Dvě tváře - FANFIKCE Avengers

30. kapitola

*Karen*

Ze snu mě probral protivný zvuk budíku, sakra vždyť jsem si ho nenařizovala! Vztekala jsem se v duchu a rozlepila víčka, abych mohla ten ničemný nástroj vypnout. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde to vlastně jsem.

Vyskočila jsem z postele a hnala ke skříni, natáhla jsem si na sebe kalhoty a košili, kterou jsem ve skříni našla. Oblečení v ní vypadalo opravdu slibně.

Když jsem se v koupelně upravovala, někdo už klepal na dveře. Jen jsem zakřičela dále a čekala, kdo přijde, i když mi to bylo předem jasné. Dokončila jsem svůj zkrášlovací proces a vyšla z koupelny, v pokoji už byl Steve, usmál se na mě.

"Dobré ráno." Pozdravili jsme se navzájem.

"Za chvíli se můžeme jít nasnídat, ale nepůjdeme sami." Tázavě jsem pozvedla jedno obočí, ale to už se ozývalo další klepání. Do dveří vešel poměrně vysoký černoch, vypadal docela uvolněně a stejně jako Steve na sobě neměl nic extra společenského, pouze tričko a kraťasy, ale proč taky, když tu bydleli?

"Karen, to je Sam Wilson, Same, Karen Ghoulová." Přestavil nás Steve a černoch už ke mně natahoval ruku. "Falcon." Utrousil, když mi stiskl ruku.

"No jistě!" Bliklo mi hlavou a musela jsem se usmát. Už jsem se nemohla dočkat, až se poznám s dalšími Avengers, protože zatím oba působili moc mile.

Sam se při jídle hodně vyptával a také vyprávěl vtipy, Steve vypadal, že je už moc dobře zná, protože se tvářil docela znuděně, ale nechal kamaráda mluvit. Nestačila jsem si ani uvědomit, jak skvěle jsem se v tu chvíli cítila, všechny starosti ze mě rázem opadly a já teď byla volná.

S Furym jsme pak vedli další rozhovory, narovinu jsem mu pak řekla i o tom, že bych u něj ráda pracovala, no ráda... chtěla jsem to zkusit, ale reagoval na to stejně jako Steve.

V doprovodu se Samem a Stevem jsme šli potom do jedné ze společenských místností, které však nebyli daleko ani od laboratoří. Všimla jsem si i menšího baru, ale radši jsem byla zticha, až potom, když se Sam nabídl, že nám něco přinese, energicky jsem přikývla, ale asi to bylo hodně přehnaně, protože se na mě oba podezřívavě podívali, nasadila jsem nevinný úsměv a dosedla na měkkou pohovku. Jakto že je měkčí než moje postel?! Zamračila jsem se, ale hned jsem se zase usmála, protože se ke mně přidali kluci.

"Pivo?" Nabízel mi Sam flašku, přikývla jsem a alkohol si od něj vzala. Všimla jsem si, že Steve si nevzal, vrhla jsem na něj tázavý pohled. "Ty nepiješ?" Neodpustila jsem si otázku.

"No víš, on se ani opít nemůže." Ušklíbl se černoch. "Takže je to pořád takovej slušňáček." Rýpl si.

"Jakto?" Nechápala jsem jeho odpověď.

"To kvůli séru supervojáka." Promluvil konečně blonďák, usmála jsem se na důkaz, že chápu a dál už to nějak nerozváděla.

"Ah, tak tady jste." Ozval se ženský hlas. Otočila jsem se a spatřila brunetu, blížící se k nám. Měla rovné dlouhé vlasy, na tváři přívětivý úsměv, na sobě oblečení laděné do červené barvy a tričko s hlubokým výstřihem.

"Ahoj, já jsem Wanda Maximoff, ty jsi Karen že? Fury už mi o tobě řekl." Představila se, jen jsem přikývla.

