Dvě tváře - FANFIKCE Avengers

6. kapitola

*Karen*

"Dobrý den." Pozdravil muž, stojící u černého Rolls Roycu a šel mi otevřít dveře na zadní sedadlo.

"Děkuju." Byla jsem trochu zaskočená, ale už jsem si začala pomalu zvykat, vlastně jsem si i říkala, že už mě snad nemůže nic překvapit. Místo odpovědi přikývl a příjemně se na mě usmál, načež jsem mu úsměv oplatila. Tony si sedl dozadu vedle mě a mohli jsme vyrazit.

***

"Dám si salát." Řekla jsem vysokému číšníkovi u našeho stolu. A jo salát, sice bych si nejradši dala něco pořádného, ale teď vážně ne.

"A vy pane?" Otočil se na Tonyho.

"Dneska pizzu... šunkovou." Pousmál se a položil menu na stůl.

"Hned to bude." Řekl pohotově číšník a ladnou chůzí zašel do kuchyně.

"Pizzu? Tu sis mohl objednat domů ne?" Ušklíbla jsem se a napila se piva. No co? Spravit žaludek si můžu i pivem!

"Jako všechno jídlo." Usmál se. "Na chvíli mě omluv." Dodal ještě a zvedl se ze židle.

Bylo to tu opravdu hezké, seděli jsme na poměrně velké terase, ale jak Tony říkal, nebyli tu žádní lidé. Vkusně nazdobený stůl se všemi příbory, u kterých jsem stejně nevěděla, co s nimi a několik okrasných květin.

Za chvilku byl Tony zpátky, na tváři mu hrál spokojený úsměv. Chtěla jsem se ho zeptat, co že se tak culí, ale to už tu byl číšník s jídlem.

Když ho položil na stůl, chtěla jsem něco říct, ale to už jsem viděla, jak se Tony směje. Nechtěla jsem se smát, ale při pohledu na něj jsem se k němu přidala.

Salát... Už jste měli někdy pizzu se salátem? Já do téhle chvíle teda ne. Takže si to představte, máte úplně klasickou pizzu, jenže na ní někdo naházel hlávkovej salát!

"Chápu, že máš starost, abych neměla hlad, ale já to vážně celý nesnim... jo a netlem se pořád, nejsi zas tak vtipnej." Založila jsem si ruce na prsou a provokativně se usmála.

"No, myslím, že támhleti s tebou souhlasit nebudou." Pokynul hlavou směrem za mě. Otočila jsem se a uviděla tři chlápky, stojící u dveří na terasu, kteří se také smáli. Když si ale všimli mého pohledu, zvážněli a raději se dali na odchod.

"No fajn, tak já si ji teda dám, když jinak nedáš." Povzdechla jsem si schválně, popravdě mi to ani tak nevadilo. Sundala jsem si z ní tedy ty čerstvé, zelené listy, které se mi v té kombinaci ani jíst nechtěli a zakousla se do šunkové pizzy.

"Je vážně dobrá." Pochvalovala jsem si hned po prvním soustu.

"A proto jsme tady!" Řekl s vážným výrazem Tony, až jsem se musela usmát.

***

Po nějaké době, co jsme jedli a povídali si, vytáhl Tony z kapsy u kalhot mobil, jestli se té průhledné malé placičce tak říkat dá, nejspíš mu přišla nějaká zpráva, netuším, jak to poznal, protože jsem nic neslyšela, ale myslím, že to na tom nebylo to podstatné.

Při pohledu na displej se zamračil, což se mi vážně nelíbilo.

"Proč si mi to nenahlásil dřív?!" Zvýšil o něco hlas a položil mobil na stůl vedle talíře.

"Nebyl přístup k datům, pane, někdo je musel zablokovat." Odpověděl Jarvis.

"Děje se něco?" Řekla jsem automaticky, i přesto, že mi do toho vlastně nic nebylo, ale tak kdo by se nezeptal, že? Zejména já jsem hodně zvědavá!

