Není třeba mít u sebe ZLOSIN, život poskládal překážky na trasu sám. Bez dohledu farmaceutické společnosti se sirota vydala vstříc novým zkouškám - snaze vést spořádaný život, nebát se riskovat v hazardu firem, nebo se konečně poddat tomu, čemu osta...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Připíjíme na našeho génia, idiota a frasáka v jednom!" zvolal Minho s neskrývaným nadšením a pozvedl sklenici s vypěněným pivem nad hlavu.
V briefingové místnosti byli všichni, kdo pro Newta a Thomase něco znamenali. Nalevo od jeho sedadla byla Newtova sestra, která decentně popíjela červené víno, Minho stál hned naproti, nevšímaje si toho, že ho pohledem vybízela, aby se posadil. Vedle ní se usadil Jeff s Clintem - posazení vedle sebe, aby mohli porovnávat svá pracovní místa, když už nepracovali spolu. Naproti nim byla Harriet s Benem, který se údajně dostal z další smrtelné nemoci, a jejím synem Theem na klíně.
Gally místnost opustil, jen co si všiml toho, že byla pozvána taky. Zvedl se a se sklopeným pohledem k zemi odešel. Thomas nemohl říct, že by mu to nějak vadilo, ale bylo mu Gallyho líto. Neměl ani potucha, jaké to pro něj muselo být, ale soucítil dost natolik, aby se ostatním omluvil a šel za ním.
Jakmile za sebou zavřel dveře, vše utichlo. Už neslyšel Minhův veselý smích, ani Sonyiny kousavé poznámky, jimiž se snažila svého bývalého přítele krotit. Zeslábly i hlasy obou mediků, které se zvedaly a klesaly kdykoli, kdy jeden z nich zmínil jakýkoli neúspěch. Dokonce i Pánvičkovo „kdo si dá kousek pizzy?" slyšel jen vzdáleně.
Gally šel dál. Neohlížel se. Jeho shrbená postava mizela do dálky, kde se pomalu rozmazávala. Ruce měl vražené v kapsách, hlavu stále sklopenou k zemi. Thomas nechápal, co bylo tak zajímavého na špičkách bot, ale už mnohokrát si vyzkoušel, že v trapných situacích je zajímavé úplně cokoli.
„Gally!" zavolal na něj.
Mladík se zastavil a zvedl hlavu. Konečky delších vlasů, o něž se očividně nestaral od doby, co Chucka zabili, se zasekly za límec modré košile, již měl pouze jako doplněk k černému triku. Ani to mu nelezlo do hlavy, musela mu být zima.
Naprázdno polkl. Nikdy pro něj nebylo snadné s ním mluvit. Na škole nebyli ani přátelé, znali se proto, že byl Newtův blízký přítel. Netušil, jestli v tom, že si z něj Gally utahoval, kdykoli měl příležitost, hrála svou roli i žárlivost. Jinak si to doposud nevysvětloval.
„To se jí budeš vyhýbat?" pokračoval, když si uvědomil, že si získal jeho pozornost.
„Dokud je to možný," přitakal a pomalu se otočil na patě čelem k Thomasovi.
„Co budeš dělat, až budeme slavit i s Newtem? Taky utečeš?" zajímal se.
Gally založil paže na prsou a zkroutil spodní ret. Bylo na něm vidět, že se mu Thomasův tón ani trochu nezamlouval. Ale neustoupil ani o krok, když k němu došel a dloubl ho prstem do hrudníku.
„Zklameš ho a já přísahám, že tě to bude mrzet," zasyčel tmavovlásek a nakrčil obočí, aby vypadal - nebo asi alespoň myslel, že tak vypadá - hrozivěji.
