Dvě tváře - FANFIKCE Avengers

11. kapitola

*Karen*

Když jsem se vzbudila, cítila jsem se jako na vodě, vstala jsem z postele a šla si uvařit do kuchyně čaj. Venku už se začínalo rozednívat, ale vypadalo to, že bude pršet.

Jak jsem tak stála u kuchyňské linky, uvědomila jsem si, že mám na sobě šaty. Protočila jsem nad tím očima. Jako vážně? Bože... Proč jsem se alespoň nevysvlíkla? To jsem byla vážně tak moc na mol?!

Nechtělo se mi čekat, až se čaj vylouhuje, tak jsem si prozatím nalila do skleničky čistou vodu a šla se převléct.

Když jsem ale došla do vedlejší místnosti, leknutím jsem vyjekla a skleničku upustila na koberec pode mnou. Na gauči spí cizí chlap! No fajn, můžu brát jako plus, že spí na gauči a ne někde jinde... Počkat... není úplně tak cizí, je to Tony, fajnnn. Všimla jsem si, jak pohnul víčky, musela jsem ho probudit.

"Jarvisi, proč mě kurva budíš?! Dneska nic nemáme!" Řekl rozespale, ale při tom popuzeně a máchl při tom rukou, až narazil o opěradlo sedačky, v tu chvíli mu nejspíš došlo, že není u sebe doma.

Otevřel oči a zvedl hlavu, ze začátku vypadala zmateně, ale pak se pousmál.

"Máš to tu hezký, včera jsem si to tu nemohl ani pořádně prohlídnout." Otočil se na mě a usmál se.

"Co tu děláš? „Stála jsem zaraženě dál a už jsem měla mokrou nohu, jak voda prosakovala skrz koberec.

"Ále včera ti nebylo nějak dobře, tak si chtěla, abych tě odvezl a radši tu s tebou zůstal." Usmál se sladce, až bych mu to možná i věřila.

"Dobře a teď mi řekni, jak to bylo doopravdy." Založila jsem si ruce na prsou.

"Ty mi snad nevěříš?" Vyskočil z gauče a stoupl si přede mě.

"Ehm... ne." Pozorovala jsem Tonyho výraz, nadzvedl jedno obočí a podíval se při tom někam za mě.

"Máš to tu trochu mokrý." Podíval se zpátky na mě.

"Nepovídej!" Zatvářila jsem se na oko překvapeně.

"Fajn, takže ráda bych se převlíkla a tohle uklidila, takže jestli mi chceš pomoct..." Zakroužila jsem prstem nad rozlitou vodou.

"S převlíkáním?" Řekl s vážnou tváří.

"Samozřejmě!" Odpověděla jsem mu ironicky a rozmáchla při tom rukama.

"Kde je šatník?" Rozhlédl se po bytě.

"Seš blbej." Strčila jsem do něj, ale musela jsem se pousmát. Rozešla jsem se ke dveřím koupelny a hodila po něm hadr na vytírání.

"A co s tím mám jako..."

"Vytřít a ten koberec můžeš dát na balkon, aby uschl, nebo to chceš snad vytřít tím sakem, co se válí na gauči?" Usmála jsem se a pokynula hlavou k pohovce, Tony zvedl na obranu ruce, ale nevypadalo to, že by se mu do vytírání nějak chtělo.

"Vypadáš, jako bys v ruce držel hadr poprvý."

"Co bys řekla na to, kdyby jo?" Na to jsem jen protočila očima a plácla se do čela.

"Už nic neříkám!" Zasmála jsem se a zalezla se do koupelny převléct.

***

Vzala jsem si krátké, modré kraťasy a volné tričko na doma a vyšla z koupelny.

Tony ležérně seděl na židli v kuchyni a v ruce třímal můj oblíbený hrneček a na lince leželi další dva, jeden s čajem a druhý, který mi musel udělat Tony.

"Udělal jsem nám kafe." Tvářil se při tom spokojeně.

"Ne, vážně? Ty umíš udělat kafe? Tak to klobouk dolů... A nevšiml sis třeba při tom, že už tu mám udělaný čaj?"

"Všiml, ale tak říkal jsem si, že by ti mohlo být líto, kdybych měl kafe jenom já..."

"Jo, tak to je od tebe hezký." Došla jsem k lince, kde jsem nápoje měla a spolu s nimi tam byl ještě cukr a krabice mléka.

"Nechtěl jsem ti do toho nic dávat, protože jsem nevěděl, jestli sladíš."

"To je dobře, protože ne, nesladím a... ty jo?" Trochu jsem se zarazila.

"Jo, proč se ptáš?"

"No... to mlíko je už tejden prošlý." Nakrčila jsem nos a otočila se k Tonymu, který už měl u pusy hrnek, ale jen co jsem to dořekla, strnul v pohybu, a pak vyprskl.

"Tak tohle už si ale fakt vytřeš." Ukázala jsem prstem na podlahu.

"Jak to, že sis nevšiml, že je prošlý?" Zeptala jsem se ho nechápavě a on se na mě jen uraženě podíval.

"Vezmi si moje." Nabídla jsem mu.

"Díky už nechci."

"Ale chceš, když sis ho uvařil, tak si ho taky vypiješ, ale bez mlíka." Ušklíbla jsem se, podala mu hrnek a vzala si od něj ten jeho.

"Fajn, ale dej mi alespoň cukr."

"Cukr? Víš jak je to nezdravý?" Rýpla jsem si, ale podala mu ho.

***

"Tak jako odčinění za to všechno, bych tě pozval do bazénu." Pousmál se Tony sedící naproti mě.

"Já ti nevím, myslím, že už toho bylo dost." Usmála jsem se omluvně.

"Dost? Dost čeho?"

"Dost všeho, přijde mi, že vždycky když se sejdeme, něco se stane, možná by bylo lepší, kdybychom se viděli jen v práci." Vlastně jsem si ale protiřečila, přicházela jsem na to, že se v jeho přítomnosti začínám cítit líp.

"Hele už si se se mnou sejít chtěla, takže sis s tím začala ty a navíc si myslím, že víš moc dobře, že v práci bychom se stejně neviděli... jen na chvíli, zaplavat si a uvidíš, že se nic špatnýho nestane." Upřeně mi hleděl do očí, chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem souhlasila.

"No dobře, tak jo." Řekla jsem odevzdaně a trochu se pousmála.

Zvedla jsem se ze židle a rozešla se ke skříni.

"Problém..." Otočila jsem se na Tonyho. "Nemám plavky."

Tony však nevypadal, že by ho to vyvedlo z míry.

"Tak holt bez plavek." Pokrčil rameny a já se na něj zamračila.

"Promiň, dělám si srandu, ale plavky ve vile mám."

"Jako že bych si půjčila tvoje?!"

"Ale né, mám tam i plavky pro tebe." Nadzvedla jsem nad jeho odpovědí jedno obočí.

"Stejně tak, jako to oblečení, co jsi viděla ve skříni v pokoji, kde jsi byla." Řekl prostě.

"Tak fajn, jedeme?"

916 slov