Dvě tváře - FANFIKCE Avengers

7. kapitola

*Tony*

Prohrábl jsem si rukou vlasy a opřel se lokty o stůl.

Stan byl mrtvý, byl to blízký přítel mých rodičů, později se stal i mým přítelem, hlavně po té jejich autonehodě jsme se dost sblížili. Nemohlo to být ale jen tak, ta loupež, ta vražda, muselo jít o něco víc, než jen o staré bezcenné krámy a že jich tam vždycky měl spousty. Chtěl jsem zjistit víc.

Hned co Karen odešla, nahrnul se sem personál, nechal jsem ji jít, možná to bylo tak lepší, ale taky jsem udělal moc ukvapený závěr. Neměl jsem ji hned obviňovat, stejně už bylo pozdě vzít to zpátky.

Nechal jsem na stole několik dolarů a rozešel se pryč. Rozhlédl jsem se po rušné ulici, ale Happy nikde nebyl, nejspíš odvezl Karen domů, koneckonců jsem jí řekl, že ji odveze, kam bude chtít. Mohl alespoň napsat. I když... jo napsal mi, ale nějak jsem to nevnímal, do prdele.

Dal jsem Jarvisovi příkaz, aby pro mě přijel. Nasadil jsem si brýle, všimla si mě skupinka fanynek, ale než se stačili vzpamatovat, už tu byl černý Mercedes.

Naskočil jsem na místo řidiče a rozjel se směrem k místu vraždy.

"No to je dost." Postěžoval jsem si umělé inteligenci.

"Promiňte, pane, rychleji to nešlo." Omluvil se Jarvis.

***

Zabouchl jsem za sebou dveře od auta a nasadil si brýle.

Před krámkem ještě stálo několik policejních aut a prostor byl ohraničen spoustou pásek.

"Pane, sem nesmíte." Promluvil na mě jeden z policistů, vypadal z nich nejmladší. Nejistě si mě prohlížel a až když mu došlo, kdo jsem, rozhodl se mě pustit.

"Promiňte, nevěděl jsem že..." Začal, ale nenechal jsem ho domluvit.

"V pořádku, taky jsem nevěděl, kdo jsi, dokud jsem si nepřečetl tvou jmenovkou." Pousmál jsem se a ukázal při tom prstem na jeho uniformu. Policajt na mě jen udiveně koukal, a tak jsem prostě odešel.

"Jak velké jsou škody?" Zeptali se postaršího policisti.

"Zatím nevíme, musíme pozvat odborníky, aby mohli posoudit hodnotu odcizených věcí, pachatel však nezanechal žádné důkazné stopy, a tak ani nevíme, co všechno dotyčný ukradl." Dokončil svůj výklad policista.

"A co tělo?" Ptal jsem se dál.

"Právě je na pitevně." Odpověděl pohotově.

"Fajn, dejte mi vědět, až toho budete mít víc."

"Co že vás to tak zajímá, pane Starku?" Začal se do toho šťourat, určitě to každý znáte a přímo tohle nesnáším.

"Proč mě to zajímá? Takovou vraždu už jsme tu dlouho neměli, navíc je tu taky něco osobního."

"Smím se zeptat co?" Upřeně hleděl do skel mých brýlí.

"Ne." Odsekl jsem mu a na oko omluvně se usmál. Na to už radši neříkal ten dotěrný policajt nic.

***

Seděl jsem v mém oblíbeném autě a sledoval při tom televizi, zprávy o včerejší vraždě se začali šířit bleskovou rychlostí a opravdu se přihlásilo i několik svědků, ale těžko říct, co vlastně viděli.

V rohu ulice byla nainstalovaná kamera, která snímala velikou část podlouhlého chodníku, krámek byl však nejdále od ní, no není to náhoda?

Vypl jsem tedy zprávy a na obrazovku si přepnul záznam z té jmenované kamery. Chtěl jsem zjistit víc, ale v týhle posraný kvalitě těžko.

"Jeď dál." Řekl jsem Jarvisovi a zaujatě při tom hleděl na obrazovku, na níž bylo vidět, jak vystupuju z auta.

"Stop!" Křikl jsem na jednou a obraz se zastavil. Trochu jsem se přizvedl, abych lépe viděl.

"Přibliž mi levou, horní část." Nebylo to ale nic platné... no možná trochu ano. Nějaká tmavá šmouha, obrys postavy, ale jen málo zřetelný.

Popuzeně jsem dosedl zpátky na sedadlo, ale obrazovku jsem nechal zapnutou.

552 slov