Dvě tváře - FANFIKCE Avengers

1. kapitola

*Tony*

Rychlou chůzí jsem se prodíral mezi šíleným davem fanoušků, ani pět bodyguardů kolem mě nestačilo, aby se ke mně nenacpal alespoň jeden z nich pro podpis nebo nějaký otravný novinář.

"Ne" odsekl jsem stroze s neutrálním výrazem chlápkovi v kšiltovce se záznamníkem v ruce, který mi neustále cpal před obličej.

Konečně jsme se dostali k autu, v duchu jsem zajásal, když mi jeden z bodyguardů otevřel dveře na zadní sedadlo prostorné, modré Audiny R8.

Rychle jsem nechal zatáhnout okýnko, skoro si tam ti blázni venku přiskřípli prsty. Cítil jsem, jak jsme pomalu rozjeli, rychleji to nešlo, jinak by všichni skončili pod tak drahýma pneumatikama! No řekněte, kdo by chtěl mít kola od krve...

Dost o zajíždění lidí a špinavých, drahých autech. Dnešní konference byla vážně propadák, opět se proti mně všichni spikly, dobrá všichni ne, nepočítají se náctiletý fanynky a důchodkyně.

O čem se jednalo možná někdy jindy, navíc si nikomu vylejvat srdíčko nepotřebuju, od toho mám reaktor.

Zabořil jsem se víc do sedačky a podepřel si rukou hlavu. Jel se mnou jen Happy, nic neříkal, čímž dělal vlastně dobře, protože v téhle náladě jsem se s nikým bavit nechtěl a on to moc dobře věděl. Snad by mě dnes nebavilo ani řídit a to byl taky důvod, proč řídil Happy.

Dorazili jsme před vilu, nečekal jsem, až mi přijde někdo otevřít, prostě jsem vystoupil a namířil si to ke vchodovým dveřím.

"Zaparkuj a máš padla!" Křikl jsem ještě za bodyguardem, aniž bych se na něj otočil.

"Děkuju, dobrou." Řekl docela vděčně, i když věděl, že děkovat nemusí, v podstatě to byl můj přítel, jeden z mála opravdových přátel.

"Dobrý večer pane." Pozdravil mě Jarvis, jen co jsem vešel dovnitř. Byla už docela tma. Po prostoru se rozsvítilo pár zářivek, světlo nebylo ostré, působilo poměrně příjemně.

"Dobrej Jarvisi" s pozdravem jsem se rozešel k velkému oknu s výhledem na moře. Jedním dotekem na sklo se na něm objevili různé složky a zprávy. Většinu z nich jsem stejně odstranil.

"Jarvisi?" Zeptal jsem se po chvíli, zahleděný do slané vody.

"Ano pane?" Odvětil robotický hlas, očekávajíc další otázku.

"Nějaká akce, párty tady poblíž?" Nevědomky jsem při tom rozmáchl rukama.

"Ne pane" Odpověď se mi zrovna dvakrát nelíbila, ale co už, zábava se stejně najde.

"Nevadí, jedu se projet." Rozešel jsem se ke garáži.

Někdo neví co na sebe, já zas se kterým autem pojedu. Né dělám si srandu, jasně že vím, které si vezmu.

Nastoupil jsem do Audiny R8, ale pozor do stříbrné a na barvě záleží. Rozjel jsem se ven z garáže a jen co jsem projel zatáčkou, šlápl na plyn a za dunivého vrčení motoru zmizel daleko za vilou.

421 slov

Takže máte tu úplně první kapitolu, ve které se sice vůbec nic nestalo, ale nějak to odstartovat musím ne? :D Ohledně celkového příběhu, který budu postupně vydávat, spoustu věcí ohledně Avengers jsem si pozměnila, takže mě za to prosím neukamenujte. :D