Dvě tváře - FANFIKCE Avengers

19. kapitola

*Karen*

Z přemýšlení mě vytrhl něčí dupot, a kdo jiný by to mohl být, než Stasy. Přiřítila se s několika obálkami v ruce, z nichž jedna byla už roztržená. Vrhla jsem na ni tázavý pohled.

"Tomu neuvěříš! Tony Stark nás pozval na..." Drmolila nadšeně, ale já ji přerušila.

"Nás?" Protočila očima. "Fajn! Tak tebe, ale není tu nikde napsáno, že někoho nemůžeš vzít sebou!" Řekla odevzdaně, ale pak se opět rozzářila.

"No a na co nás tedy pozval?" Vybídla jsem ji se znuděným podtónem.

"Večírek, oslava jeho narozenin!" Vypískla nadšeně.

"Nikam nejdu." Odfrkla jsem si a zvedla se z pohovky.

"Cože?! Děláš si ze mě srandu?! Tohle pozvání přece odmítnout nemůžeš." Svěsila nechápavě ramena.

"Já můžu, ale ty nemusíš." Ušklíbla jsem se.

"Jestli si myslíš, že tam půjdu bez tebe, tak se pleteš! A navíc, třeba by mě tam ani nepustili!" Protestovala.

"Ale pustili, neměli by důvodu, proč ne." Šibalsky jsem se pousmála.

"Nech toho... a vůbec, proč tam nechceš?" Zněla poněkud zoufale, až mě to překvapilo.

"Nevím... já..." Nedokázala jsem se vyjádřit, a jak taky, sama jsem nevěděla proč. Všimla jsem si, jak blondýnce zajiskřily její kaštanově hnědé oči.

"Ty jsi do něj totiž zabouchlá až po uši!" Vykřikla najednou.

"Cože?! Ne to nejsem!" Bránila jsem se, lehce se při tom zamračila a pocítila, jak mi zrudly tváře.

"Ale jo!" Oponovala.

"Hele, neměla ty jsi náhodou něco? Máš nějak rozšířený zorničky." Ušklíbla jsem se.

"Přestaň a nesnaž se z toho vykroutit, stejně se ti to nepovede!"

"Hah... já se z ničeho vykrucovat nepotřebuju!"

"Fajn, takže na tu party jdeme." Řekla s neutrálním výrazem.

"Nesnáším tě!" Prskla jsem, ale pak jsem se musela zasmát, při pohledu na její vítězoslavný úšklebek.

***

Zatímco já jsem většinu času strávila v práci, Stasy prolézala obchody a hodiny trávila vybíráním šatů na Tonyho oslavu. Dokonce si při tom i stihla najít byt! Co nevidět by se do něj měla nastěhovat, ohodnotila to tak, že mi nemůže v životě stát v cestě. V cestě? Jak na to do prdele přišla? Naopak jsem něčí společnost v prázdném bytě uvítala.

Za tu dobu jsem se do obchodu ani jednou nepodívala, ale nějak jsem počítala s tím, že si budu šaty vybírat zase na poslední chvíli, navíc jsem pro Tonyho neměla ani žádný dárek! A to mi přišlo jako větší problém, s tím, že na to mám jen jeden den.

Přece mu nebudu kupovat třeba čokoládu! Hah... bůh ví, kolik lidí tam bude! Vždyť by to nestačil ani rozbalovat.

"Kerry?" Ozvalo se z vedlejší místnosti, Kerry byla totiž má přezdívka, kterou mi Stasy uctivě udělila, ale na druhou stranu nebyla tak špatná!

"No?"

"Pojď sem, prosím." Zvedla jsem se tedy ze židle a došla ke Stasy, držela v ruce dvoje šaty.

"Kde jsi je vzala?" Ukázala jsem na červené šaty a tázavě při tom zvedla jedno obočí.

"Tyhle? Tak to jsem se tě chtěla zeptat přesně na to samé, našla jsem je u tebe ve skříni." Došla jsem k ní a vzala si je do ruky, trochu jsem se pousmála.