Dvě tváře - FANFIKCE Avengers

22. kapitola

*Karen*

Mám teď jen Stasy a... Tonyho, nikoho ani nic jiného. Trochu jsem se... fajn! Trochu víc jsem využila Tonyho zásob alkoholu. V téhle situaci se nedalo odolat, no co? I když... možná by bylo lepší, kdybych se nepromenádovala po celé vile pouze ve spodním prádle a botách na podpatku. Obdiv ale tomu, že jsem nehodila hubu hned po prvním kroku, navíc v tomhle stavu.

Kopla jsem do sebe dalšího panáka a svalila se na pohovku, všimla jsem si, že přišel Tony. Nevadilo mi to, zahihňala jsem se a chtěla jsem si vzít flašku, ze které jsem pravidelně upíjela, ale Tony mi ji sebral.

"Co to děláš?" Vyjekla jsem podrážděně.

"Myslím, že už jsi dneska vypila dost." Omluvně se pousmál a napil se rovnou z flašky, zamračila jsem se. Vyskočila jsem na nohy, trochu zavrávorala, a opřela se o Tonyho hrudník, flašku jsem mu vytrhla z ruky zpátky, napila se, olízla jsem si horní ret a zazubila se na něj.

Zacukaly mu koutky a přitáhl si mě blíž k sobě. Vysmekla jsem se mu a s hloupým hihňáním se svalila zpátky na pohovku. Tony položil alkohol na stůl a rukama se zapřel těsně u mé hlavy. Políbil mě, zajela jsem mu rukama pod tričko, spokojeně zamručel a polibek prohloubil.

"Pane, právě zde přistál vrtulník S.H.I.E.L.D.u." Ozval se Jarvis. Na to se Tony zamračil a tiše zaklel, prudce se zvedl a rozešel se ke vchodu.

"Počkej tady." Otočil se ke mně. Vyskočila jsem na nohy a pomalu se rozešla za ním. Nějak jsem asi zapomněla, co slovo čekat znamená.

"Co se děje?" Zaslechla jsem, jak se spolu baví dva muži.

"Kde máte papouška?" Vypískla jsem, když jsem stála před nějakým černochem - a nejsem rasista! - na sobě měl černý hábit a pásku přes oko, ruce měl za zády a působil dost přísně, když si mě všiml, nadzvedl obočí, ale zdálo se, že ho to z míry nijak nevyvedlo.

Pohledem jsem skončila na Tonyho výrazu, ze kterého se nedalo absolutně nic vyčíst.

"Potřebuju, abyste se dostavil do Stark Tower... zítra." Prolomil ticho černoch.

"Budu tam, předpokládám, že nic jiného se zatím nedozvím." Ušklíbl se Tony.

"V New Yorku." Neunikl mi jeho letmý úsměv. "Byl bych rád, kdyby se dostavila i slečna Ghoulová." Pohlédl na mě.

"Přijdeme rádi, viď Tony! Takže to bude nějaká dobrodružná výprava na moři? I když ten New York na to moc nezní! Doufám, že tam toho papouška mít budete." Opřela jsem se o Tonyho. Muž na to raději už nic neříkal, jen kývl na Tonyho a odešel.

"Kdo byl ten pirát?" Zašeptala jsem Tonymu, i když už tam s námi nikdo nebyl.

"Ale jeden známý..." Otočil se. "Kde jsme skončili?"

***

Vzbudila jsem se za brzkého rána, bylo ještě šero, posadila jsem se, ale jakmile jsem se otočila, vyjekla jsem a peřinu si přitáhla až ke krku. Chvíli na vzpamatování! Tohle bylo ale něco jiného, než u mě v bytě, protože Tony ležel přímo vedle mě na posteli. Na druhou stranu jsem si říkala, jak to že už jsem si na takové věci nezvykla? Ale ne...

Ležel na boku, natočený čelem ke mně, jednu ruku měl pod polštářem a druhou před hrudníkem, byl napůl odkrytý, zřejmě mu bylo horko. Neměl na sobě tričko. Musela jsem však uznat, že vypadal roztomile a taky... dost! Zkousla jsem si spodní ret a snažila se trochu zklidnit tep, který mi naběhl. Neubránila jsem se však úsměvu, nikdy jsem nic takového nezažila, nepocítila... možná že jsem si ani tak jeho pozornosti nevážila a to mě v ten moment zamrzelo.

S přikrývkou omotanou kolem mého těla jsem docupitala ke skříni a navlékla na sebe prozatím alespoň tričko a kraťasy, pak jsem hupsla zpátky do postele, s tím, že se ještě chvíli prospím.

Vzbudilo mě až nějaké šimrání na zátylku. Líně jsem zvedla ruku, abych se toho zbavila.

"Za hodinu letíme do New Yorku." Řekl tiše Tony, ležel opřený o loket a čekal na mojí reakci.

"Co!?" Rychle jsem se převalila.

"Včera jsme to přece domluvili a ty jsi souhlasila." Šibalsky se usmál. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, co mi řekl, než jsem promluvila.

"Co všechno jsem včera provedla?" Zeptala jsem se opatrně, protože jsem měla opět okno.

"Nic jsi neprovedla." Usmíval se dál. Nadzvedla jsem jedno obočí, čekajíc jestli řekne něco dalšího a také že ano. "Teda přišel sem ředitel jedné 'společnosti' a ty jsi toho na sobě moc neměla... ale důležité je, že mi řekl, abych se dnes dostavil a ty se mnou." Zvedl jednu ruku na obranu.

"Ah bože!" Plácla jsem se do čela. "Proč se takový věci dějou zrovna mně?!" Dodala jsem.

"Jsou i horší..." Řekl, vrhla jsem po něm zlostný pohled, ale přece jen jsem pak musela pousmát, při pohledu na ten jeho výraz.

"Jdu do sprchy a raději už nechci nic vědět!" Zvedla jsem se k odchodu.

"Jdu s tebou!" Kopíroval Tony mé pohyby.

"No to teda nejdeš." Otočila jsem se k němu.

"A kdo mi v tom zabrání?" Nahodil ten svůj panovačný výraz, a pak se usmál.

"Já!" Opáčila jsem zvučně.

"Ty? To sotva." Ušklíbl se, chytil mě za ruku a přitáhl k sobě. Rukama jsem se mu zapřela o hrudník a podívala se mu do očí. Působily přísně a vášnivě, ale zároveň se v nich dalo najít spoustu něžnosti. Při tom pohledu se mi podlamovala kolena.

Nevydržela jsem to a sklopila zrak, opřela jsem se o něj hlavou a nechala se hladit po zádech. Jak je možné, že jsem mu tak snadno podlehla? Nemohla jsem se zbavit té myšlenky, ale byla jsem spokojená, najedou jsem se cítila v bezpečí a chráněná, jako nikdy předtím. Ale co když si se mnou jenom tak hrál?

Objala jsem ho kolem krku a prsty mu zajela do vlasů, začal mě líbat od ramene až k uchu, kde se zastavil. Zachvěla jsem se, ale musela jsem se od něj odtáhnout.

934 slov