"Vykradený krámek se starožitnostmi, prodavač byl zavražděn, znal jsem ho, stalo se to ve stejné ulici a v ten samý večer, co jsme byli u baru. Nevíš o tom něco?" Zeptal se nakonec.

"Cože?!" Vykulila jsem oči, překvapená jeho otázkou.

"Byli tam nějací svědci, popis by na tebe seděl." Díval se dál na displej, nevěřila jsem svým uším. Pohodová a veselá nálada se tak rychle změnila na velice nepříjemnou, začínalo se mi dělat opět špatně.

"Ty... ty mě obviňuješ?! Celý večer jsem byla s tebou!" Rozmáchla jsem na obranu rukama.

"Odehrálo se to půl hodiny před tím, než jsem tam přijel." Říkal a zdál se u toho být dost zdrcený, ale to já jsem byla taky!

"Byla chyba se s tebou vůbec začít bavit, bože jsem tak pitomá!" Zvedla jsem se prudce ze židle, až skončila na zemi. Nečekala jsem na nic, rozešla se pryč a málem vrazila do číšníka a pár nejspíš výpomocných kuchařů, kteří stáli za dveřmi. Rychle jsem je přejela pohledem, udiveně na mě zírali, zajímalo mě, čemu se tak divili, jestli tomu, jak jsem odtamtud vylítla a málem do nich vrazila nebo jestli jsem je načapala, jak nás špehujou.

"No co čumíte, jak vyvoraný myši?!" Zamračila jsem se a prošla kolem nich.

Namířila jsem si to k Happymu, který čekal v autě. Naskočila jsem na zadní sedadlo a naklonila se k trochu zaskočenému řidiči.

"Happy, mohl bys mě prosím odvést domů?"

"A kam to bude?" Podíval se na mě přes zpětné zrcátko.

"Do Glendale, stačí, když dojedeš do středu a já už dojdu sama." Dořekla jsem, svalila se na sedačku a pozorovala ubíhající "krajinu" kolem.

***

"Děkuju moc za svezení." Usmála jsem se upřímně na Happyho.

"Nemáš zač, tobě rád posloužím." Opětoval mi úsměv.

"Tak snad se ještě někdy uvidíme a dáme pokec."

"Určitě." Natáhl se do kaslíku a něco rychle načmáral na kus papíru, pak mi papírek podal. Bylo na něm jeho telefonní číslo.

"Tak teď už určitě." Pousmála jsem se a vylezla z auta. Ještě jsem na něj zamávala a vyšla směrem k parku.

V šatníku, což jsem zapomněla zmínit, jsem si vzala ještě menší tašku, kam jsem si hodila mobil, klíče od bytu a teď už i papírek s Happyho telefonním číslem.

Sedla jsem si na lavičku a pozorovala to málo zeleně, co bylo kolem. Občas po pískem vysypané cestě proběhl nějaký běžec nebo cyklista na kole a v trávě nedaleko vzrostlého stromu se usadila nějaká rodinka na piknik.

Byla jsem zmatená, v hlavě jsem si přemítala, co všechno se za těch pár hodin stalo, no dobrá bylo to víc, jak pár hodin. Litovala jsem, že jsem ten večer do baru vůbec vkročila a nechala se tak zřídit. Je možný, že jsem tak naivní? Mohla jsem být v klidu doma a čumět na telku... není to zrovna ideální představa, ale řekla bych, že oproti tomuhle to zní docela dobře.

***

Když už mě sezení v parku omrzelo, šla jsem domů. Jen co jsem vkročila za práh dveří, zabouchla jsem za sebou dveře a svalila se s brekem na gauč. Ani si nejsem jistá, kvůli čemu jsem v tu chvíli brečela, kvůli tomu náhlému obvinění? Možná, každopádně toho na mě bylo dost a snad každý z nás si někdy musí pořádně pobrečet, aby to z něho šlo všechno ven.

1 042 slov

Že už by se začalo konečně něco dít? :D