Nebudu vás zatěžovat nějakým zdlouhavým představováním, i když to už jsem vlastně udělala, ale nevadí... snad vás to neodradilo.

Nakonec jsem poznala i Bruce Bannera a.k.a. Hulka, Natashu Romanoff a.k.a. Black Widow a Clinta Bartona a.k.a. Hawkeye. Jediný, kdo tu nebyl, byl Thor, Iron Man a War Machine.

Samozřejmě že za tu dobu se mi podařilo i pěkně ztrapnit, ale o tom možná někdy jindy...

***

Seděli jsme s Wandou v nějaké uzavřené místnosti, bylo mi řečeno, že nejprve musím složit nějakou zkoušku.

"Tak o co jde?" Těkala jsem po prázdné místnosti, jistá tím, že nás někdo určitě sleduje. Wandiny schopnosti se mi zamlouvaly asi ze všech nejvíc.

"Nechej mě proniknout do tvé mysli." Řekla klidně a vypadala naprosto soustředěně.

"Nechat?" Zašklebila jsem se, ale když jsem se nedočkala žádné reakce, nechala jsem to být a snažila se alespoň trochu uvolnit. Zavřela jsem oči a pocítila jemné lechtání, proti své vůli jsem se musela pousmát.

Rázem se mi před očima zjevili mé vzpomínky, jen matné z dětství, ale byly to většinou ty špatné, vlastně na nich nikdy nic dobrého nebylo, něco na tom bylo ale neprozkoumaného, na velkou část z mého dětství jsem si nepamatovala, asi by to bylo normální, ale tohle byla taková rekapitulace? To díky Wandiným schopnostem, sama jsem ale věděla, že to zdaleka nebylo všechno, v čase jsem se posunula dál, viděla jsem Stasy, loučili jsme se, pak dlouho jen nudný jednolitý život bez cíle, když v tom jsem pak seděla za tím barem, kde jsem se potkala s Tonym. Nějak jsem už začala chápat, o co tady jde, zamračila jsem se, Wandino kouzlo povolilo, zaslechla jsem za sebou kroky, otevřela jsem oči a prudce se otočila k přicházející osobě, byla nebezpečně blízko a natahovala ke mně ruku. To se mi vůbec nelíbilo, chytila jsem jí za zápěstí, to se zas nelíbilo jí, zaútočila na mě volnou rukou, vykryla jsem ji a zkroutila ji za zády.

"Karen?" Zaslechla jsem známý hlas, ten jako by mě probral z transu. Byl to Steve, pomalu jsem se k němu otočila a ani jsem si neuvědomila, že pořád držím tu osobu, co mě chtěla napadnout, teda chtěla mě vůbec napadnout?! Pustila jsem ji, byla to jedna z agentek.

"Kde ses to naučila?" Zeptal se mě udiveně.

"Co jako?" Zírala jsem na něj.

"To jsi byla ty?" Podíval se na Wandu.

"Ne, přerušila spojení." Pípla bruneta.

"Učila ses nějaké bojové umění? Sebeobranu?" Vyptával se blonďák.

"Ne." Střídavě jsem se dívala z Wandy na Steva a na agentku, která jen zkoprněle stála opodál.

"Pojďme za Nickem." Zamračil se Steve.

Seděli jsme u Nicka v kanceláři všichni tři. Fury se mračil a Steve netrpělivě poklepával nohou, to už tu byla zas ta napjatá atmosféra.

"Takže Karen přerušila spojení s Wandou, už se ti někdo někdy do mysli díval?" Podíval se na mě Nick, zavrtěla jsem hlavou: "ne"

"Fajn a jak vysvětlíš ten chvat, co jsi předvedla?" Pokračoval.

"Já ani nevím." Uhnula jsem pohledem. "Dobře, běž se najíst, do jídelny už trefíš ne?"

"Jo jasně." Přitakala jsem a dala se na odchod.

1 031 slov