Dvě tváře - FANFIKCE Avengers

12. kapitola

*Karen*

Zírala jsem na obrovský výběr plavek nejrůznějších barev a střihů, mezi nimiž jsem si nebyla schopná vybrat.

Přece jen nakonec vyhráli jednoduché černé, které na sobě neměli všelijaké ty nesmyslné šňůrky a podobné zbytečnosti nebo naopak moc látky neměli.

Musela jsem si přiznat, že jsem se trochu styděla, ale co, přece bych kvůli tomu do vody nešla, navíc je to jeho soukromý bazén! Teda takhle to moc cool nezní, ale všichni mají přece bazén na zahradě, zatímco tenhle je ve vile! Jo tohle už zní víc cool.

Vyšla jsem z pokoje, kde na mě pod schody čekal Tony. Měl vypracovanou postavu a na sobě červené plavky, vlastně takové ty kraťasy do půli stehen. Jenže já se zastavila a zaraženě dál civěla do prostředka jeho hrudníku.

Zkoumavě mě projel pohledem, ale pak se usmál.

"Takže seznam se, tahle věc se podílí na fungování mého srdce." Ušklíbl se a poklepal na svítící věc ve tvaru kruhu.

"C... Cože to?!" Nechápala jsem.

"Hned ti to vysvětlím, tohle je obloukový reaktor, který mimochodem pohání i tuhle vilu – samozřejmě ve větším provedení - ale taky i moje srdce, zabraňuje střepinám, aby do něj vnikli a já pak v neskutečných bolestech zemřel. Ale to by bylo na dlouho, takže by pro tebe byli asi lepší, kdyby sis toho nevšímala." Zakončil svůj "proslov" Tony.

"Jak si mám něčeho takovýho nevšímat?!" Začínala jsem být hysterická.

"Jen klid, vážně to nic není." Utěšoval mě. Nejistě jsem polkla a přišla blíž k němu.

"A dotknout se toho můžu?" Zeptala jsem se poněkud naivně.

"No tak jinak bych si tady do něj asi neklepal no ne?" Pokrčil rameny.

"Jo... jasně, blbá otázka, promiň."

"Jo... chápu, že jsi nikdy neviděla člověka, který by měl v prsou díru a ještě k tomu v ní podivnou svítící hračku... ale ocenil bych, kdybys to brala jako normální věc, třeba jako amputovanou nohu nebo tak!" Snažil se k tomu něco přirovnat, ale usoudila jsem, že to amputována noha, to nejlepší přirovnání nebude.

"Promiň." Omluvně jsem se na něj podívala, když jsem si uvědomila, jak necitlivě jsem se zachovala.

"V pohodě." Pousmál se, čímž se mi podstatně ulevilo.

"Takže kudy? Ještě bych tu zabloudila." Asi jsem nebyla daleko od pravdy, protože vila byla opravdu velká a já prošla sotva polovinu.

Na otázku kudy mi Tony neodpověděl, jen se rozešel hlouběji do vily, a tak mi nezbývalo nic jiného, než ho následovat. Dlažba studila do bosých chodidel, ale v tom horku jsem to brala jako plus. Jak jsem ráno tvrdila, že nejspíš bude pršet, tak jsem se šeredně zmýlila, i když těžko říct, protože jsem teď byla několik mil od Glendale.

"Krása" povzdechla jsem si nad velkým bazénem s průzračnou vodou a výhledem na moře. Vevnitř nechyběla samozřejmě ani vířivka. Zamířila jsem ke třem lehátkům a na jedno z nich se ihned rozvalila.

"To se tu budeš jen válet? Myslel jsem, že jdeme plavat." Ušklíbl se Tony stojící kousek od kraje bazénu.

"Přesně tak, malá změna plánu." Usmála jsem se spokojeně a nastavila tvář zářícímu slunci.

"Tak to ne." Řekl nesouhlasně a já jen periferně pozorovala, jak se ke mně přibližuje.

"Tony ne!" Napřímila jsem se, když mi došlo, co chce udělat. "Vůbec na mě nesahej!" Naléhala jsem dál, ale bylo pozdě, chytil mě jeho silnými pažemi, snažila jsem se dostat z jeho sevření, ale měl větší sílu. Ještě naposledy jsem zakřičela a už jsem letěla vzduchem, načež jsem dopadla do studené vody s velkým šplouchnutím.

Vynořila jsem se a doplavala ke břehu, propalovala jsem Tonyho zlostným pohledem, ten se ale usmíval od ucha k uchu.

