniální. Občas jsem tě podezíral z toho, že nemyslíš mozkem, ale nečekal jsem, že to někdy budu muset říct nahlas."
