Není třeba mít u sebe ZLOSIN, život poskládal překážky na trasu sám. Bez dohledu farmaceutické společnosti se sirota vydala vstříc novým zkouškám - snaze vést spořádaný život, nebát se riskovat v hazardu firem, nebo se konečně poddat tomu, čemu osta...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jeff se nabídl, že je oba domů odveze. Těch keců, když dvojici ráno našel v objetí toho druhého, se pro dobro všech zdržel. Docela milosrdně zpřetrhal vlákna jejich snů a navrátil je do reality poklepáním na kravský zvon, který měl vystavený na krbové římse.
Thomas brblal ještě v autě, že se nestačil ani vyspat. Newt vedle něj vypadal spokojeně – zubil se do okna, prstem maloval na zamlžené sklo a sem tam se otočil i na něj, aby ho obdaroval povzbudivým úsměvem. Thomas však věděl, že to chování jen předstírá. Aby mu bylo líp. Aby se o něj nebál.
Když vystupovali, nezabránil vlastnímu tělu v tom, aby popadl přítele a přitáhl si ho do náruče. Berle byly sice přivázané na střeše, ale chtěl být doma co nejrychleji. A protože Newt neodporoval, přitiskl si ho na hrudník, zavřel nohou dveře a kývl na Jeffa.
„Díky. Za všechno,“ poděkoval mu do otevřeného okénka.
„Jasný, to přece přátelé dělají. Hele, ty berle vám hodím ke dveřím, nechci s tím jezdit po městě,“ odvětil lékař a vylezl ven z auta, aby mohl berle odvázat.
Thomas si všiml úšklebku na jeho tváři. Jako by mu přesně sděloval „Já ti to říkal“ tím nejotravnějším tónem, jaký si dokázal představit. Štvalo ho to. Sice mu nevadilo, že Newta nesl, ale pod Jeffovým pohledem se cítil podivně křehký a obnažený. Jako by mu hleděl do duše, zatímco on si užíval blízkost druhého těla.
Nespouštěl z něj pohled, když klesal ze špiček na paty a nesl na rameni berle až ke dveřím. Nebál se, že by udělal něco podezřelého, takový nedůvěřivec vskutku nebyl. Ale nelíbilo se mu, jak se u toho na ně otáčel a podivně se culil.
„Nevšímej si ho. Závidí,“ uklidňoval ho Newt, pokládaje ruku na jeho rameno.
„Toho náfuku bych dobrovolně nenosil,“ zabrblal Thomas, ale úsměvu se nakonec neubránil. Měl na něj dobrý vliv i v tak mizerném stavu. I když se na něj vlastně zlobil.
Počkal, až se ho chytne kolem krku, a pak pomalým krokem vyšel ke dveřím. Sledoval cestičku z ušlapaného trávníku, aby náhodou neopackl a nespadl i s blonďákem na zem. Jeff by se tomu jistě smál, dokud by v něm nezvítězil ten medik a nestaral se spíše o jejich zdraví, než o vlastní pobavení.
Nahnul se a nechal Newta, aby otevřel dveře. Když byly pootevřené, vrazil do nich ramenem a vyšel dovnitř. Kde byl Jeff, to ho nezajímalo. Svůj úkol splnil, rozloučil se a popřál dobrý den. Nemusel se zdržovat máváním do doby, dokud auto nezmizí ve vedlejší ulici.
Došel do obývacího pokoje a položil mladíka na gauč. Za protřepávání paží odkráčel zpět ke dveřím a vzal berle do rukou. Jeffovo auto tam už nebylo. Ani nepředpokládal, že odjede tak rychle, ale věděl, že on má povinnost být v nemocnici ještě před osmou.
Zavřel dveře a pro jistotu zamkl, aby se dovnitř nedostala nezvaná návštěva. Stačilo, že tady musel trpět Sonyu. Kdyby se k ní přidala další fňukna, nebo třeba jeden z jeho bývalých spoluhráčů, neměl by nikdy klid.