"Tak mi alespoň pomůžeš, ne?" Natáhla jsem k němu ruku. Chvíli to vypadalo, že se nehne z místa, ale nakonec mě chytil, jen co jsem mu ruku pevně stiskla, trhla jsem směrem k sobě ve snaze ho shodit do vody taky, pro moji smůlu ale bylo vidět, jak zatnul svaly a zůstal stát na nohou.

"Myslela sis, že ti na to skočím?" Pousmál se vítězoslavně.

"Jo." Usmála jsem se a rukou trhla znovu, tentokrát už to nečekal a skončil ve vodě kus za mnou, s ještě větším cáknutím než já.

Sedla jsem si na okraj bazénu a čekala, až se Tony vynoří. Vypadalo to však, že se mu z vody nechce, pod hladinou doplul až ke stěně bazénu a vynořil se přímo přede mnou, kde mě ještě navíc pocákal, kdybych náhodou byla moc suchá.

"Fakt díky." Ušklíbla jsem se, odstrčila ho dál ode mě a namířila si to zpátky k lehátkům.

Připlul ke břehu, rukama se o něj opřel a pozoroval mě.

"Na co tak vejráš?"

"Na jednu roztomilou holku, která se bude radši válet na lehátku, než aby byla se mnou ve vodě." Zazubil se. Protočila jsem nad tím očima.

"Nechceš zkusit vířivku?" Usmál se šibalsky a vyhoupl se na břeh.

"Jo, to beru!" Vyskočila jsem a nadšeně k němu přistoupila.

"Dobře, tak jdeme." Usmíval se Tony.

***

Seděla jsem rozvalená v kruhové vířivce, sice v ní bylo poměrně horko, ale to mi nevadilo, bylo mi fajn, úplně jsem se uvolnila a nejspíš bych i usnula, kdyby se Tony najednou nezvedl a nepoodešel kousek stranou.

Trochu jsem se nad jeho počínáním zamračila, ale pak jsem si všimla, že z kapsy vyndává mobil, teda alespoň to jako mobil vypadalo.

"Tys ho měl celou tu dobu v kapse?!" Udiveně jsem na něj zírala, jen přikývl, protože zvedl něčí příchozí hovor.

Budiž odpuštěno, zavolat si může, ale stejně jsem ho pozorovala dál. Nevypadal, že by se mu zpráva od toho dotyčného člověka nějak zamlouvala. Nakrčil obočí a prohrábl si rukou mokré vlasy.

Když dotelefonoval, došel k vířivce, opřel se o okraj a naklonil se blíž ke mně.

"Děje se něco?" Otočila jsem se k němu.

"Máme další oběť." Řekl tiše, dívajíc se mi při tom do očí. Jen co to dořekl, projela mnou vlna chladu, přestože jsem byla v tak horké vodě.

"Takže oči... a... a to znamínko?" Uhnula jsem pohledem.

"Jo." Odpověděl stejně tiše, jako předtím a napřímil se.

"Mám se na to přijet podívat... chceš jet se mnou?" Váhala jsem, jestli mám jet také, ale přece jen by se mohlo najít něco dalšího, něco zásadního pro vyřešení těch vražd.

"Jo, ale dej mi chvíli, chtěla bych si ještě umýt vlasy." Zazubila jsem se.

"Jen se převlíkni, vlasy si umyješ v letadle."

"V letadle?!" Vytřeštila jsem na něj oči, jestli to myslí vážně.

"Ano v letadle nebo chceš jet do Victorville autem?" Odpověděl s klidem a neuniklo mi, jak se pousmál.

"Do Victorville?!" Pokračovala jsem. "Počkat, ale co letenky, kde je tak rychle seženeš? Nebo jak dlouho na nás budou čekat?" Chrlila jsem jednu otázku za druhou.

"Počkej, brzdi, vysvětlím ti to, jenom mě musíš nechat ti to říct a ne mě zasypávat dalšíma a dalšíma otázkama."

"Fajn, už jsem zticha, tak povídej!"

"Poletíme soukromým tryskáčem, tím pádem žádné letenky nekupuju a je tam i koupelna, kde si vlasy umyješ. Ohledně nich si nemusíš dělat hlavu, prostě na nás počkají a je jedno, jestli přiletíme za dvě hodiny nebo až za půl dne, každopádně by bylo super vyletět co nejdřív." Musela jsem nejprve všechno vstřebat, což se mi poslední dobou stávalo dost často, takže jsem na něj jen dál zírala, než jsem se rozhodla něco říct.

"Jo... tak se jdu převlíct." Usmála jsem se a vyskočila z vířivky.

"Bezva." Řekl též s úsměvem Tony.

1 157 slov